Pláteníková Ludmila

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů

Jméno a příjmení: Ludmila PLÁTENÍKOVÁ roz. Vindušková

Volejbalová přezdívka: V I N D Y

Datum narození: 3. ledna 1949 ve Světlé n. Sázavou

Charakteristika:
174 cm vysoká nahrávačka družstev Lokomotiva Děčín, Slavia UK Bratislava, ČH Bratislava, Sokola a ÖMV Vídeň. V letech 1967-1973 reprezentantka ČSSR s účastí na OH, MS a ME se ziskem jedné stříbrné medaile.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolventka strojní průmyslovky v Děčíně a Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Komenského v Bratislavě, po aprobaci trenérka TSM a později metodička SVSM při Slavii UK Bratislava. Po návratu do rodné Světlé n. Sáz. (1988) působila jako učitelka TV a naposledy jako ředitelka gymnázia. Vdaná, rozvedená, manžel Vladimír Pláteník byl známým slovenským sportovcem - gymnastickým mistrem republiky 1959 v družstvech, stejně jako oba jejich synové. Starší Vladimír (roč. 1976) byl dorosteneckým tenisovým přeborníkem republiky, později juniorským reprezentantem SR a v roce 1994 wimbledonským finalistou juniorské čtyřhry (spolu s Brazilcem Slachterem), od roku 2001 je uznávaným tenisovým trenérem. Mladší Peter (roč. 1981) byl ligovým volejbalistou Aera Odolena Vody a reprezentantem ČR se zahraničními angažmá v Belgii, Řecku a Itálii (Cuneo, Milano, Padova).

Sportovní a volejbalové začátky:
Vyrůstala ve sportovně založené rodině, otec Alois i matka Ludmila byli volejbalisty Lokomotivy Děčín, otec později známým ligovým rozhodčím. Před zahájením volejbalové kariéry prošla pod dozorem rodičů všeobecnou sportovní přípravou, v 11 letech byla např. okresní přebornicí ve stolním tenisu žákyň a o rok později reprezentovala okres Děčín v celostátní soutěži zdatnosti. Ve 13 letech (1962) začala hrát volejbal u trenéra Jiřího Divokého, pod jehož vedením získaly dorostenky Loko Děčín v roce 1966 v Kremnici titul přebornic republiky. Začala „pendlovat“ do druholigového družstva žen, kde krátce hrála a později na postu smečařky nahradila svou matku. Na podzim 1968 zahájila v Bratislavě studium FTVS a získala hráčské angažmá v ligovém týmu UK Bratislava.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
V roce 1966 startovala na ME juniorek v Budapešti (3. místo), v roce 1967 na turnaji olympijských naději v Sofii (4. místo) a na Festivalu mládeže ve Lvově a stala se nejmladší hráčkou širšího výběru žen ČSSR, zatím pouze s účastí na soustředěních.

Vrcholné soutěže:
1970      5. místo na MS v Bulharsku (trenér Stanislav Šneberger)
1971      2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii (trenér Stanislav Šneberger)
1972      6. místo na OH v Mnichově (trenér Stanislav Šneberger)

Další významné soutěže:
1973      7. místo na Univerziádě v Moskvě

Hráčské působení v zahraničí:
1978 – 1980      hrající trenérka Sokola Vídeň v nejvyšší rakouské soutěži
1982 – 1983      hrající trenérka ÖMV Vídeň v nejvyšší rakouské soutěži

Trenérské a funkcionářské aktivity:
V roce 1988 se přestěhovala do rodné Světlé pod. Sázavou, kde začala vedle své kantorské profese působit jako hrající trenérka žen a později dorostenek TJ Sklo Bohemia. Stále je aktivní ve sportovní komisi MÚ Světlá n. Sázavou.

FOTO:

V roce 1966 se staly v Kremnici dorostenky Lokomotivy Děčín přebornicemi republiky v kategorii starších dorostenek. Nahoře zleva: trenér Jiří Dlouhý, Vomáčková, Macková, Korinková, Vindušková, Kulišová, Lešanovská, Dušátková, asistent trenéra Kerber. Dole zleva: Vávrová, Roušarová, Šachlová, ???

V rámci studia FTVS na Universitě Komenského v Bratislavě dostala Ludmila šanci hrát nejvyšší soutěž v týmu Slavie UK pod vedením prof. Miroslava Rovného. Na snímku z roku 1969 zleva: Hilda Mazurová (6), Pavlína Štefková (4), Julia Bendeová (7), za ní Ludmila Vindušková (číslo není vidět), Dana Mačurová (8), trenér „Miro“ Rovný a Márika Kováčová (5).

Největšího úspěchu v podobě stříbrné medaile dosáhla s družstvem žen ČSSR na ME 1971 v italském Reggio Emilia. Na snímku z přípravy nahoře zleva: trenér Stanislav Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, MUDr. Antonín Veselý, asistent trenéra Mikuláš Židišin. Dole zleva: Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková (na ME nestartovala).

Z dnešního pohledu lze 7. místo na OH 1972 v Mnichově považovat za úspěch. Snímek byl pořízen na jednom z předolympijských soustředění a je na něm ještě širší výběr 14 hráček. Nahoře zleva: vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Vlasáková, Svobodová, Vindušková, Moskalová, trenér Šneberger, Moulisová, Baniová (na OH nestartovala), Jelínková a MUDr. Veselý. Dole zleva: Mazurová, Mališová, Semecká, asistent trenéra Židišin, Kodajová, Mifková, Hádková (na OH nestartovala) a Hálková-Vápenková.

Zdeněk Vrbenský