Návrat do rodného kraje v pozici hlavního kouče českého výběru U17 čeká Petra Klára

Již za pár hodin bude odstartováno ME U17 2022 dívek v Hradci Králové a  Prostějově. V roli lodivoda českého výběru se do svého rodného kraje vrací Petr Klár. Jak vzpomíná na začátky své hráčské a trenérské kariéry a jaké jsou vyhlídky naší reprezentace na nadcházejícím ME, nám Petr přiblížil v krátkém rozhovoru.

Než se dostanu k ME, zkus trochu zavzpomínat na tvé volejbalové začátky tady v Hradci Králové.

No, já bych to trochu upřesnil. S volejbalem jsem začal v nedalekém Vamberku a v Hradci jsem hrál vlastně jen tři sezóny po svém prvním návratu z Belgie. Nicméně jsem v Hradci skoro dvacet let bydlel, takže k němu mám fakt hodně blízko. Je to krásné město a jsem rád, že hrajeme právě tady.

Jaká tedy byla ta tvoje volejbalová životní pouť? Přeci jenom prokousat se z malého města až do belgické extraligy, to není jen tak.

No, cesta to byla pěkná a rozhodl o ní volejbalový bůh (smích). Ono to vlastně bylo jednoduché, z Vamberka jsem si mohl vybrat Kvasiny nebo Českou Třebovou. Nakonec zvítězila Česká Třebová s Vladimírem Roušarem a Lubošem Vašinou, a hlavně s nahrávačem Martinem Blažkem. Já jsem mrňavej, takže jediná šance prosadit se byla hrát rychle a v tom mi Martin neskutečně vyhověl. Následně jsem odešel do Havířova, kde se formoval ambiciózní tým Důl ČSM Stonava, ale pořád se nedařilo ukotvit se na dlouho v extralize, přestože jsme 1. ligu pravidelně vyhrávali. Pak to byly možná i trochu náhody, odchod do Belgie, návrat do Hradce a následně zase zpět do Belgie, až jsem skončil jako asistent Milana Fortuníka na Kladně.

Vím, že když jsi byl podruhé v Belgii, tak si se začal motat kolem trenéřiny, co bys k tomuto období řekl.

Co říci…, to jsou ty náhody. V Hradci, kde jsem provozoval hospodu, mě „nakopl“ Zdeněk Haník a já si v 25 letech uvědomil, že ten aktivní volejbalový život nechci promrhat. Takže jsem se vrátil do Belgie, kde jsem opět náhodou hrál pod skvělým trenérem Emilem Rousseauxem (nyní trenér Francie-ženy) a vlastně od něho jsem se začal trenéřině učit a taky jsem začal trénovat mládežnická družstva.

Ale po tvém návratu do Čech jsi na dlouho zakotvil jako asistent extraligového Kladna, proč?

Tak to zase byla asi opět náhoda. Kluk nám měl začít chodit do školky a byla doba teroristických útoků. My jsme v Belgii nebydleli v úplně bezpečné čtvrti, tak nás to zaválo opět zpět do Čech. A proč Kladno? Forbes (Milan Fortuník) hledal asistenta, který umí datavolley, videorozbory, statistiky a další věci na počítači, bez kterých se již jakýkoli sport neobejde. Mě to strašně bavilo a taky jsem si z Belgie přivezl v této věci kvalitní know-how.

Od chlapů zase zpět k ženám, to není úplně obvyklé, aby trenér takto „přeskakoval“?

V Belgii jsem trénoval kluky i holky a nemyslím si, že by se trenéři měli dělit na mužské a ženské. Každé má svoje a vždycky jako trenér musíš být trochu psycholog. Možná u chlapů je to jednodušší, že si problémy vyříkáš v hospodě a u holek to zase chce více diplomacie, ale trenéřina je furt stejná. Myslím si, že pro trenéra není vůbec špatné si zkusit obě kategorie. A jestli se mě zeptáš, co je lepší, tak na rovinu říkám, že trénovat holky (úsměv).

Pojďme k nadcházejícímu ME. Přestože se hraje u nás, favority nejsme, cítíš to taky tak?

No, bohužel máš pravdu. V dívčím volejbale nám trochu minulých letech ujel vlak a skupina, kterou máme je fakt silná. Favority určitě nejsme, ale to může být i trochu výhoda, když na holky nebude tak velký tlak. Hodně jsme toho natrénovali a věřím, že když se nám vyhnou zdravotní problémy, můžeme mile překvapit.

Říkáš, ujel vlak. Jak tomu mám rozumět?

No, podívej se, kde jsou třeba Španělky, Maďarky, Belgičanky, které před pár lety byly o parník za námi. Ty holky jsou pohromadě 230 dní, já mám s holkami 75 dní. To je skoro trojnásobek času, který se musí někde projevit. Přestože somatotypově se už můžeme s nimi rovnat, tak jak jsem již řekl, největší rozdíl je v síle a ve fyzické připravenosti. Naše holky jsou šikovné, ani technicky na tom nejsou špatně, ale sílu za těch pár dní nedoženeš. Ostatní mají centralizovaná střediska a pak je to na mezinárodní úrovni znát.

Centralizace, to je dlouhodobá, dá si říct „obehraná" otázka.

Hele, já to chápu, že kluby třeba nemají prostředky na kondiční kouče, fyzioterapeuty a na druhou stránku vím, že bez těchto lidí se to všechno těžko posouvá. Svaz toto může nabídnout a je jenom potřeba najít vůli a provedení. Všechno nové má své „porodní" bolesti, ale já jsem přesvědčen, že těsnější spolupráce v této oblasti je cesta, jak uspět na mezinárodním poli.

Vraťme se k ME. Kde vidíš klíčové zápasy?

Jako vždy v takovém turnaji bude neskutečně důležitý první zápas. Pokud se ti podaří, tak tě to nakopne a pak se hraje líp. Nicméně favoritem skupiny je Srbsko a Bulharsko, tyto týmy budou asi trochu jinde. Naše šance? Těžko se to hodnotí. Některé holky zažijí atmosféru ME poprvé a rovnou doma, před svými diváky. Podle přípravy bych to ale viděl na první při zápasy, kde bychom potřebovali urvat alespoň dvě vítězství, tzn. Nizozemsko, Německo, Chorvatsko.

Podle CEV rankingu jsme spíš outsidrem skupiny.

To je pravda, ale to je výsledek minulých let. Já osobně vidím vzestup dívčích mládežnických týmů. Máme relativně velkou základnu a jsem přesvědčen, že v následujících šesti letech bude náš ženský volejbal na vzestupu. Jsem přesvědčen, že právě pořadatelství tohoto ME bude ten odrazový můstek ze dna.

Co bys vzkázal fanouškům?

Co bych vzkázal? Udělejte si čas na výlet do Hradce Králové. Jak jsem říkal, je to moc pěkné město a holky vaše hlasivky budou potřebovat. Těšíme se na vás.

 

Autor: Jiří Carba