Partnerská škola č. 15 – ZŠ Prokopa Diviše, Znojmo – Přímětice, 2013

Už když jsem odjížděl ze Znojma měl jsem v hlavě základní motto článku.
Poslední předání titulu „Partnerská škola“ a možná škola nejlepší, tedy první. Poslední a první. Trochu protimluv, ale stav mé mysli vystihoval dokonale.

Upřímně řečeno byl jsem už rád, že už mám předávání diplomů za sebou. Zabralo to spoustu času stráveného po cestách. Komplikace v práci na svazu, občasné reptání kolegů a kolegyň v práci a ani vedení se netvářilo zrovna nadšeně. Přesto si myslím, že projekt „Partnerských škol“ není plácnutí špatným směrem. V mé namyšlené koncepci s kterou jsem přišel na svaz, má své nezastupitelní místo. Jenže dnes nepíši hodnocení projektu, ale chci popsat, jak že vlastně probíhalo poslední předávání certifikátu „Partnerské školy“ ve Znojmě.

Ředitel školy a zároveň trenér žáků a žákyň, můj spolupracovník ve Lvíčatech (Mgr. Daniel Kasan) měl dostatek času a také nápadů, aby to poslední předávání nepatřilo, v pomyslném žebříčku hodnocení Partnerských škol v předávání  na místo poslední.

Vyjmenuji několik významných kladů předávání diplomu „Partnerská škola ČVS“ ve Znojmě:

• Předávání probíhalo na venkovních beachových kurtech a kupodivu na letošní rok, bylo hezky.
• Sportující děti, turnaj barevného minivolejbalu, bílý písek, krásné absolventky devátých tříd jako předávající, prostě krásný umělecký dojem.
• Přítomnost volejbalově slavných absolventů  školy (M. Leikep, J. Ševčíková, R. Hruška).
• Významný a k diskusím přístupný  představitel města Jan Grois (místostarosta Znojma).
• Přítomnost sponzorů oddílu a to dokonce v podobě šaramantní dámy  Ing. Cejpkové, zástupkyni hlavního sponzora firmy Pegas Znojmo a p. Pokorného zástupce firmy AZ Pokorný.
• Přítomnost představitelů volejbalového oddílu – V. Fellinger, M. Vocilka.
• Hezká škola s vybavením z říše snů – umělý povrch venkovního hřiště, beachové kurty v areálu školy, funkční a hezký bazén, škola s novou fasádou, příjemní učitelé a z nich vyzařující pohoda dobré atmosféry ve škole.
• Beseda žáků s bývalými absolventy školy moderovaná velice schopným moderátorem a trenérem v jedné osobě Martinem Gallusem.
• Samotný akt předání moderovaný samotným ředitelem, za přítomnosti jak žáků tak i hostů.
• Zlatým hřebem či hřebíkem, pak bylo vtipné představení všech hostů, včetně mé maličkosti a navíc předání dárků (samozřejmě jsem dárek dle předpisů ohlásil sekretariátu ČVS a předal do svazové ledničky neb jsem dostal lahev vína – pozdní sběr) a jako šlehačka na dortu se jevil dárek osobní, kdy každý host včetně mě, dostal dres se svým jménem a číslem, které nějakým způsobem vystihovalo hosta. Přestavitel sponzorů dostal dres s datem svého narození. Já dostal dres s číslem 99 a tak jsem trochu podezíral  hostitele, že si ze mě utahuje, ale nakonec prý ne.

Nesmělo chybět i malé pohoštění ve školní jídelně a vážné i nevážné diskuse nad mládežnickým volejbalem, investicích do nových provozů sponzora Pegas v Egyptě, vztahy k ženám v arabském světě, stavba nafukovačky nad  beachovými kurty, využití bazénu, úspěchy chlapců, dívek. Provoz jídelny.

Mohl bych psát ještě velmi dlouho, ale bohudík v naprosté většině v příjemném a oslavném tonu. Řeknu to docela upřímně a jednoduše. V koutku duše jsem záviděl.

Tímto posledním, ale  svým vyzněním jedním  z nejlepších předání titulu „Partnerská škola ČVS“ skončila jedna etapa projektu. Tituly byly předány, všechny školy dostaly slíbenou materiální pomoc a teď začne celý projekt žít svým vlastním prozaickým životem. A ten bude samozřejmě důležitější než slavnostní předávání.

V nejbližší době se vrátím k projektu „Partnerských škol ČVS“ samostatným článkem, v kterém nastíním další cíle a budoucnost tohoto projektu.

Jiří Zach
Svazový trenér mládeže - chlapci