Prázdniny trochu jinak (prázdniny RD kadetů 99/00 a juniorů 97/98)

Nenapadl mě příznačnější název než toto tvrzení. Prázdniny trochu jinak a to jinak lze popsat jedním slovem „pracovní prázdniny.“ Týká se to obou mládežnických reprezentačních družstev chlapců. Tedy RD 97, dnes už juniorů a RD 99 lvíčat, dnes již kadetů.

Nejdříve k družstvu, které je pro mne tak trochu skončenou životní epizodou. Jedná se o RD 97 dnes tedy již junioři.

Je to přesně tři roky a to skoro na den, kdy jsem s tímto ročníkem v roce 2012 začínal první řádné VT v Nymburce. Po strávení více než 300 dní na tréninkových kempech jsem se v osmém patře olympijské vesničky v Tbilisi loučil s 12 hráči, kteří absolvovali poslední akci pod mým vedením. Pro hráče samotné to byla a je, jen epizoda v jejich volejbalové pouti, protože to hlavní je v jejich volejbalovém životě ještě čeká. Pro mne to bylo trochu těžší, přeci jen už dohlédnu na konec té své volejbalové pouti a družstvo takové kvality se nerodí každý den. Věty odezněly a je čas na krátké zhodnocení.

To co jsem si předsevzal před třemi lety jako hlavní cíl projektu „lvíčata“ jsem já, realizační tým a potažmo všichni na svazu, kteří se na projektu „lvíčat“ podíleli, splnili:

• Postoupit na ME kadetů
• Umístit se do osmého místa
• Přiblížit se provedením herních činností vrcholové mládežnické Evropě
• Najít cestu společně s kluby, aby reprezentace navýšila svůj tréninkový objem, a zároveň jsme neudusili volejbal v klubech
• Dát příležitost novým mladým trenérům na postech asistentů (Tomáš Skolka, Jiří Petrů, Jiří Novák)

Samozřejmě, že vše nebylo úplně idylické a zvláště vše, co se událo po úspěšné kvalifikaci, bylo něco, co bych nechtěl prožívat znovu a co se snažím zatlačit do nevědomí. V konečném kontextu jsem pochopil, že všichni žádali více a vinu kladli mé osobě. Kdo je bez viny ať hodí kamenem, medaile či lepší umístění by slušelo více, ale to základní bylo splněno.

Jsou věci, ve kterých bylo toto družstvo výjimečné a co jej jednou provždy bude charakterizovat v mých očích. Za celé tři roky neztratili zájem o reprezentaci. Měli ji řečeno slovy básníka a trochu vzletně „uloženou v srdci“.  Vedli s celým realizačním týmem moře volejbalových debat, znali všechny hráče, drby, zákulisí, zajímali se o metodiku, způsob trénování. Byla to čirá radost pro trenéry. Všechny další klady blednou před tímto rysem.

Volejbalový život jde samozřejmě dál a koncem srpna absolvuje družstvo první VT v Mikulově pod novým realizačním týmem pod vedením Ivana Pelikána.

Co tým čeká:

• Jednoznačně posílit na postu blokařů
• Vytvořit konkurenci na postu univerzála
• Vytvořit větší konkurenci na postu nahrávačů
• Zlepšit plachtící podání směrem ke světové špičce
• Zlepšit příjem

Více bodů není třeba, lepší podání a lepší příjem, lepší útok středových hráčů dělí toto družstvo od absolutní špičky, představované dnes Polskem.

Tbilisi:

Družstvo mělo dobrou přípravu a hlavně bylo kompletní, tedy včetně Donovana Džavoronoka. Tým hrál lepší volejbal než na ME a dvě třetiny utkání s Itálií a utkání se Srbskem, hrálo družstvo asi nejlepší volejbal pod mým vedením.

Na turnaji je cenný nejen výsledek. Důležité je, že v náročném pobytu na Olympiádě udrželi koncentraci na volejbal. Těch intervenujících vlivů bylo více než hodně, od každodenního programu s náročným cestováním, velkým vedrem, spoustou pokušení z oblasti mezilidských vztahů s opačným pohlavím, průjmy, ponorkovou nemocí (skoro 20 dní jen spolu).

Tajný sen nás všech byla samozřejmě medaile. Bohužel. V tomto to dopadlo stejně jako v Turecku. Ten poslední krok či krůček jsme neudělali. Po Turecku to bylo hlavní téma a docela jsem si to musel protrpět. V současné době je to již téma pro nový realizační tým. 

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat realizačnímu týmu. Těch více než 300 dní tréninkové práce by nešlo udělat bez dobrého realizačního týmu, který by si rozuměl jen po stránce volejbalu. Někdy to byly krušné chvíle, ale i bez té medaile budu na všechny, kdo se na práci podíleli, vzpomínat v dobrém. Důležité je říci, že mě to s týmem bavilo a na VT jsem se těšil, což při počtu strávených dní je více než důležité. Takže díky Tomáši Skolkovi, Jirkovi Novákovi, Jirkovi Petrů, Romanovi Jarošovi a v neposlední řadě Luďkovi  Kohlmannovi.

RD 99/00 – Kadeti

Již 20. 7. 2015 ukončili prázdniny a jsou v Kolíně. V Kolíně budou až do 30. 8. 2015. Pod realizačním týmem se každý den od 9.00 do 12.00 a od 15.00 do 19.00 hod snaží přiblížit svým předchůdcům. Cíl je jasný. V červnu kadeti absolvovali kontrolní turnaj v Č. Budějovicích, který tak trochu proběhl ve stínu Světové ligy a který ukázal přednosti a zápory týmu. Jsme opět lepší než Slováci a Maďaři, ale opět horší (stejně jako kdysi ročník 97) než představitelé západní metodiky, Finové.

Před družstvem je jasný cíl. V srpnu (18.8 až 22. 8. 2015) se uskuteční OHT v Maďarsku, kde budou také Finové. A co je hlavní problém RD 99:

• Horší bagrová technika
• Úderová nejistota
• Horší čtení hry
• Horší a kazivější podání
• Neukázněnost na bloku
• Neobratnost ve vybírání

A co jsou přednosti:

• Družstvo má výškové parametry
• Relativně dobrou nahrávku
• Rychlou střelbu
• Družstvo chce a je pracovité

Prázdniny strávené v hale je řehole a je třeba to ocenit. Věřím, že usilovná práce přinese ovoce a stejně jako u ročníku 97 se jednou bude říkat….

 

Jiří Zach
Svazový trenér mládeže - chlapci