Fiedler Jan

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů

Jméno a příjmení: Jan FIEDLER

Datum narození: 3. srpna 1912

Datum úmrtí: 20. února 1989

Honza Fiedler, jak mu říkali či říkají pamětníci, se dostal na volejbalové výsluní po sjednocení naší tělovýchovy v roce 1948. Tělovýchova a sport byly tehdy svěřeny do péče Československé obce sokolské (ČOS) a Jan Fiedler (s předválečnými hráčskými zkušenostmi z SK Zaměstnanci města Prahy) se stal jednatelem a metodikem Ústředí odbíjené ČOS a současně trenérem mužské volejbalové reprezentace ČSR.

Získat více informací z jeho soukromí se nepodařilo, díky armádnímu archivu (výpisu z jeho vojenské evidenční karty) víme, že byl absolventem reálky s dvouletou nástavbou v obchodní škole, že po vojně (1934-1936) pracoval jako administrativní úředník a po válce jako plánovač pražské pobočky Škody Plzeň (v té době Závodů V. I. Lenina) ve Vodičkově ulici. V roce 1946 byl vyznamenán vojenskou „Medailí za zásluhy“ 2. stupně, což svědčí o jeho zatím neobjasněných, ale jistě úctyhodných aktivitách za války nebo při květnovém Pražském povstání roku 1945.

Při prvním MS mužů 1949 v Praze na Štvanici, na které připravoval a při kterém koučoval naše reprezentanty, jej zaujal nový „moderní“ herní systém našich jediných přemožitelů (tedy Sovětů, se kterými jsme tehdy s přispěním rozhodčího prohráli 1:3) a vymyslel specifický herní systém, který začal s reprezentanty nacvičovat již koncem roku 1949.
Jeho systém byl postaven na změně složení družstva z 3 dvojic „nahrávač-smečař“ na 2 trojice (nahrávač-universál-smečař). Tento systém více objasní několik úryvků z článku „Fiedlerův systém – nové pojetí mužské odbíjené“, který byl zveřejněn v dubnovém čísle „Instruktora ČOS pro míčové hry“ v roce 1950. Šéfredaktorem tohoto měsíčníku pro cvičitele (tj. trenéry) házené, košíkové a odbíjené byl právě Jan Fiedler a článek sepsal reprezentant Karel Růžička ze Sokola Kolín:

Po loňské porážce od Sovětského svazu začali jsme v zimní přípravě uvažovat o novém pojetí, které by nahradilo starý šablonovitý způsob hry, abychom tím zabránili ustrnutí české odbíjené …

Trenér Jan Fiedler již předem stanovil plán nového směru, nazval a očísloval hráče podle úkolů na ně kladených (1 – smečující nahrávač, 2 – nahrávající smečař, 3 – smečař) a odstranil diferenciaci smečaře a nahrávače úplným zrušením dvojic …

Hráč číslo jedna je typický nahrávač menší postavy s jemnými prsty, který však umí tvrdě zasmečovat a důležitá je jeho úloha ve hře v poli. Číslo dvě je hráč universální, ovládající dobře nahrávání, smečování i hru v poli. Poslední trojka je obvykle hráč vysoké postavy s tvrdým úderem, kterého též můžeme nazývat „zabijákem“ …

Nejdůležitějším momentem nového způsobu je diagonální přihrávka prvního míče. Ta musí být dostatečně vysoká a směřována poblíž sítě, aby hráči na kůlech ji mohli smečovat přímou smečí nebo šavlí na druhou ránu, nebo aby měli dostatek času ji zpracovat v nahrávku. Účelem křížových přihrávek je zrychlení hry a také rozbití bloku. Proto je nezbytně nutné, aby hráč, na kterého je hrán druhý míč, v každém případě vyskakoval a nezáleží, zda smečuje či nahrává. Výskokem na sebe naláká bloky a fintou nahraje buď krátkou nahrávku vedle stojícímu střednímu, nebo plochou nahrávku na druhý konec sítě. Již zde se setkáváme s třemi novými prvky: s křížovou přihrávkou, smečí nebo šavlí na druhou ránu z levé i pravé strany sítě a nahrávkou ve výskoku …

Dodejme, že tento systém se ukázal jako mimořádně náročný. Všichni hráči museli zvládnout smečování oběma rukama při čelním i bočním postavení (šavlí), nahrávat ve výskoku a neměl dlouhého trvání. Možná je vysvětlením, proč naši reprezentanti hráli na ME 1950 v Sofii se Sověty ještě hůř, než v Praze 1949 a prohráli tentokrát hladce 0:3.

V roce 1952 byla tělovýchova a sport odebrána Sokolům a svěřena nově ustavenému Státnímu výboru pro tělovýchovu a sport (SV TVS). Z našeho vrcholového volejbalu se „vytratil“ i Jan Fiedler a naši reprezentanti se na pár dalších let ještě vrátili k zaběhnutému systému dvojic.
Díky trenérským zásluhám na zisku 3 medailí (stříbra mužů na MS 1949 v Praze, stříbra mužů a bronzu žen na ME 1950 v Sofii) byl Jan Fiedler ve smyslu platného statutu zařazen do Síně slávy českého volejbalu.

FOTO:

První snímek je ze slavnostního zahájení MS mužů a ME žen v Praze na Štvanici v roce 1949. Trenér našich mužů Jan Fiedler stojí v čele prvního zástupu napravo (za ním Paldus a Votava). Vlajkonošem reprezentace ČSR byl Josef Brož, za ním stojí v teplácích vedoucí přípravy Anna Stibitzová a „politický pracovník“ Jaroslav Vévoda, za nimi Naďa Marynčáková, trenér žen Miro Rovný a zbývající hráčky a hráči.

Druhý snímek byl pořízen v roce 1950 před odjezdem našich reprezentantů k přátelskému mezistátnímu utkání s Maďarskem v Budapešti. Trenér mužů Jan Fiedler stojí první zprava.

Autor: Zdeněk Vrbenský