Reicho Josef

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistr sportu

Jméno a příjmení: Josef REICHO

Volejbalová přezdívka: Č Á R A

Datum narození: 9. srpna 1918 v Praze (?)

Datum úmrtí: 12. října 1990 v Praze

Charakteristika:
198 cm vysoký smečař Sokola Vinohrady, SK Philips, SSK Život, Sokola Kolín a Spartaku Potrubí Praha, šestinásobný mistr republiky. V letech 1946 - 1949 reprezentant ČSR, držitel zlaté medaile z ME 1948 a stříbrné medaile z MS 1949.

Nahlédnutí do soukromí:
Místem narození pravděpodobně Praha, vzdělání a původní povolání se nepodařilo zjistit. Ženatý, rozvedený, dcera a syn. Od začátku 50. let až do důchodového věku zaměstnán jako referent obchodního útvaru národního podniku Potrubí Praha, v jehož sportovním klubu TJ Spartak Potrubí pomáhal založit volejbalové družstvo mužů a kde jako hrající trenér zakončil svou mimořádně dlouhou a úspěšnou sportovní kariéru.

Sportovní a volejbalové začátky:
Se sportováním začínal v Sokole Vinohrady, díky svému vzrůstu byl předurčen k basketbalu a volejbalu a v obou těchto sportech se stal uznávaným ligovým hráčem, ve volejbale reprezentantem ČSR.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
První reprezentační start v roce 1946 při mezistátním utkání mužů ČSR – Francie (3:0) na kurtu Sokola Vinohrady, v roce 1947 účast na zájezdu mužů ČSR do Francie a Alžíru.

Vrcholné soutěže:
1948      1. místo a zlatá medaile na ME v Římě (hrající trenér Josef Češpiva)
1949      2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze (trenér Jan Fiedler)

FOTO:

27. září 1946 bylo na kurtu Sokola Vinohrady sehráno první poválečné mezistátní utkání mužů ČSR - Francie, které shlédlo na 6 tisíc diváků. Přestože našeho soupeře předcházela pověst nejlepšího týmu Evropy, naši reprezentanti zvítězili poměrně hladce 3:0 (11, 9, 8). Náš tým byl složen převážně z hráčů končící „protektorátní generace“, z nichž vět- šina reprezentovala poprvé a naposled. Na snímku zleva: kouč Antonín Procházka z SSK Život, hráči Rybáček Otto, Vondřich Miroslav, Beneš Zbyšek, Chlup Zdeněk, Češpiva Josef, Valenta Mojmír, Horák Ludvík, Svoboda Josef, Reicho Josef, Koutský Otakar a náčelník ČSVS Jan „Buddy“ Štolc.

V roce 1947 se uskutečnil zájezd mužů ČSR do Francie a Alžíru. Naši reprezentanti na něm sehráli mezistátní utkání s Francií v Paříži, turnaj v Toulouse za účastní místních klubových celků, utkání s univer-zitním týmem v Montpellier a na závěr několik utkání v Alžíru, převážně exhibičních mezi šestkami našich hráčů za velkého zájmu místních obyvatel. Naši volejbalisté zvítězili i nad nejlepším místním družstvem basketbalistů, startujícím ve francouzské lize a to především zásluhou specialistů Češpivy a Reicho, ligových basketbalistů SK Philips. Složení týmu bylo oproti pražskému utkání s Francií pozměněno a příležitost dostali další hráči. Na snímku nahoře zleva: Svoboda, Zoch Jaroslav, Nogol Antonín, Češpiva, Koutský, Reicho, Valenta, dole zleva: Beneš, Fučík Jaroslav, Kavka Karel, Zeman Jiří, Bureš František.

Na prvním ME mužů v Římě 1948 vybojovali naši reprezentanti zlaté medaile když všechny své soupeře doslova deklasovali. Pořadí medailistů: 1. ČSR, 2. Francie, 3. Itálie, bilance vítězů: 5 utkání, 5 vítězství, poměr setů 15:0, poměr míčů 225:72. Nutno dodat, že startovalo jen 6 družstev a že náš tým byl jediným zástupcem zemí střední a východní Evropy. Na šampionát byl nominován již omlazený kolektiv 10 hráčů v doprovodu dvou zástupců ČSVS (Jaroslava Kozla a Jana Štolce). Koučováním družstva byl pověřen nejzkušenější hráč Josef Češpiva (35 let). Do Říma nakonec neodcestoval Jaromír Paldus, který nastoupil presenční vojenskou službu a pro reprezentaci nebyl armádou uvolněn.Nahoře zleva: Brož Josef, Tesař Josef, Mikota František, Brož Karel, Reicho Josef, dole zleva: Votava Josef, Linke Stani- slav, Fučík Jaroslav a hrající kouč Češpiva Josef.

I. MS mužů v roce 1949 hostila Praha a její Zimní stadion na Štvanici, v té době ještě nezastřešený. Startovalo 10 pouze evropských družstev, ale tentokrát již s větším zastoupením zemí střední a východní Evropy. Po triumfálním vystoupení v Římě a navíc na domácí půdě jsme byli považování za favority, velkou neznámou byl celek SSSR. Našich prvních 5 utkání (ve skupině i ve finále) proběhlo stejným způsobem, jako v Římě: 5 vítězství, sety 15:0, míče 225:57. Také Sověti ale neprohráli a tak o prvních mistrech světa rozhodovalo vzájemné utkání, které naši nezvládli a odešli poražení 1:3 (-7,-11,17,-13). Nutno podotknout, že na naší porážce se „podepsal“ bulharský sudí Ankov, kterého Sověti prosadili namísto původně nominovaného Francouze. Činil se zvláště v závěru 4. setu, kdy se naši hráči dostali do vedení a vypadalo to, že si vynutí 5.sadu. Na snímku nahoře zleva: Reicho Josef, Soukup Zdeněk, Matiášek Václav, Brož Karel, Fučík Jaroslav, Schwarzkopf Josef, Tesař Josef, dole zleva: Bouchal Miloš, Brož Josef, Votava Josef, Paldus Jaromír, Mikota František. Trenérem a koučem týmu byl Jan Fiedler.

Mistry republiky v letech 1948 a 1949 se stali volejbalisté Sokola Kolín. Na snímku z bratislavského finále MR 1948 nahoře zleva: Reicho, Kunte, Novotný, vedoucí družstva Jaroslav Fučík senior, Růžička, Vokál, Tesař a dole zleva: Linke, Fučík, Synek.

V roce 1954 startovali muži Spartaku Potrubí poprvé na Přeboru Čech, kde skončili na 5.místě za družstvy ÚDA Praha, Slavia VŠ Praha, Dynamo Praha a Spartak Stalingrad (která postoupila do finále Mistrovství ČSR v Sokolově) s pozitivní bilancí 13 vyhraných a 9 prohraných utkání. Svá utkání hrálo Potrubí již na novém sportovišti Na Smetance, vybudo- vaném svépomocí v letech 1953-54 na místě bývalé národní školy, zničené při náletech koncem války. Na snímku zleva: Reicho Josef, Horák Vladimír, Kříž Václav, Řezníček Vrati- slav, Fiedler Jiří, Doležal Jan (trenér nebo vedoucí ?).

V roce 1957 ukončil Josef Reicho svou hráčskou kariéru a ještě do roku 1960 družstvo Spartaku Potrubí trénoval a koučoval. Na snímku nahoře zleva: Toman Ladislav, Doležal Jaromír, Kříž Václav, Novák Karel, dole zleva: Jílek Jaroslav, Doležal Jan, Reicho Josef.

Zdeněk Vrbenský