Že hraju volejbal, za to může taťka, jinak bych si vybral asi jiný sport, říká Lukáš Vašina

Patří do výjimečné generace, která by mohla český volejbal vrátit na výsluní. Lukáš Vašina byl členem mužstva, jež získalo zlato na mistrovství Evropy osmnáctiletých a stříbro mezi dvacetiletými. Před třemi roky přestoupil do Karlovarska, s nímž si zahrál Ligu mistrů a nyní se radoval z titulu.

Jeho cesta mezi opory však nebyla přímočará. K tomu, aby naplno prodal své schopnosti, musel změnit myšlení. „Všichni říkali, jaké z nás budou hvězdy. Chyběla mi pokora,“ přiznává Vašina. „Narazil jsem. Už nejsem fracek. Lidé okolo mě si zaslouží, abych k nim byl laskavý. Je až neskutečné, co pro mě dělají,“ děkuje člen národního týmu, který zahájil přípravu na domácí evropský šampionát.

Vašina měl při svém příchodu na západ Čech celou řadu přání. Například chtěl mít větší smečařský dosah než legendární hráč a jeho konkurent v sestavě Ondřej Hudeček. To se mu podařilo, svého „učitele“ překonal o čtyři centimetry, celkově se zlepšil o šest. „Nepatřím k nejvyšším smečařům. Byla to pro mě nutnost,“ říká mladík, jenž dosáhne do 350 centimetrů, čímž za elitou starého kontinentu nikterak nezaostává. „To se dá změnit jedině v posilovně, kde děláme různé cviky na nohy. Osobně doufám, že to není konečná, ještě pět centimetrů bych potřeboval,“ garantuje svou touhu přiřadit se ke světovým hráčům.

Stejný cíl má na podání. Pokud má svůj den dokáže už teď servírovat rychlostí 116 km/hod. „Jednou týdně máme speciální tréninky. Trefujeme se do terčů umístěných na ploše. Zároveň je určená rychlost, pod kterou nesmíme jít,“ popisuje Vašina. Ani s tímto údajem není spokojený. „Mám se co učit ve všech činnostech. Chci být nejlepší. Bez práce to nepůjde,“ uvědomuje si borec, jenž spatřuje své rezervy v hlavě. „To bylo vidět ve finále,“ nebojí se sebekritiky. „Nad Budějovicemi jsme vedli 2:0 na zápasy i na sety. Napadlo mě, jak jsme blízko. Už jsem nás viděl oslavovat. Pak jsme prohráli sadu, přišly pochybnosti, týmu už jsem nepomáhal a musel střídat.“

Karlovarsko utkání prohrálo 2:3 a on seděl v šatně celý skleslý. „Mluvil jsem s trenérem, volal jsem si s taťkou. Oba říkali, že se nemám stresovat. Určitě to vyjde,“ prozrazuje Vašina, který je jedním slovem perfekcionista. Což je někdy dobře a jindy ho to svazuje. „Pokud mi něco nejde, jsem na sebe naštvaný. Když se to děje dva dny po sobě, horší se to. Dokola na chybě pracuji a snažím se ji odstranit.“ Podobné chování prý není v Karlovarsku neobvyklé. „Jsme precizní. Volejbalu dáváme sto procent, proto máme titul,“ míní smečař.

Nejbližší člověk? Taťka

Příjmení Vašina se objevuje v českém volejbale dlouhá léta. „Kdyby nebylo taťky, dělám jiný sport,“ nepochybuje Lukáš. Po sezonách „pod stejným praporem“ se loni poprvé utkali jako soupeři. Táta Lubomír se totiž od mládeže Ostravy přesunul k mužům Ústí. „První zápas jsem byl nervózní. Občas jsem se na taťku i podíval, což mně uškodilo,“ vypravuje junior. K opravdovému drama se schylovalo před Vánocemi. „Dva dny před Štědrým dnem jsme proti sobě hráli v extralize. Napadlo mě, jaká nálada bude u stromečku. Taťka prohru vzal, je to sportovec,“ oceňuje. „Volejbal mě naučil on. Bylo by super si pod ním jednou zahrát. Třeba někde ve druhé lize. Já, brácha a taťka na lavičce,“ odtajní plány na konec kariéry.

Tu má zatím před sebou. Fanoušci Karlovarska, zpozorněte! Smečař, jenž neskrývá touhu nastupovat v prestižní polské PlusLize, v oddíle zůstává. Otázka však zní: není už to pro něj málo? „Taky jsem si ji položil,“ přiznává Vašina, jenž se stále necítí natolik „vyhraný“, aby odešel do zahraničí. „Rok v nejlepším českém klubu, kde si zahraji Ligu mistrů, mně pomůže. Znám město, trenéry, všechny fajn lidi okolo týmu. Do zahraničí chci jít, ale ne jako zelenáč.“

Ono to celé může dopadnout i jinak. Jednadvacetiletý smečař má všechny předpoklady, aby v září zazářil na domácím mistrovství Evropy. Pokud okouzlí Ostravu, mohli by polští skauti sáhnout do peněženky a český klenot přivábit. Podobný scénář nebere Vašina v potaz. „Pro mě je čest se na reprezentační sraz vůbec podívat. Jsou tu zkušenější kluci, nikde není napsáno, že se do konečné nominace probojuji,“ vypálí se slibem, že se bude prát. „Nároďák jde nahoru. Klukům budu držet palce, i když se do výběru nedostanu. Věřím v postup do čtvrtfinále i do semifinále. Samozřejmě by bylo nejlepší šampionát vyhrát,“ dodává s úsměvem. A s jeho názorem nezbývá než souhlasit.

Autor: Jiří Uhlíř