Neúspěch dívek U17? Ne, spíš začátek nové cesty k medailím

Začátkem července 2022 Česká republika hostila ME U17 dívek. V Hradci Králové a v Prostějově se sešly nejlepší evropské týmy kategorie dívek U17 v čele s Itálií, Srbskem, Německem a Tureckem. Všichni byli v očekávání, jak se touto konkurencí vyrovnání náš tým, který měl minimum zkušeností z vrcholových akcí. Přestože naše dívky nakonec skončily ve skupině poslední, nejde o neúspěch, spíš o potvrzení momentální reálné výkonosti.

V královéhradecké skupině naše dívky postupně narazily na Nizozemky, Němky, Chorvatky, Srbky a Bulharky. Hned první dva zápasy ukázaly, že volejbal naše holky umí. Jak proti Nizozemsku, tak i následně proti budoucím bronzovým Němkám vedla naše děvčata 2:0 na sety. Bohužel ani jednou se nepodařilo zápas „zlomit“ a dva prohrané tiebreaky zanechaly na našich dívkách hlavně psychické jizvy.
„Do prvního zápasu s Nizozemskem jsem vsadil na holky, co mají už nějaké ty zkušenosti s mezinárodním volejbalem, ale hlavní překvápko bylo to, že nahrávačku Aničku Prágerovou jsem poslal na smeč. Anička táhla tým, a hlavně její zásluhou jsme vedli 2:0 na sety. Bohužel nám od třetího setu odešel servis. Pak už jsme se vezli a musíme uznat, že nás Nizozemky herně přehrály a my jsme tahali za kratší konec.
Vstup do druhého utkání jsme zvládli skvěle a opět především díky agresivnímu servisu jsme se dostali do vedení 2:0. Třetí a čtvrtý set prohráváme nejtěsnějším rozdílem 25:23 a tie-break bohužel nezvládáme. Ty dva zápasy, kde jsme vedli 2:0 na sety, se na morálce týmu logicky podepsaly, a i přes veškerou snahu a velkou pomoc fantastického publika jsme na soupeřky jednoduše asi neměly,“ říká ke klíčovým porážkám hlavní trenér našeho týmu Petr Klár.

Další utkání již tak vyrovnaná nebyla a na našich reprezentantkách byla vidět jak psychická frustrace z prvních dvou porážek, tak i to, že jim postupně docházely síly. „V jednotlivých herních činnostech jsme dokázali držet krok s evropskou špičkou reálně pouze na servisu. Rychlá agresivní naskočená plachta nakrátko, když jsme drželi rychlost kolem 70 km/h, byla velmi účinná. Bohužel v důležitých stresových momentech rychlost „uvadala“ a docházelo k větší chybovosti. Na přihrávce úplně nehoříme, ale chybí nám rozsah pohybů v kyčlích a absence síly středu těla v propojení s končetinami. V rychlosti nahrávky nezaostáváme, ale chybí nám přesnost a sehranost. Vzhledem k nesehranosti a malému časovému prostoru jsme byli nuceni opustit hru s fixací 4 (shoot) & handa & zóna I. (3 m). Jednonožku za hlavu nemají hráčky z klubů prakticky vůbec zažitou a na ME nebyla z naší strany bohužel ani efektivní. To samé platí o pipu.
Bohužel obě dvě hlavní nahrávačky Anička Prágerová a Andrea Fabikovičová měly v průběhu sezóny malou herní praxi. První se střídá s parťačkou Fedy Jakuskinou, často hraje na účku, a Andrea toho na nahrávce odehrála bohužel opravdu žalostně málo.

Hlavní problém našich dívčích nároďáků vidím již od svého nástupu zcela jednoznačně v úrovni fyzické kondice. Je hezké koukat na to, jak jsme schopni se vyhnout bloku do diagonály, ale co naplat, když nám všechny útoky soupeř „počape“. V explozivní síle zaostáváme bohužel o parník. Finále ME bylo v tomto směru naprosto v jiné dimenzi. Nejlepší hráčka Německa Leana Grozer (ročník 2007!!!) servíruje rychlostí přes 90 km/h. Náš skákaný servis letí zlehka něco málo přes 70 km/h. Nemáme v porovnání s evropskými družstvy rozhodně nejmenší holky, ale bohužel neskáčeme. To je realita, na které se dá určitě systematicky pracovat. Síla středu těla hráček evropské špičky, naprosto stěžejní věc při útočném úderu ve výskoku, je pro nás pouze cílovou metou na papíře, ale ne v reálu. Blok a obrana v poli je další činnost, kde zaostáváme. V těchto HČJ, při potřebném velkém objemu opakování, je nutností alespoň trochu vnést metodický soulad do tandemu klub & reprezentace. Na vůli a umění spadnout světové výškové parametry rozhodně nepotřebujeme. Systém hry nám bohužel často zkolaboval v těch nejdůležitějších momentech zápasu,“ hodnotí rozdíl od evropské špičky Klár.

Asi jsme si přáli víc, ale mezinárodní evropská realita v dívčí kategorii je neúprosná. Asi nám tady trochu ujel vlak a my budeme muset rychle toto zpoždění dohnat, čemuž by mohl mimo jiné pomoci projekt NSA o podpoře ženských kolektivních sportů LOH 2028. Většina týmů, které posbíraly na tomto šampionátu medaile, „jede“ na centrální přípravě, má společně odtrénováno rapidně více hodin a k dispozici kompletní servis. Toto by mohl suplovat vznikající projekt společné tréninkové přípravy ČVS – LOH 2028. Nicméně základní kámen je položen. Přestože na tomto ME skončily naše dívky na 11. místě, ukázaly se některé individuality, které v budoucnu můžeme vidět i v seniorské reprezentaci. První „vlaštovkou“ je Caroline Formánková, kterou pozval na seniorské VT trenér Giannis Athanasopoulos.

Petr Klár u tohoto výběru končí, ale i za tak krátkou dobu ukázal, jakým směrem by se mládežnické národní výběry měly ubírat a za to mu patří velké dík. Jeho poslední, neukřivděná, sympatická slova poděkování nejde nezmínit. „Závěrem bych chtěl osobně poděkovat všem, kteří se na skvělé organizaci podíleli. Nechtěl bych někoho opomenout, ale černou neviditelnou práci Vládi Bednáře málokdo vidí a dokáže ocenit. Já mu za to chci ze srdce poděkovat. Tým Chilli Production byl opět fantastický, kluci díky. Všichni z mého bývalého klubu Slavie Hradec Králové v čele s Jakubem Lejskem odvedli neskutečně profesionální práci. Všem Vám patří velké díky a jsem hrdý na to, co jste dokázali. Chtěl bych poděkovat ČVS, předsedovi Markovi Pakostovi, místopředsedovi Martinu Geržovi, šéfovi mládeže Petrovi Judovi, generálnímu sekretáři, tomu současnému Ivanu Irovi i tomu předchozímu Milanu Labaštovi. Dík patří Martinovi Hudíkovi a celé partě okolo Lukáše Kozáčka. Jestli jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Bylo vás neskutečně hodně. Mé závěrečné VELKÉ poděkování patří celému realizáku. Dane, Maťo, Ondro, Pepo, Míšo, Péťo, Matěji…DĚKUJI, byli jste TOP!!! Děvčata i vám díky za to, co jste na hřišti odvedla a přeji jen to NEJ!!!“

Autor: Jiří Carba