Pettinari Irena

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu, nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1971, 1973 a 1974.

Jméno a příjmení: Irena PETTINARI roz. Svobodová

Datum narození: 9. března 1953 v Teplicích

Charakteristika:
180 cm vysoká smečařka Tatranu Střešovice (trojnásobná mistryně republiky a dvojnásobná finalistka PMEZ) a italské Maceraty. Juniorská a akademická reprezentantka ČSSR s účastí na MSJ 1969 v Rize a Tallinu a Univerziádě 1973 v Moskvě. V letech 1970-1975 reprezentantka a olympionička ČSSR se startem na OH 1972, dvou MS a dvou ME se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v italském Reggio Emilia.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka Střední ekonomické školy v Teplicích a Vysoké školy zemědělské v Praze se ziskem titulu inženýrky ekonomie. Po zahájení studia na VŠZ žila v Praze se svou matkou-vdovou do roku 1976, kdy se provdala do italské Ancony. Manžel Euro Pettinari, dcera Naomi (ročník 1978).

Volejbalové začátky:
Pochází ze sportovní rodiny, otec byl zápasníkem těžké váhy Sklo Unionu Teplice (v roce 1961 tragicky zahynul), maminka hrála závodně volejbal a již v 9 letech k němu přivedla jedinou dceru. Irena začínala v roce 1962 jako žákyně Lokomotivy Teplice pod vedením Borise Višněvského, kterému dodnes vděčí za kvalitní volejbalové základy. Když jí bylo 15 let, přešel celý tým z Teplic do Dubí do Sklo Unionu Rudolfova huť, kde mělo družstvo lepší podmínky, vyhrálo jednu ze skupin DL a ve finále Přeboru ČSSR skončilo na 2. místě. Výkonnostní vzestup Ireny byl doslova „raketový“: v 15 letech byla poprvé pozvána na soustředění dorostenek ČSSR, v 16 letech startovala na juniorském MS, v 17 letech na ženském MS, v 18 letech se stala oporou mistrovského Tatranu Střešovice a v 19 letech si přivezla stříbrnou medaili z ME.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Z důvodu operace kolena v roce 1976 byla nucena volejbalu zanechat a vrátila se k němu až v Itálii po narození dcery Naomi. Začátkem 80. let ji bývalá spoluhráčka ze Střešovic a reprezentace ČSSR Hana Vlasáková-Marcolini přemluvila ke startu za univerzitní tým CUS Macerata, kterému v roce 1982 pomohla k postupu do série A1. Po dalším vážném úrazu s volejbalem definitivně skončila.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Do ženské reprezentace se dostala přes reprezentaci juniorskou, se kterou v roce 1969 startovala na MSJ v Rize a Tallinu (4. místo). Premiéru v ženské reprezentaci si odbyla v 17 letech na MS 1970 v Sofii.

Vrcholné akce:

1970     5. místo na MS v Bulharsku (trenér Stanislav Šneberger)
1971     2. místo a stříbrná medaile z ME 1971 v Itálii (trenér Stanislav Šneberger)
1972     7. místo na OH v Mnichově (trenér Stanislav Šneberger)
1974     17. místo na MS s Mexiku (trenér Richard Bönisch)
1975     5. místo na ME v Jugoslávii (trenér Richard Bönisch)

Další významné akce:
1973      start (a dosud nezjištěné umístění) na Univerziádě v Moskvě

FOTO:

V rámci přípravy na ME 1971 v Itálii startovaly naše reprezentantky na mezinárodním turnaji v Kopřivnici, který vyhrály a na snímku z této akce stojí zleva Elena Moskalová, Irena Svobodová, Hanka Vlasáková, Jana Semecká, Jana Hálková, Mária Mališová a Dora Jelínková.

Zisk stříbrných medailí na ME 1971 v italském Reggio Emilia připomíná další snímek, jehož barevná verze byla otištěna v měsíčníku STADION před odletem na šampionát. Zleva stojí trenér Stanislav Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař MUDr. Antonín Veselý a as. trenéra Mikuláš Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Tušková (náhradnice).

Na snímku z přípravy širšího výběru žen ČSSR na OH 1972 stojí zleva vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, trenér S. Šneberger, Moulisová, Baniová, Jelínková a dr. A. Veselý, dole zleva Mazurová, Mališová, Semecká, as. trenéra M. Židišin, Kodajová, Mifková, Tušková a Vápenková. Na olympiádě nestartovaly Baniová a Tušková.

Mnichovskou olympiádu (poslední s účastí našich volejbalistek) připomíná ještě snímek ze vzácných chvil volna, odpočinku a procházek po městě. Zleva Irena Svobodová, Anna Mifková, Elena Moskalová a Dora Jelínková.

V roce 1973 získala Irena s týmem Tatranu Střešovice svůj třetí mistrovský titul a z tohoto roku je snímek týmu „Tatranek“. Zleva stojí trenér Antonín Kyndr, Kaliberková, Němečková, Vlasáková, Duroňová, Mifková a vedoucí družstva Václav Mikuláš, dole zleva Šašková, Moskalová, Svobodová, legenda Ina Obadálková a Kadeřávková. Na snímku chybí Bardová a Vápenková.

Základní šestka Střešovic - Mifková, Moskalová, Svobodová, Šašková, Vápenková, Vlasáková - patřila v té době také k oporám ženské reprezentace ČSSR. Dokládá to akční snímek, na kterém se při bloku sešla střešovická trojice Vápenková-Svobodová-Mifková.

S reprezentací se rozloučila 5. místem na ME 1975 v Jugoslávii. Na snímku z přípravy na tento šampionát zleva stojí trenér Richard Bönisch, Bartošová, Součková, Hübnerová, Vandráková, Moulisová a as. trenéra Václav Raban, dole zleva Klímová, Fabikovičová, Moskalová, Svobodová, Pařízková, Mifková a Vlasáková. Na šampionátu si místo Jitky Bartošové zahrála Darina Kodajová.

Že Irena byla (a určitě ještě je) pohledná „kočka“, dokládá poslední civilní snímek, který jsem nalezl ve svazovém archivu a který pochází z neznámé doby (maturita, promoce?). Není divu, že v Itálii vzbudila na ME 1971 velký zájem diváků opačného pohlaví a že zde nalezla manžela. Do dalších let přejeme celé rodině Pettinariových hodně štěstí, zdraví a pohody!

Zdeněk Vrbenský