Partnerské školy Den D – desátý (ZŠ Bojkovice)

Pokud bych byl upřímný a měl v několika slovech vyjádřit svůj vztah k Bojkovicím asi bych použil těchto slovních spojení.

• Výborná slivovice
• Bodrost a otevřenost vůči všem
• Hrozná až děsivá dálka
• Krásná krajina
• Krásně zařízená škola
• Rodina Ogrodníkova

Je samozřejmé, že takto zkrácená charakteristika budoucí Partnerské školy je nedostačující a to zvláště pro ty  čtenáře webu ČVS, kteří Bojkovice a tamní volejbalovou komunitu neznají.

Takže popořádku. Nejdříve samozřejmě cesta. Opět ohromná kalamita, opět sám dlouhých 5 hodina za volantem, mlha, sníh, nehody v protisměru i ve směru. Jednoduše to lze vyjádřit slovy, které mi  po příjezdu do Bojkovic řekl Ogrodník senior. Já myslel, že v tom marastu vůbec nepřijedeš, ty mě překvapuješ. Chtělo se mi říci, že mi na svazu jsme z tvrdého těsta a řízení auta máme i v tomto nečasu v malíčku, ale vím, že na svazu a zvláště u některých, nepožívám aureolu dobrého řidiče, takže jsem jen skromně podotkl „když jsem to slíbil“.

Bojkovice jsou městečko, které nevyniká velikostí a Městský úřad tomu odpovídal. Žádná monstrózní budova, žádný památeční objekt. Musel jsem chvilku čekat než ze školy dorazí žáci, učitelé, trenéři a vtom čase se mi podařil docela nepěkný kousek. Při spěchání na pisoár mi vypadl diplom a rozbilo se sklo na diplomu. Docela problém a trapas. Po cestě zvící přes 400 km, účast dětí, ředitele, starosty a já přivezu z Prahy rozbitý diplom. Nikoho jsem po ruce neměl a tak jsem za improvizoval, diplom upravil, a hlavně si nasypal popel před přestaviteli obřadu. Pochopili to nebo aspoň to úspěšně předstírali.

Samotný obřad předání diplomu byl  podle všech pravidel protokolu užívaného pro významné události. Usadili jsme se v obřadní síni a za zvuků slavnostní hudby vešel starosta Mgr. Petrem Viceníkem. S insigniemi starosty doprovázený tajemnicí úřadu. Slavnostní hudba se ztišila a tajemnice úřadu nám představila p. starostu a pak představila a uvítala všechny přítomné.

• Ředitel školy Mgr. Zdeněk Ogrodník
• Mgr. Jan Baier – vedoucí trenér 1. stupně
• Mgr. Zdeněk Ogrodník st. - trenér 2. stupně
• Mgr. Vlastimil Ogrodník - trenér 2. stupně
• Předseda oddílu TJ Bojkovice – Ing. Radek Blahuta
• Hráči a žáci z budoucí  Partnerské školy

Projev p. starosty byl slavnostní, důstojný a děti ani nedutaly. Pak jsem jako obvykle přišel na řadu já a moje již devátá verze projevu o projektu Partnerská škola. Možná, že to zní trochu cynicky, ale když mluvíte o stejném tématu tolikrát, nelze nepociťovat jistý závan opakování se, stejnosti. Jenže každé to předávání bylo vždy jiné a tady bylo jiné v obřadnosti. Město Bojkovice prostřednictvím obřadu a projevu p. starosty dávalo jednoznačně najevo jakou důležitost má volejbal v jejich městě. Všichni účastnici jsme se podepsali do knihy hostů a kroniky města. Na závěr zazněl projev ředitel ZŠ TGM Bojkovice Mgr. Z. Ogrodníka juniora, který shrnul všechny klady volejbalu v Bojkovicích a ve škole.

Třešničkou na dortu pak byla beseda s trenéry v klubovně oddílu. Byli přítomni všichni kdo se nějakým způsobem podílí na mládežnickém volejbalu v Bojkovicích. Prostým představováním člověk zjistil význam rodiny Ogrodníků pro volejbal v Bojkovicích. Senior, junior, dcera, prostě dynastie.
Beseda na téma problémů mládežnického volejbalu byla na to co předcházelo velice ostrá a účastnici mě nijak nešetřili. Místo brzkého odjezdu jsem odjížděl s více než dvouhodinovým zpožděním a obrazně řečeno trochu zpocený. Kladem bylo, že jsem odjížděl po dobrém obědě a s dvěma lahvemi slivovice, kterou jsou Bojkovice proslaveny. Čekalo mě více než pět hodin cesty a válečné zpravodajství Radiožurnálu o nabouraných autech, obrácených kamionech, uzavřených silnicích.

Spousta času na přemýšlení o všech neduzích a úspěších mládežnického volejbalu. Vím co je achilovou patou volejbalu Bojkovic. Je to problém vzdáleností, problém sehnat soupeře a možná, dodržovat ve světě specializací původní myšlenku všestrannosti tělesného vývoje žáků. Nelze přehlédnout, že ZŠ Bojkovice je častým účastníkem finálových soutěží v atletice, florbalu, basketbalu. Prostě tělesná výchova není jenom volejbal, ale přesto nemám pocit, že titul Partnerská škola je ve špatných rukách a to nejen kvůli dvěma lahvím výborné slivovice, které se mě vezly v kufru svazového auta.

Dne 8. 12. 2012

Jiří Zach, Svazový trenér mládeže - chlapci