Sázka na mládí, ústecké volejbalisty povede jako hlavní trenér Ondřej Žaba

Novým trenérem volejbalistů Ústí nad Labem se stal v necelých 28 letech Ondřej Žaba. Je to pro něj velká výzva, které se však nebojí. „Přišlo rozhodnutí klubu vybrat si z několika kandidátů, kteří před nastávající sezonou připadali v úvahu. Ať to byli již zkušení matadoři, kteří působili i v zahraničí, nebo někteří z řad asistentů extraligových celků. Upřednostnit mladého trenéra, který zatím má zkušenosti s mládežnickými reprezentacemi, je jistě překvapivé a pro někoho nečekané. Upřednostnění klubu vychází ale z toho, jak se nám nyní jeví kádr na další sezonu. Bude hodně pozměněn a omlazen. A Ondra Žaba, který již projevil dovednosti pracovat právě s mladými hráči, se nám jeví jako nejlepší rozhodnutí," popsal manažer klubu Miroslav Přikryl. Trenérovi Ondrovi Žabovi bude k dispozici i Marek Beer, který se pro následující sezonu zhostí role hrajícího asistenta.

Přibliž nám prosím, jak se celé tvé působení v Ústí upeklo.

Když to vezmu od samého začátku, kdy jsem dostal nabídku od Číry (manažer klubu Přikryl). Nabídka trénovat extraligový tým chlapů mě překvapila, ale i dodala odvahu dál se okolo volejbalu točit na významnějších rolích než doteď. Okamžitě jsem věděl, že je to obrovská příležitost, která se nemusí opakovat, a cítil jsem, že do toho jít chci, i když vím, že mě nic lehkého nečeká. To samé ráno po zveřejnění jsem si uvědomil, jak velká porce odvahy je to ze strany Ústí nad Labem jít do trenéra, kterému není ani třicet a zkušenosti má více méně především u mládeže. Věřím, že nikoho nezklamu a práci odvedu tak, abych ústeckou značku nezkazil a naopak se ji pokusil vylepšit.

Říkáš, že pro tebe to bylo překvapení… Co na to říkalo okolí a rodina?

Pro všechny to bylo překvapení, že mám tak ostré lokty se sebrat a jít dělat s dospělými lidmi, že si věřím na to s nimi jednat jak pracovně, tak z lidské stránky. Co se týče řešení jejich hráčských, ale i lidských potřeb. Samozřejmě koukali na mě celí udivení, ale moc mi to přejí, ať už se jedná o lidi z rodiny, tak i o známé z pracovního prostředí, jak z reprezentací, tak i z klubové scény ve Velkém Meziříčí.

V posledních letech fungovalo, že v SKV vždy někdo z Velkého Meziříčí zakotvil. Teď už máme i trenéra. Takže je to nějaká spojnice. Zeptám se na Velmez jako takový. Líheň talentů pro český volejbal všemi směry. Proč si myslíš, že tam tomu tak je? Proč zrovna Velmez?

Proč zrovna Velmez? Protože Petr Juda, který nesmírně drtí tréninkový proces. Je to fanatik, s kterým to jen tak každá nátura nezvládne. Ale když si přijdou na stejnou řeč a spojuje je volejbal a láska k němu, tak pracovně je schopný to dotáhnout do takové podoby, že třeba dokáže vychovat i dobrého trenéra (úsměv). Rozhodně v minulosti ukázal, že dokáže vydrtit dobré hráče, a má dobré pracovní prostředí, aby udělal kvalitního krom hráče i člověka.

Takže je to i škola Petra Judy, která se do tebe vepsala?

No, chtěl bych navázat na jednu věc, kterou jednou napsal Pešán do článku do časopisu Coach, když byl na vrcholu a chtěl bych ho citovat. Do jisté míry jsem kopíroval do určitého věku trenéry kolem sebe a Petra nejvíc. Plno lidí mi i říkalo, že vystupuju, chovám se a i trénuju jako on. A tím, jak jsem se už vyprofiloval v originální trenérskou osobnost, tak už jsem jinde. A proto jsem i kývl na Ústí. Ale jak říkáš, hodně mě naučil a jeho trenérská osobnost se do mne jistě vepsala.

V Ústí jsme čekali ještě s nějakými hráči, abys měl možnost se k tomu vyjádřit. Proběhlo hodně změn, některé už si ovlivnit nemohl, ale do některých už jsi zasáhnout mohl. Jak vnímáš takhle velkou proměnu? Cítíš to i jako dobrou startovní pozici, že budeš pracovat s novým manšaftem?

Beru jako výhodu, že plno lidí to bere jako velkou výzvu se ukázat. Budou se v SKV vyskytovat hráči, kteří si budou muset hodně odpracovat, stejně jako já a na základě toho se budou moct posunout anebo se neposunout dál. Jak nahrávač Ivan Pliasetskyi, který čtyři sezony nebyl prvním nahrávačem, tak i univerzál Ivo Huplach. Věřím, že pracovně budeme na stejné vlně a společně to dotáhneme co nejdál. Ten tým je sice hodně pozměněný, ale ty základy jsou tak silné, že to taková změna nebude. Ti tradiční lidé, na které jsou lidi zvyklí, zůstávají a zároveň mi pomůžou pochopit ústeckou kulturu a společně na ni navázat a pracovně se do toho společně dostaneme snáz.

Jaké jsou vůbec teď tvoje plány na léto než začne sezona? Co všechno tě čeká?

Prvotně zapracovat na dalším roztrénování se. Takže jsem využil příležitosti dělat asistenta u národního týmu ročníku 2005 pod Michalem Nekolou, shodou okolností bývalým hráčem a také trenérem Ústí. Měsíc budeme mít přípravu, štace ve Slovinsku a soustředění v Polsku. Co se týče Ústí jako takového, tak si doplánuji přípravu, abychom mohli navázat prvními přátelskými utkáními, abych tým poznal jak herně, tak i mimo hřiště.

Ještě nám prosím řekni, jak dlouho trvá cesta na trenérský extraligový post. Taková tradičnější je, že nejdřív hraješ extraligu a následně děláš někde například asistenta a pak až přijde role trenéra. Jak ale vypadala ta tvoje?

Proběhlo to tak, že sám jsem se rozhodl ukončit hraní kvůli trénování. V tomto rozhodnutí mě pošťouchnul právě Petr Juda. Hrál jsem v Brně a po maturitě jsem šel zpět domů do Chocně a Petr Juda mi nabídl, jestli nechci jít trénovat do Velkého Meziříčí a stát se profesionálním trenérem. Mě to lákalo a kývl jsem na tu nabídku - zůstat u volejbalu. A tam začala ta nekonečná práce na tom se vzdělávat a poznávat, co trenérský život znamená. Tu možnost mi dal on. A pak se k tomu přidali další lidi. Určitě chci zmínit Jirku Zacha, který mi dal příležitost stát se asistentem u reprezentace ročníku 1999, který následně vyhrál kadetský šampionát a já jsem na jejich začátcích byl a trénoval. Pak se na to nabalovaly další zkušenosti v rolích asistenta trenéra - pod Jindrou Lickem, Přémou Obdržálkem s Honzou Svobodou a aktuálně s Michalem Nekolou. Takže pohledů od trenérů, kde sbírat zkušenosti, mám hodně. Ale přeci jen nejvíc jsem byl pod Petrem Judou a tam jsem si odnesl nejvíc. Nehledě na to, že jsem byl sám hráč a trénování prožíval, takže se na mě podepsali i trenéři Jaroslav Šamšula anebo Ondra Marek a taky hodně i Jindra Licek. A taková je cesta k tomu se stát trenérem. A pak už záleží, kdo sebere tu odvahu a dá příležitost. A nejrychlejší byl Číra a za to jsem mu vděčný.

Autor: SVK Ústí nad Labem