Útok pipem platil na všechny soupeřky, prozradila kapitánka Marie Kurková

ROZHOVOR - Rychlou nahrávkou často deptala soupeřovu obranu. Kapitánka českého národního týmu juniorek Marie Kurková patřila k nejvýraznějším strůjkyním postupu reprezentace na srpnové mistrovství Evropy (U19). Brněnská volejbalistka, která 20. května oslavila osmnáctiny, se na hrišti prezentuje rychlou nahrávkou do kůlů, jež je nezbytným prvkem moderního volejbalu. Máří, jak se jí mezi volejbalistkami přezdívá, přivedl ke hře pod vysokou sítí děda, který hrával volejbal a rodiče. Mezi její nahrávačské vzory patří slovenský reprezentant Michal Masný a srbská nahrávačka Ognejovic.

Foto: CEV

Kvalifikaci na ME jste zvládly na jedničku. Vyhrály jste všechny tři zápasy 3:0. Věřily jste si už před odjezdem do Arnheimu?
Těsně před kvalifikací se zranila naše smečařka Lucka Kalhousová. Nebyla to pro náš tým lehká situace. Určitě jsme takhle jednoznačný průběh na holandské půdě ve všech utkáních nečekaly. Od začátku však bylo cílem postoupit z prvního místa, a to se nám podařilo.


Jaká byla taktika hry, kterou jsi zvolila jako nahrávačka?
Na každý zápas jsme byly perfektně připravené díky práci našeho realizačního týmu. S Holandskem jsem hrála záměrně proti menším hráčkám na síti. Hrály jsme pipy, které platily na všechny naše soupeřky. Za největší zbraň považuju bránění trojblokem.

Kdy přišlo rozhodnutí pro post nahrávačky?  Co se ti na náhře nejvíc líbí?
Byla jsem nahrávačkou hned od začátku, proto mě nikdy smečování nechybělo. Zamilovala jsem se do herního projevu Michala Masného, který tehdy dovedl opavský tým k bronzu. Myslím, že tenkrát jsem se pro nahrávání rozhodla. Být nahrávačkou je super, v podstatě se mi na tom líbí úplně všechno. Je to velká zodpovědnost rozdělovat svou důvěru mezi pět útočnic a zároveň tu jejich zpětně získávat.

Kdo tě vlastně přivedl k volejbalu a kde jsi s volejbalem začínala?
K volejbalu mě přivedli moji rodiče a můj děda, který kdysi volejbal hrával. Začínala jsem v Kylešovicích, kde jsme hrály okresní přebor juniorek.

Vzpomínáš ráda na své volejbalové začátky?
Své volejbalové začátky si pamatuju velmi dobře a vzpomínám na ně ráda. Trpělivost se mnou měli Tomáš Bartošík a Michal Elbl. Hezké vzpomínky mám na český pohár žákyň v Bílovci nebo na letní kempy v Luhačovicích.

Máš i nějaké volejbalové vzory, třeba ze světového volejbalu?
Mezi mé vzory patří nahrávač slovenské reprezentace Michal Masný a srbská nahrávačka Ognejovic. Dříve jsem měla ráda Grbiče, protože jsme hráli oba málo středem sítě, ale teď už hraju středem víc. Zahraniční ligy moc nesleduju, spíš jen výsledky. Ale takové finále ligy mistrů Novosibirsk - Cuneo si nenechám ujít.

Kdo je v týmu reprezentace juniorek tvojí největší kamarádkou?
Nejraději mám Míšu a Uhlíka (Mlejnková a Uhlířová). Už toho máme spolu hodně za sebou. A vždycky, když mám špatnou chvilku, jsou mi nejblíž právě ony dvě.

Jak zvládáš studium a vrcholový volejbal dohromady?
Studuji na Sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka v Brně. Jako reprezentantka mám individuální plán a termínované zkoušení, to mi dost studium usnadňuje.

Volného času asi moc není, ale určitě máš plány na  léto, když vyjde volno...
Letos jsem hrála v Brně dvě soutěže, takže volna bylo opravdu málo. Svoje volno trávím s kamarády nebo rodinou. Teď v létě chci jet někam na hory, přečíst si hezkou knížku, zahrát si se ségrou beach. Mám hodně plánů, jen doufám, že to všechno stihnu.

Máš vysněný zahraniční klub nebo ligu, kde by sis chtěla zahrát?
O zahraničním angažmá jsem zatím moc nepřemýšlela, ale lákala by mě italská nebo polská liga.

Jakých cílů by jsi ráda dosáhla s reprezentací juniorek na ME?
Musíme si klást postupné cíle. Ještě nevíme, jak budeme mít rozlosovanou skupinu. Věřím, že když předvedeme všechno, co umíme, můžeme myslet i na první čtyřku.

Foto: CEV

Autor: Blanka Popelková