Úspěšný debut Magdalény Jehlářové v ženské reprezentaci

Nováček v seniorské reprezentaci, který se své premiéry v reprezentačním dresu vůbec nezalekl, ba naopak - to je Magdaléna Jehlářová. Mladá blokařka se během prvního kvalifikačního turnaje ME probojovala do základní sestavy a výrazně přispěla k tomu, že v polovině kvalifikace má český tým postup na dosah. Případné třešničky na dortu, v podobě účasti na evropském šampionátu, se ale asi nedočká.

Už dva roky většinu času pobýváš v Americe. Můžeš v krátkosti zmínit, jak pandemie zasáhla do normálního režimu studia i hraní?

Pandemie nás samozřejmě výrazně ovlivnila stejně jako ostatní soutěže po celém světě. V březnu loňského roku jsme se téměř ze dne na den dozvěděly, že zbytek našeho semestru bude jen online a máme odletět domů, ať to stihneme, než uzavřou hranice. Z počátku plánovaný dvouměsíční pobyt doma se protáhl na pět měsíců, během kterých nám bylo oznámeno, že škola bude i další semestr pouze online a sezóna, která normálně bývá od srpna do prosince, nezačne dřív než v lednu.

Nicméně první rok ti vyšel náramně. Byla jsi vyhlášena nováčkem NCAA, ale i nejlepším ženským nováčkem Washington State University napříč všemi sporty. To tě určitě potěšilo…

To pro mě bylo obrovským překvapením. Věděla jsem, že i podle statistik se mi sezóna podařila nad rámec očekávání, ale ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohla získat až tak významné ceny. Tuto cenu většinou získává hráčka z nějakého týmu, který se probojuje do Final 8, kam se nám loni postoupit nepodařilo. Takže to pro mě byl opravdu šok, ale nesmírně si cením toho, že tolik trenérů hlasovalo pro mě a já tak mohla cenu nováčka roku získat.

Je nějaký rozdíl mezi českou extraligou a soutěží v Americe?

Rozdíl je opravdu obrovský. V americké nejvyšší soutěži je 330 týmů, které jsou rozděleny do 22 konferencí. Naše konference (Pac-12) patří mezi 5 top konferencí. Všechny týmy se snaží probojovat do závěrečného NCAA turnaje, kam postupují pouze vítězové konferencí a doplňuje je dalších 44 týmů s nejvyšším rankingem (většina z nich hraje právě jednu z těch top 5 konferencí). Takže konkurence je opravdu neskutečná, jelikož volejbal na středních školách v USA hrají desetitisíce holek, které se snaží díky svým výkonům získat stipendium na některé z univerzit. Máme taky dost jiných pravidel. Například to, že libera mohou podávat, míč se může během rozehry dotknout stropu a můžeme střídat až 12x za set, takže zde existuje i pozice defensive specialist, což je něco jako druhé libero, které chodí do obrany nejčastěji místo univerzálek nebo smečařek, co mají problémy s přihrávkou či obranou.

Během tvého pobytu v ČR jsi krátce pomáhala v extralize Přerovu, odkud si za velkou louži odcházela. Byl to tvůj nápad, jak se udržet v herním zatížení, nebo přišla nabídka z klubu?

Byl to můj nápad. Byla to totiž výjimečná situace, kdy nám letos kvůli covidu byla dovolena tzv. „outside competition“. Tím pádem jsme mohly nastoupit za jakýkoliv tým po dobu, kdy náš tým neměl sezónu. A jelikož mi trenéři dovolili vrátit se z USA už v listopadu, rozhodla jsem se kontaktovat pana trenéra Vlčka a zeptat se, jestli bych s nimi mohla trénovat nebo popřípadě i hrát, abych úplně nevypadla z tréninkového a zápasového rytmu.

„Sejde z očí, sejde z mysli“ v tvém případě neplatí. Až do Ameriky přilletěla pozvánka do seniorské reprezentace. Překvapení?

Samozřejmě jsem byla překvapená, když mě náš reprezentační trenér kontaktoval, protože vím, jak kvalitní hráčky u nás máme. Proto mě příjemně překvapilo, když mi řekl, že sleduje moje zápasy v Americe a byl by rád, kdybych se někdy mohla připojit k našemu národnímu týmu

Krátce po svém návratu, necelý týden před prvním turnajem kvalifikace ME, ses zapojila do reprezentační přípravy. Jak tě tým přijal a jak takhle narychlo zafungovala souhra?

Bylo to všechno šíleně narychlo. Byla jsem doma jen pár dní a hned jsem odjela na reprezentační sraz. Holky jsou naštěstí super a se vším mi hned od začátku pomáhaly a jsou i natolik zkušené, že mi rychle vysvětlily, co a jak dělat na hřišti, takže jsme se zvládly sehrát rychle.

V prvním zápase kvalifikace v Lotyšsku trenér prostřídal všechny hráčky, pro tebe to byla první ostrá premiéra v dospělém nároďáku. Byla nějaká nervozita?

Byla jsem dost nervózní, když mě pan trenér poslal na hřiště. Naštěstí jsme už nad Lotyškami měly jednosetové vedení a tak byla nálada v týmu uvolněnější, takže i má nervozita po chvilce na hřišti trošku opadla.

Svým výkonem si trenéra přesvědčila natolik, že druhé a třetí utkání jsi už odehrála, a velice dobře, v základní sestavě. Spokojenost?

Vůbec jsem nečekala, že budu hrát od začátku v následujících utkáních. Jsem moc ráda, že jsme takto důležité zápasy zvládly vyhrát a udělaly tak důležitý krok k postupu na ME. Samozřejmě je toho na mém výkonu ještě dost co zlepšovat, ale jsem spokojená, že byl dostatečný k tomu, abychom ty zápasy vyhrály.

Kvalifikace je dobře rozehraná a k postupu na ME není daleko. Ty se však zanedlouho vracíš plnit si své povinnosti do Ameriky. Existuje nějaká šance případné domluvy nebo už teď je jasné, že tě do reprezentace nepustí…

Pokud se nám na ME podaří postoupit, s největší pravděpodobností se jej bohužel nebudu moci zúčastnit. Nám už v srpnu opět začíná první část sezóny a také ve škole mi začne další semestr, který má být tentokrát už zase v prezenční formě, takže budu muset už srpen trávit opět v USA.

Autor: Jiří Carba