České volejbalové klany – 15. část – DŽAVORONOKOVI. Dvě volejbalové generace reprezentantů

Po třech měsících „prázdnin“ pokračujeme v cyklu, věnovaném českým volejbalovým rodinám s reprezentanty či reprezentačními trenéry ve dvou a více generacích. Dnešní pokračování patří dvougeneračnímu „klanu“ Džavoronokových, jehož zakladatel Milan (alias Džáva senior) byl kvalitním extraligovým hráčem šestek a reprezentační dres ČSFR a ČR oblékal jak v šestkovém, tak plážovém volejbalu. Řadu let byl a stále je uznávaným beachvolejbalovým trenérem s aktivitami a úspěchy s mládežnickými reprezentacemi ČR. Syn Milan junior z prvního manželství rovněž podlehl kouzlu beache, který příležitostně trénuje v Austrálii, kde od roku 2011 žije. Oba synové z druhého manželství se také vydali ve stopách rodičů a v jejich případě nejen ve stopách otce, ale i matky Kateřiny rozené Pakostové - bývalé juniorské reprezentantky a extraligové hráčky, mladší sestry současného předsedy ČVS. Starší syn Donovan ve 22 letech již patří mezi smečařské opory mužské reprezentace ČR a má za sebou tři úspěšné sezony v prestižní italské sérii A1. Mladší Matyáš je na postu nahrávače „duší“ současné juniorské reprezentace ČR a premiéru v domácí EXL mužů si odbyl v uplynulém ročníku v dresu Karlovarska. Oba mladí Džávové mají za sebou řadu úspěchů také v plážovém volejbalu, včetně mistrovských titulů a startů na mládežnických mezinárodních soutěžích v dresu ČR.

Zakladatelé – 1. generace

Milan Džavoronok

(*1961 v Rokycanech)

s výškou 191 cm smečař Slavie PF Plzeň, Dukly Kolín, Aera Odolena Voda (dvojnásobný mistr ČSSR), Lokomotivy Ingstavu a Železničního stavitelství Brno, Sokola Česká Třebová, tureckých celků Galatasaray a Bakirkoi Istanbul a rakouského HypoBank Klagenfurt. Reprezentant ČSFR s 9. místem na šestkovém MS 1990, pětinásobný mistr ČR v beachvolejbalu a reprezentant ČR se ziskem stříbrné medaile na ME 1995 (s Václavem Fikarem) a se 4. místem na ME 1998 (s Markem Pakostou). Od roku 2001 dosud reprezentační BV trenér s podílem na zisku 11 medailí z prestižních mezinárodních soutěží. Osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Sportovní aktivity zahájil v TJ Favorit Rokycany, za který hrál od roku 1972 závodně stolní tenis a vyzkoušel si lehkou atletiku, basketbal a fotbal. Volejbalu se začal věnovat v roce 1976 v družstvu žáků a juniorů TJ Rudné a nerudné doly Rokycany pod vedením B. Tichého. V roce 1979 přestoupil spolu se spoluhráčem Pavlem Barborkou do SVS-M při Slavii PF Plzeň, kde se pod vedením Richarda Myslíka a Pavla Zemana potkali v družstvu starších dorostenců s dalšími pozdějšími reprezentanty ČSSR Hampacherem, Kovářem a Malánem. Po vyučení zámečníkem vystudoval SPŠ strojnickou s maturitou v roce 1983 a v době studia si zahrál 2. a 1. NL za muže Slavie PF. V následujícím přehledu jsou uvedena jeho hráčská angažmá a úspěchy s klubovými týmy mužů:

1979-1983	Slavia PF Plzeň, 2. liga s postupem do 1. NL v roce 1981, trenéři M. Sedlák a P. Zeman,
1983-1985	Dukla Kolín, 2. a 3. místo v 1. NL, trenér Josef Plašil, spoluhráčem a hrajícím asistentem trenéra Jiří Vojík,
1985-1991	Aero Odolena Voda s dvojící mistrovských titulů v letech 1987 a 1988 a dvojicí 2. míst v letech 1989 a 1990, trenéři Evžen Krob a Jiří Svoboda, Miroslav Nekola a Jan Buman, v poslední sezoně Miroslav Horáček a Stanislav Stehno,
1991/1992	Galatasaray Istanbul v 1. turecké lize, 3. místo v CEV Cupu,
1992/1993	Bakirkoi Istanbul v 1. turecké lize,
1993-1998	Lokomotiva Ingstav Brno - od roku 1997 Železniční stavitelství Brno, extraliga s nejlepším umístěním v letech 1995 (3. místo) a 1997 (4. místo), trenéři Karel Láznička, Zdeno Hauer, Radek Juřík a Mir. Nekola,
1998/1999	HypoBank Klagenfurt v 1. rakouské lize,
2000-2006	Sokol Česká Třebová v 1. NL, trenér Lubomír Vašina, od roku 2003 sám hrajícím trenérem.

 

Hráčskou kariéru v šestkovém volejbalu ukončil v úctyhodném věku 45 let a největším úspěchem se stala nominace a start na MS 1990 v Brazílii, kde výběr ČSFR pod vedením trenérů Rudolfa Matejky a Zdeňka Pommera st. skončil na 9. místě.

Od roku 1989 se přes léto věnoval plážovému volejbalu (na kurtech, vybudovaných v tomto roce svépomocí hráči Aera za sportovní halou Odolena Vody), v krátké době se zařadil a 10 let patřil mezi českou beachvolejbalovou elitu. Začínal v páru s Tomášem Kopsou (vítězové Minolta Cupu 1991), jeho dalšími partnery se stali Marek Pakosta, Václav Fikar a Igor Stejskal s těmito úspěchy na domácí a mezinárodní scéně:

Úspěchy páru Džavoronok - Pakosta:

1993	2. místo na MR a 2. místo na Unis Cupu,
1994	2. místo na MR,
1997	1. místo na MR, 2. místo na Fatra Cupu, 2x 7. místo na WT Berlín a WT Czech Challenger Karlovy Vary,
1998	3. místo na MR, 4. místo na ME v Řecku a 2x 9. místo na WT Ostende a WT Moskva,
1999	9. místo na ME ve Španělsku a 9. místo na WT Tenerife (s výhrou nad Emanuelem a Loiolou - brazilskými mistry světa),
2000	1. místo na MR.

 

Úspěchy páru Džavoronok - Fikar:
1995     1. místo na MR, 1. místo na Fatra Cupu a 2. místo na ME, hraném formou 5 turnajů CEV,
1996     2. místo na MR, 2. místo na Fatra Cupu a 13. místo na ME v Itálii.

Úspěchy páru Džavoronok – Stejskal:
1999     3. místo na MR a 9. místo na WT Challenger v Cagliari (ITA),
2000     1. místo na halovém MR,
2001     1. místo na halovém MR.

V roce 1999 se začal věnovat trénování „šestek“ s premiérou v sezoně 1999/2000 u družstva mužů Volejbalu Brno. Od roku 2001 je držitelem trenérské kvalifikace I. třídy, kterou získal dálkovým studiem FTVS UK. Jak již bylo uvedeno, v letech 2000-2003 působil jako asistent trenéra a v letech 2003-2006 jako první trenér mužů Sokola Česká Třebová v 1. NL. V letech 2011-18 trénoval družstva žáků, kadetů a juniorů Sokola Brno I. s účastí v EXL kadetů a 1. lize juniorů.

V roce 2001 zahájil současně trenérské aktivity v beachvolejbalu ve funkci hlavního trenéra Sokola Brno I. s kurty na Sokolském cvičišti (tzv. Sokoláku). V letech 2001-12 byl šéftrenérem a od roku 2013 dosud je trenérem mládežnických reprezentací ČR s podílem na zisku 11 medailí (4 zlatých, 3 stříbrných a 4 bronzových) na ME a MS kategorií U18 až U23. V letech 2003-09 byl osobním trenérem páru Klapalová - Petrová, který pod jeho vedením získal v roce 2004 na AMS v Thajsku titul akademických mistryň světa. Připomeňme další medaile:

2001	stříbro páru Felbábová - Maixnerová na ME U23 v Itálii a bronz sester Tychnových na ME U21 ve Francii,
2002	zlato páru Kolář - Rotrekl na ME U20 ve Švýcarsku,
2003	zlato sester Tychnových na ME U23 v Polsku a bronz Koláře a Rotrekla na MS U21 ve Francii,
2004	bronz páru Opravilová - Nakládalová na MS U21 v Portugalsku,
2005	zlato páru Kolocová - Sluková na ME U18 na Ukrajině,
2007	stříbro Goliášové a Weissové na ME U23 na Kypru a stříbro Kolocové a Slukové na ME U20 v Nizozemsku,
2018	bronz páru Patrik Maňas – Jiří Sedlák na CEV Cupu v Badenu, ze kterého se kvalifikovali na Olympiádě děti a mládeže v Buenos Aires, kde obsadili 17. místo.

 

K dalším aktivitám patřilo a stále patří funkcionářské působení ve vrcholných volejbalových orgánech Asociace BV při ČVS a v České obci sokolské (ČOS). V letech 2001-2005 byl členem výboru a předsedou Trenérské komise ABV, od roku 2007 je členem a od roku 2010 předsedou volejbalové komise Odboru sportu ČOS, od roku 2016 dosud prvním místopředsedou OS ČOS. Za zisk stříbrné medaile na beachovém ME 1995 byl uveden Síně slávy českého volejbalu. A uveďme i jeho publikační činnost: spolu s Doc. Oldřichem Kaplanem je autorem metodické publikace „Plážový volejbal“ (2001, Grada).

Výčet volejbalových aktivit doplňuje několik historických fotografií, první portrét v záhlaví Milanovy vizitky je z 80. let minulého století, druhý ze současnosti.

Na prvním snímku dorostenci Slavie PF Plzeň v roce 1980 po úspěšném turnaji v Dřevěnici. Zleva stojí Pelíšek, Džavoronok, Hudík a trenér P. Zeman, v podřepu zleva Kovář, Kleisner, Krásný a Barborka.

Na druhém snímku prvoligová Dukla Kolín v roce 1985. V horní řadě zleva Voborský, trenér Josef Plašil a Markl, uprostřed zleva Šrámek, Džavoronok, Kužel, Jurek a Sykala, dole zleva Kapoun, Číhal, Jiří Vojík a Marcoň.

První sezonu v EXL s Aerem Odolena Voda dokumentuje snímek družstva v ročníku 1985/86. Zleva stojí první trenér E. Krob, vedoucí družstva Václav Tichý, hráči Rajský, Mir. Nekola, Jar. Novák, Kužel, Vývoda, Džavoronok, Zita, Bárta a druhý trenér Jiří Svoboda, v podřepu zleva Mařík, Mach, Bláha, Klamrt, Koutecký, Pavlas, Melichar, Kopsa a masér Antonín Štamfest.

Aero v sezoně 1988/89, ve které obhájilo mistrovský titul z předchozí sezony. Nahoře zleva trenéři Mir. Nekola a J. Buman, Vývoda, Kaláb, Bárta, Melichar, Zita, Klepáček, vedoucí družstva V. Tichý a masér A. Štamfest, dole zleva Bodnár, Mach, Kopsa, Džavoronok, Bednář, Hampl, Michal Nekola a Šimonek.

Lokomotiva Ingstav resp. již Železniční stavitelství Brno v roce 1997. Zleva stojí vedoucí družstva Jiří Rohlíček, Kohoutek, Zapletal, Zeman, Dubš a trenér Mir. Nekola, zleva sedí Sobola, Džavoronok, Chudík, Fikar, Stejskal, Plachý a masér Zbyněk Kos.

Úspěšnou beachvolejbalovou kariéru připomínají poslední tři snímky. Na prvním Džáva při zákroku v poli, který sleduje V. Fikar. Na druhém při příjmu podání a na třetím již jako trenér spolu s akademickými mistryněmi světa Hanou Klapalovou a Terezou Petrovou.

V roce 1982 se Milan oženil s Petrou Apostolovovou (*1961), ve stejném roce se jim narodil syn Milan junior a v roce 1987 druhý syn Petr. Milan se věnoval a dodnes věnuje příležitostně volejbalu v Austrálii, kde od roku 2011 žije. Petr dal přednost fotbalu a působil jako brankář TJ Odolena Voda. V roce 1993 bylo toto manželství rozvedeno.

Podruhé se Milan senior oženil v roce 1997 s Kateřinou Pakostovou (*1972) - mladší sestrou Marka Pakosty, rovněž bývalého EXL hráče, reprezentanta a olympionika s 13. místem na OH 1996 v Atlantě (spolu s M. Palinkem), od roku 2017 předsedy ČVS. V roce 1997 se Milanovi a Katce narodil syn Donovan a v roce 2001 Matyáš. Oba již oblékají reprezentační dres ČR a představují tak druhou generaci rodinného „klanu“ se samostatnými vizitkami. Tu si zaslouží i jejich matka, která na začátku 90. let minulého století také oblékala dres „se lvíčkem na prsou“.

---

Kateřina Džavoronoková rozená Pakostová

(*1972 v Litomyšli)

s výškou 186 cm blokařka mládežnických celků Univerzity Olomouc s trojicí titulů Přeborníka republiky, extraligová hráčka žen Slavie Praha a Univerzity Brno. Juniorská reprezentantka ČSFR se ziskem bronzové medaile na MEJ 1990 a startem na MSJ 1991. Od roku 2010 dosud aktivní trenérka mládeže v Sokole Brno I.

S volejbalem začínala v roce 1984 v družstvu mladších žákyň Lokomotivy Česká Třebová u vedoucího trenéra mládeže V. Maťátka. V roce 1986 přestoupila do SVS-M při Univerzitě Olomouc, kde získala v roce 1987 mistrovský titul s družstvem starších žákyň a v dalších dvou letech dosáhla stejného úspěchu s týmem dorostenek (trenér J. Teplý). V letech 1990-93 hrála pod vedením Pavla Řeřábka za SK Slavia Praha ženskou EXL s 3. místem v sezoně 1991/92 a dvojicí 4. míst ve zbývajících dvou sezonách. V letech 1993-96 oblékala dres Univerzity Brno a pomohla družstvu udržet extraligovou příslušnost (10. a 8. místo ve skupině EXL-A a 1. místo ve skupině EXL-B v poslední sezoně), trenér M. Kosík.

Reprezentační dres ČSFR oblékala v letech 1990-91, z juniorského ME 1990 v rakouském Salzburgu si přivezla bronzovou medaili, na MSJ 1991 v Brně skončil náš výběr na 8. místě. Trenéři Vojtěch Zoula a František Zelinka, mezi spoluhráčkami pozdější seniorské reprezentantky Bajerová, Pechová, Ritschelová, Štěpančíková či Volicerová.

Hráčské aktivity ve vrcholovém volejbalu ukončila před narozením syna Donovana. V roce 2010 začala trénovat mládež s Sokole Brno I. (mezi svěřenci syn Matyáš), je držitelkou trenérské kvalifikace II. třídy a od roku 2015 zastává post hlavní trenérky mládeže.

Na prvním snímku v záhlaví Kateřina v roce 1990 při soustředění juniorek ČSFR před MEJ, druhý portrét je ze současnosti. Se zakladateli „klanu“ se loučíme snímkem kompletní rodiny z roku 2017 a je na něm také Marek Pakosta – bratr, švagr a strýc v jedné osobě. Zleva Donovan, Kateřina, Marek, Matyáš a Milan.

---

Pokračovatelé – 2. generace

Donovan Džavoronok

(*1997 v Brně)

s výškou 203 cm přihrávající smečař mládežnických celků Volejbalu Brno, ČZU Praha (pětinásobný Přeborník ČR) a mužů ČZU Praha, VK Karlovarsko a Vero Volley Monza v italské A1. Kadetský, juniorský a seniorský reprezentant ČR v šestkách a v beachi se startem na pěti ME a jednom MS, s mužskou reprezentací ČR účast na ME 2017 a ME 2019. Nejlepší smečař Zlaté evropské ligy 2018 a nejvíce bodující hráč Challenge Cupu 2019.

S pravidelným sportem začínal v roce 2004 (7 letech) jako fotbalový žáček Moravské Slavie Brno. Současně začal pod dohledem rodičů pronikat do tajů a základů plážového a šestkového volejbalu v Sokole Brno I. V letech 2007-11 hrál pod trenérem J. Oravcem za žáky Volejbalu Brno a v roce 2011 získal mezi žáky první dva mistrovské tituly: v šestkách s Volejbalem Brno a v beachvolejbalu ve dvojici s Tomášem Novohradským. V roce 2012 přestoupil do ČZU Praha, kde v letech 2013-2016 vybojoval další 4 mistrovské tituly s týmy kadetů a juniorů (trenéři Tomáš John a Jan Malina). A tituly sbíral také v beachvolejbalu: v roce 2012 v kat. U16 s Davidem Drozdem a v kat. U18 s Martinem Lickem, v roce 2013 titul v kat. U20 s Michaelem Hadravou a v roce 2016 podruhé s Martinem Lickem v kat. U22.

V sezoně 2013/14 již pendloval do družstva mužů ČZU s následujícími angažmá a úspěchy:

2014/15	ČZU Praha, trenér Miroslav Malán, 11. místo a vyhodnocení nejlepším smečařem tohoto ročníku EXL,
2015/16	VK Karlovarsko, trenéři Petr Brom a Jiří Novák, 4. místo v EXL,
2016-19	Vero Volley Monza, trenéři Miguel Falasca a Fabio Soli. V posledních dvou sezonách se dostal do desítky nejvíce bodujících hráčů italské série A1. Dres Monzy bude oblékat i v nasávající sezoně 2019/20.

 

Výčet dosavadních startů a úspěchů v šestkové reprezentaci ČR:

2014	6. místo na ME U20 v Brně, trenéři Jindřich Licek a Jan Muroň,
2015	10. místo na ME U19 v Turecku, trenéři Jiří Zach, Přemysl Obdržálek a Tomáš Skolka,
2017	15. místo na MS U21 v Brně, trenéři Ivan Pelikán a Tomáš Skolka, mezi spoluhráči bratr Matyáš. S muži ČR účast na Evropské kvalifikaci pro MS 2018 (3. nepostupové místo), start a 8. místo ve II. divizi Světové ligy FIVB a 7. místo na ME mužů v Polsku, trenéři Miguel Falasca (ESP) a Michal Nekola,
2018	2. místo ve Zlaté evropské lize a vyhlášení nejlepším smečařem soutěže, postup do Challenge Cupu FIVB s 2. místem za pořádajícím Portugalskem, nejvíce bodující hráč turnaje, trenéři Michal Nekola a Martin Demar,
2019	9. - 12. místo na ME mužů (skupina v Nizozemsku - 4. místo, vyřazeni v osmifinále Srbskem), trenéři Mich. Nekola, Dalibor Polák a Jan Svoboda.

 

Výčet mezinárodních startů a úspěchů v beachvolejbalu:

2012	5. místo na ME U18 v Brně s Martinem Lickem,
2013	9. místo na MS U19 v Portu (POR) a 17. místo na ME U20 ve Vilniusu (LTU) s Michaelem Hadravou,
2018	1. místo na WT1* v Samsunu (TUR) s Jindřichem Weissem,
2019	5. místo na WT 1* na Ios Island (GRE) opět s Jindřichem Weissem.

 

Uvedené výčty doplňuje několik snímku z dosavadní Donovanovy volejbalové kariéry a na snímku v záhlaví vizitky v dresu italské Monzy.

První dva vložené snímky jsou z Donovanových beachvolejbalových začátků, na prvním spolu s Michaelem Hadravou (napravo) v roce 2009 na MR U16 ve Znojmě.

Na druhém z roku 2010 na MR U16 v Chodově spolu s Vítězslavem Víškem (dole vlevo). Nad Víškem stojí nevlastní Donovanův bratr Milan junior a nad Donovanem otec Milan senior.

Na ME U18 v roce 2012 v Brně na „Sokoláku“ skončil pár D. Džavoronok – M. Licek na 5. místě a z tohoto turnaje je snímek Donovana při obětavé hře v poli.

Na snímku z roku 2017 mistrovský tým juniorů ČZU Praha, zleva Kop, Kočka, Toman, Charvát, Tobíšek, D. Džavoronok, Čermák, Svoboda, Řeháček, Šulc, Hudák, trenéři T. John a J. Malina, masér M. Sedlák.

Z roku 2017 je také snímek juniorů ČR na MS U21 v Brně, zleva stojí fyzioterapeutka Eliška Svobodová, statistička Petra Žilová, trenér I. Pelikán, Horák, M. Džavoronok, D. Džavoronok, Šmídl, Indra, Hudák, Mikulenka, as. trenéra P. Obdržálek a masér M. Sedlák, dole zleva Šulc, Suda, Kunc, Červinka, Vašina, as. trenéra Tomáš Skolka a manažer družstva Miloš Kočka.

Ke kvalitním herním činnostem Donovana patří smečované podání, na snímku „skáče“ při jednom z utkání MS U21 v Brně.

V roce 2017 si Donovan odbyl premiéru také mezi muži při ME v Polsku. Na snímku základní sestava ČR při utkání s Francií. Zadní čtveřice zleva Džavoronok, Mach, Janouch a Finger, zády Michálek a Kryštof.

Další snímek je z roku 2018, ve kterém spolu s Jindřichem Weissem zvítězili na BV turnaji WT1* v tureckém Samsunu. Na druhém místě skončil další český pár M. Mysliveček - M. Pihera, na třetím holandský pár Boermans - Haanapel.

Poslední vložený snímek je z roku 2019. Donovan v dresu Monzy vytlouká trojblok Belgorodu ve finálovém utkání Challenge Cupu.

---

Matyáš Džavoronok

(*2001 v Brně)

s výškou 198 cm nahrávač mládežnických celků Sokola Brno I., ČZU Praha a mužů VK Karlovarsko. Kadetský a juniorský reprezentant ČR v beachvolejbalu a v šestkách se startem a 2. místem na ME U18 2018 a 10. místem na MS U19 2019.

Stejně jako starší bratr Donovan začínal s fotbalem a to v 6 letech (roce 2007) v Moravské Slavii Brno. Na volejbal přešel v 9 letech (roce 2010) jako člen Sokola Brno I. Pod dohledem obou rodičů prošel přípravkou a žákovskými soutěžemi a to jak v šestkách, tak v beachvolejbalu. V obou odvětvích se v krátké době propracoval do mládežnických reprezentací ČR, na rozdíl od bratra na postu nahrávače. S Donovanem se setkal v roce 2017 na MS U21 v Brně - bylo mu teprve 16 let.

Dosavadní aktivity a úspěchy v šestkách:

2010-15	přípravka, ml. + st. žáci a kadeti Sokola Brno I., trenéry oba rodiče, R. Vinkler, M. Zajíčková a P. Šafář.
2015-18	st. žáci, kadeti a junioři ČZU Praha, v roce 2017 s trojicí mistrovských titulů v kategoriích U16, U18 a U20, v roce 2018 s dalším titulem v kat. U20, trenéři Jiří Hornek, Tomáš John a Jan Malina,
2018/19	muži VK Karlovarsko, 5. místo v EXL, trenéři Jiří Novák a Zdeněk Sklenář.

 

Úspěchy s mládežnickou reprezentací ČR:

2017	15. místo na MS U21 v Brně, trenéři Ivan Pelikán a Tomáš Skolka , foto týmu ve vizitce Donovana,
2019	5. místo na Olympiádě dětí a mládeže v Baku a 10. místo na MS U19 v Tunisu, trenéři Jindřich Licek a Ondřej Boula.

 

Dosavadní aktivity a úspěchy v BV:

2015	1. místo na MR U16 ve dvojici s Patrikem Maňasem,
2016	1. místo na MR U18 a 9. místo na ME U18 v Brně ve dvojici s Jiřím Sedlákem,
2018	1. místo na MR U22 a dvě 17. místa - na ME U20 v Anapě (RUS) a na ME U22 v Jurmale (LAT) v páru s Tadeášem Tezzele.

 

Také vizitku Matyáše doplňuje několik fotografií, na snímku v záhlaví v dresu Karlovarska v sezoně 2018/19.

První vložený snímek dokumentuje úspěšný rok 2017, ve kterém v roli nahrávače ČZU Praha získal všechny tři mládežnické tituly mistra ČR. Z rychlé Matyášovy nahrávky na středu sítě útočí Hudák.

Na dalším snímku M. Džavoronok (nalevo) a Jiří Sedlák v roce 2016, ve kterém skončili na ME U18 v Brně na 9. místě.

Start na beachovém ME U22 v roce 2018 v lotyšské Jurmale připomíná další snímek. Zleva spoluhráč Tadeáš Tezzele, otec Milan Džavoronok v roli trenéra a Matyáš.

V 17 letech získal angažmá ve VK Karlovarsko s konečným 5. místem v EXL ročníku 2018/19. V roli druhého nahrávače „kryl záda“ van Harlemovi. Zleva stojí trenér J. Novák, hráči Rejlek, Hudeček, Patočka, Zmrhal, M. Džavoronok, O´Dea, Penrose a as. trenéra Z. Sklenář, v pokleku zleva Vašina, van Haarlem, Pffefer, Weise a Beer.

Kompletní tým kadetů ČR pro Olympiádu mládeže v Baku a ME U19 v Tunisku. Nahoře zleva trenér J. Licek, fyzioterapeutka Barbora Bendová, Špulák, D. Džavoronok, Unzeitig, Vodička, Baláž, Toman, Kristian, as. trenéra Ondřej Boula, kondiční trenér Ján Námešanský, masér M. Havlát, dole zleva Rosenbaum, Drahoňovský, Salek, Čeketa, Mikulenka a statistik Petr Sezemský.

Na závěr dodejme, že oba mladí Džávové jsou velkým příslibem českého volejbalu a věříme, že se brzo setkají v seniorské reprezentaci stejně jako v roce 2017 na juniorském MS v Brně. Na posledním snímku z této akce tehdy 16tiletý nahrávač Matyáš vlevo a o 4 roky starší přihrávající smečař Donovan vpravo. A nereálné není ani jejich spojení v beachvolejbalu. V každém případě jim držme palce a přejme ještě hodně volejbalových úspěchů jak v halách, tak na písku!

 

Autor: Zdeněk Vrbenský