Cílem příchodu zahraničního trenéra je vyzdvižení celého českého volejbalového prostředí, říká předseda ČVS Zdeněk Haník

Vedení Českého volejbalového svazu má za sebou jedno z nejdůležitějších rozhodnutí související s volbou hlavních trenérů obou reprezentačních družstev.

Na post reprezentačního trenéra žen byl zvolen italskýtrenér Carlo Parisi, mužskou reprezentaci povede Nizozemec Bernard.

Nový fenomén výběrových řízení a samotné výsledky vyvolaly v českém volejbalovém hnutí řadu diskuzí. Sešel jsem se proto s předsedou ČVS Zdeňkem Haníkem a bavil se s ním o českých a zahraničních trenérech a o tom, co udělat proto, abychom na mistrovství světa juniorek v domácím prostředí obstáli.

Pane Haníku, jak jste spokojen s konečným verdiktem výběrových řízení?
S výběrovým řízením spokojen jsem, s výsledky řízení budu spokojen v případě, že družstva budou mít úspěch. To je zatím v oblasti intuice a předpokladů. Spokojen jsem, ale vím, že volejbal i další sporty se hrají na výsledky a v tom nás čas teprve prověří.

Čím Vás přesvědčil Carlo Parisi a čím Stewart Bernard?
Parisi mě zcela nepřesvědčil ve výběrovém řízení, protože nemluví plynně anglicky, a tak byl rozhovor s ním velmi komplikovaný, ale přesvědčil mě, když jsem za ním přijel. Viděl jsem pracovat jeho klub, viděl pracovat jeho, mluvil jsem s děvčaty, které pod ním hrají. Dokázal jasně pojmenovat tým a i jeho nápad s Marcelou Ritschelovou se mi líbil, takže to uzrálo až na poslední chvíli. U mužů byli na konci dva kandidáti – Lorenzetti a Bernard. U Lorenzettiho by bylo nutné do konce uzavření dohody vyřešit příliš mnoho problémů a překážek, takže by se mohlo stát, že bychom je řešili až do dubna a stejně bychom se třeba nedohodli. Stewarta Bernarda znám jako vynikajícího fachmana a po odborné stránce mohu garantovat jeho kvality.

V čem konkrétně je největší rozdíl mezi českým a zahraničním trenérem? V jakém odvětví jsou trenéři ve svých náhledech nejvíce odlišní? Je to v koncepci, přípravě reprezentačního družstva, v cílech, finančních představách?
Čeští trenéři mají nevýhodu v tom, že jim schází zkušenosti v mezinárodním prostředí. Pro Stewarta Bernarda není žádný problém komunikovat s Rezendem či Gibou, s jakoukoliv trenérskou hvězdou. To naši trenéři tolik zaběhnuté nemají. Jistou výjimkou byl Honza Svoboda, který si tu síť kvalitních vytvořil. Zadruhé jsem od českých trenérů, kteří české volejbalové prostředí znají, čekal, že mi představí prognózu, jak dál s českým volejbalem, když jsme na pěti šampionátech neuspěli, když jsme po dobu deseti let promarnili šanci uspět s dobrou hráčskou generací. Tuto odpověď jsem postrádal, všichni se k tomu postavili tak, že až začnou problémy, tak je budou řešit. To mně nestačilo. Já vím, že čeští trenéři mají své kvality, že mají volejbalový vhled, ale čekal jsem od nich, že mi naznačí řešení českého volejbalu. Zahraniční trenéři jsou argumentačně lépe vybaveni a většina z nich má jasnou představu o tom, jak probíhá tréninkový cyklus, režim družstva, příprava na mezinárodním poli. V tom mají výhodu. Od zahraničních trenérů očekávám, že budou učit celé české volejbalové prostředí. Nejde o to, že zahraniční trenéři jsou lepší než ti čeští, ale že jejich práce a jejich pobyt v Čechách ovlivní nejen nás, ale i vedení svazu.

Asi jste však od zahraničních trenérů neočekával, že Vám nastíní koncept řešení českého volejbalu…
To jsem neočekával, ale někteří mě překvapili, že měli přehled o tom, co by to chtělo. Samozřejmě neočekávám, že budou přesně vědět, že například mladý hráč Habr je kandidátem národního týmu. Někteří mě ale překvapili, že nastínili uvěřitelnou vizi.

Ohlasy volejbalové veřejnosti na angažování zahraničních trenérů nebyly jen pozitivní. Někteří trenéři, kteří byli v prvním kole, se do druhého nepřihlásili. Proč a jaké je Vaše vysvětlení?
Nejprve k tématu angažování zahraničních trenérů. My jsme dříve vozili trenéry do Itálie a Itálie neměla problém s tím se od Čechů učit, protože uznala, že Češi jsou ve volejbale dál. Češi musí uznat, že některé země jsou dnes ve volejbale dál než my, proto je zcela logické, že bychom se od nich měli učit. Co se druhého kola výběrového řízení u mužů týče, proběhlo z toho důvodu, protože jsme měli vybraného trenéra, na kterého byly již navázány další vazby. Jednal jsem o tom, kdo mu bude dělat asistenta, kdo by mohl pracovat v jiných rolích a v momentě, kdy odřekl, tak jsem nechtěl všem osloveným a zainteresovaným říkat: “Ono to nedopadlo, tak ti nabízím jinou roli.“ Z tohoto důvodu jsme vyhlásili druhé kolo. Někteří čeští trenéři se do něho přihlásili a já jsem například Petrovi Bromovi vysvětlil, že bych z něho nechtěl udělat asistenta trenéra, ale že vidím jiné možnosti, jak by mohl svými zkušenostmi českému volejbalu v důstojné funkci pomoci.

Řekl jste na tiskové konferenci, že koncepce reprezentačních družstev se zahraničním trenérem není dlouhodobá, že byste rád viděl na tomto postu českého trenéra. Jakým způsobem chcete zajistit českým trenérům vhled do práce zahraničního trenéra, v případě že budou mít zájem? Má český volejbal ty správné lidi pro pozdější převzetí této funkce?
Znovu opakuji, že tento koncept má vést k tomu, že v budoucnu by měli být ve všech funkcích Češi. Ať už v metodice nebo ve sportovním managementu, v centru mládeže atd. Chci vytvořit prostředí, ze kterého budou profitovat čeští trenéři, čeští manažeři. Myslím si, že kandidátů máme dost, pokud budeme pokorní. V našem prostředí však vím, že existují vynikající trenéři, kteří musí mít pokoru, já ji mám také. Taky jsem byl trenér, měl jsem nějaké dílčí úspěchy, ale musel jsem se neustále učit a učit dál. Cílem příchodu zahraničního trenéra je vyzdvižení celého volejbalového prostředí.

Máte Vy připravenou koncepci pro nové trenéry, jakým způsobem budou předávat informace českým trenérům, nebo to necháváte pouze na něm?
Teď to jsou Ritschelová se Šmejkalem, Bernard dokonce žádal o druhého asistenta, zatím nevíme, jestli by to měl být někdo z mužské extraligy nebo nejvyšší soutěže juniorů – to teď nevím. Pokusím se prosadit, aby se trenéři sjížděli a diskutovali o volejbalové problematice a přišli do styku s reprezentačními trenéry.

Přišli noví trenéři s vizí, se kterou by dostali český volejbal mezi evropskou špičku?
Zvláště Stewart Bernard by se rád do práce s mládeží zapojil, ale já si nemyslím, že by to teď bylo správné. On má svou úlohu připravit A-tým na první vrchol sezóny a to není jednoduché. Chystá se jet na kvalifikaci juniorů. Nechci, aby byl Bernard veřejností vnímán jako zachránce českého volejbalu ve všech kategoriích. Cílem příchodu zahraničního trenéra je povznesení a kultivace celého volejbalového prostředí.

Získali jste pořadatelství mistrovství světa juniorek. Je to úspěch, ale určitě budete chtít, aby byl český volejbal chválen nejen za skvělou organizaci, tu umíme a několikrát jsme se o ní přesvědčili, ale také za kvalitní výkony na šampionátu. Máte již vizi o přípravě reprezentačního družstva?
To jde ruku v ruce. Mistrovství světa juniorek pořádáme proto, abychom zlepšili propagaci a image českého volejbalu, ale zároveň také proto, abychom uspěli na tomto šampionátu. Já nemohu říci, že uspějeme na mistrovství světa juniorek, ale jsem přesvědčen, že tímto krokem zvedáme nároky na sebe, na trenéry, na hráčky, na AVOK. Jde tedy o nároky, které na nás klade tato akce, protože sami bychom je na sebe nekladli.

Děkuji za rozhovor

Radek Krpač