Kapitánka Kossányiová o kvalifikaci, mistrovství světa i stěhování do Rumunska

Den po kvalifikační výhře o postup na mistrovství Evropy 2023 nad Finskem měl tým oficiální focení a natáčení krátkých spotů, ty už pro změnu v souvislosti s blížícím se světovým šampionátem. České volejbalistky prožívají žhavé týdny. Nejen s ohledem na počasí, ale i na našlapaný program. „Pravda, léta jsme si moc neužily. V Táboře jsme skoro dva měsíce, končí kvalifikace o Evropu. Ale mistrovství světa bude pro nás taková třešnička na dortu,“ svěřuje se Andrea Kossányiová, kapitánka českého národního týmu.

Právě ona před vyprodanou táborskou halou úspěšnou smečí zakončila středeční duel proti Finsku. V neděli Češky završí úspěšnou kvalifikaci na Islandu s jasným úkolem – dosáhnout na šestou výhru a skupinu tak vyhrát bez jediného zaváhání. Pak už se začnou chystat na odjezd do Arnhemu, dějiště světového šampionátu. Do něj tým vstoupí 24. září duelem proti Brazílii.

Popravdě, už cítíte, že byste si od volejbalu raději na chvíli odpočinula?

Volejbal je to, co máme rády. Koníček a práce v jednom. Pořád je to příjemná činnost, lepší než chodit někam na šichtu od šesti do šesti, ne-li více. Děláme, co nás baví. Beru to tak, jak to je, takhle prostě vypadá život sportovce.

Když se daří, je všechno jednodušší. V kvalifikaci o ME 2023 jste vyhrály všech pět zápasů, je tým v ideální formě?

Začaly jsme doma s Islandem. Bylo to trošku nervózní, ale na začátek jsme měly lehčího soupeře, na něm jsme si vyzkoušely, co potřebujeme. A dostaly jsme se do toho, nastartovaly euforii, což se projevilo i v zápasech proti Finsku a Černé Hoře. Když se nám daří hrát náš volejbal, není o čem. Doufám, že v tom budeme pokračovat. V sobotu odlétáme na Island, tam to snad také dopadne dobře. Věřím, že potvrdíme vítěznou vlnu a na svět pak pojedeme v dobré formě.

Již výhrou v Černé Hoře jste si po čtyřech kolech zajistily postup. Byl problém udržet motivaci do dalšího utkání doma proti Finsku?

Ani ne. V týmu si každá z nás uvědomujeme, že chceme skupinu vyhrát suverénně. I trenér nás k tomu vede. Každý zápas jedeme naplno, každý bod se navíc počítá do světového rankingu. I to je pro nás důležité kvůli světové tabulce. Motivaci máme pořád, od trenéra, od sebe navzájem. Jsme na stejné vlně a chceme vyhrávat.

V Táboře se navíc můžete spoléhat na výbornou atmosféru. Teď proti Finsku navíc dorazili i fanoušci soupeře, kteří přicestovali do Prahy na basketbalový šampionát.

Na každý zápas je tady hala plná. Není tak velká, zaplní se dobře. Teď dorazili i fanoušci z EuroBasketu, bylo to moc příjemné, atmosféru to ještě obohatilo. Připravujeme se tu dlouhodobě, v táborské hale i ve městě už se cítíme jako doma.

Vyrazíte si občas i na zmrzlinu do vyhlášené kavárny u náměstí?

No jasně (úsměv). Nechci dělat reklamu, ale mají ji fakt dobrou. Z hotelu chodíme pěšky na halu, když je víc volna, zpříjemníme si to kávičkou a zmrzlinou. Tábor je pěkný, žádné velké město, známe to tady už dlouhodobě, máme tu výborné podmínky.

Odsud také vyrazíte na mistrovství světa. Už na něj hodně myslíte?

Ještě pořád chci dotáhnout evropskou kvalifikaci tak, abychom jí prošly bez porážky. Ale samozřejmě, že už svět v hlavě mám. Bude to zážitek, dorazí největší volejbalové velmoci, potkáme se s nejlepšími hráčkami na světě. Chtě nechtě, každá z nás už to v hlavě má, těšíme se, je to třešnička na tom letošním létě. Vlastně i kvalifikace o Euro je přípravou na mistrovství světa.

Češky se na něm představí po dlouhých dvanácti letech. Už tehdy jste byla blízko nominace do Japonska, že?

Byla jsem ještě hodně mladá. Nároďák trénoval pan Šiller, figurovala jsem na soupisce, s holkama trénovala, ale do Japonska jsem nevyrazila. Takže až teď to pro mě bude velká premiéra. Stejně jako pro ostatní holky v mančaftu, Japonsko nikdo nepamatuje.

Roky jste hrála volejbal v Polsku, které šampionát pořádá společně s Nizozemskem. Mrzí vás, že los český tým poslal do nizozemského Arnhemu a ne do Gdaňsku či Lodže?

Mrzí, to přiznávám. Polsko znám, umím jazyk, vím, kolik tam chodí lidí na volejbal. Haly jsou plné, atmosféra skvělá. Mohly jsme to zažít. Neříkám, že v Nizozemí nic takového nebude, ale nebude to pro mě až tak intenzivní jako v Polsku. Lituji toho, ale tohle jsem nemohla ovlivnit.

Zůstáváte v Polsku i příští sezonu?

Nezůstávám. Mohla jsem, měla jsem nabídky, ale rozhodla jsem se posunout dál. Vyjít možná z té mé komfortní zóny. Takže se stěhuji.

Kam?

Rumunský Alba Blaj. Budou hrát i CEV Champions League. Tu jsem si před lety zkusila, ale dlouho ji nehrála a láká mě to hodně. Je to nová výzva. V Polsku už jsem se cítila trošku jako doma, teď si zkusím rok něco jiného. A o něco výš. Co bude dál, to zatím neřeším. Ve sportu nevíte, co bude za dva měsíce, natož za rok.

Jaké výzvy si dáváte v souvislosti s národním týmem. Olympijské hry, vysněný cíl?

Jasně, ale co si budeme nalhávat, v šestkách to mámě těžší. Volejbal v Česku se rozhodně zvedl, ale nejsme ještě tak daleko, abychom se porovnávaly s Čínou, Brazílií a dalšími velmocemi. Neříkám, že je to nemožné, ale je to ještě hodně daleko.

Od roku 2019 vede ženskou reprezentace řecký kouč Giannis Athanasopoulos. Stále je úředním jazykem na srazech angličtina?

Angličtina vládne. A on si tam do toho občas zakřičí něco svého, řeckého (smích). Tomu už také rozumíme, nějaká slovíčka známe. Ale angličtina vládne.

Trénuje se vám pod ním dobře?

Mně osobně super! On je velmi komunikativní a společenský člověk. Myslím, že z nás umí vytřískat to nejlepší, co dokážeme. Lidsky i trenérsky je moc fajn. A výsledky ukazují, že je to správná cesta.

 

Autor: Štěpán Sedláček