Metodický dopis 2/2: Deset doporučení pro trenéry na téma „technika“.

Metodický dopis 2 = 1 - 2 část

Ve volejbalové komunitě jsem svědkem každodenně mnoha sporů politických (zájmových), odborných i ryze osobních. To je vcelku přirozený jev, ale osobně vedu polemiku raději v rovině odborné. Taková diskuse má přeci jenom jakési pevné body, k nimž se lze vracet v případě nepřekonatelných sporů. Opakovaně se ve volejbalovém hnutí objevuje diskuse o technice herních činností. V podstatě se rozdílné názory točily kolem otázek jako: Co je optimální technika? Existuje jediná správná technika? Je nutné trvat za všech okolností na správné technice? Existuje něco jako individuální pojetí techniky? Je nedodržení správné technikou natolik fatální chybou, že se nedá nijak kompenzovat? Atd. Rád bych se k tomu vyjádřil a v závěru článku shrnul svůj názor do deseti doporučení. Začněme definicí z nejautoritativnější publikace z oblasti tréninku od docenta Dovalila z roku 2002 Výkon a trénink ve sportu. „Technika je účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu… Teoretickým základem technické přípravy jsou poznatky o motorickém učení. Dominantní není jen průběh pohybu, ale jeho účelnost. (Dovalil, 2002). Držel bych se výrazů účelný a účelnost. Protože v nich je obsažena rychlá a výstižná odpověď na většinu v úvodu vyslovených otázek.

Ale zkusme si to nějak přiblížit. V určitém stádiu musíme mladým hráčům popsat a vysvětlit (či předvést) optimální pohybový průběh určité činnosti. Například u základní techniky útočného úderu vypadá popis brzdícího kroku asi takto: „…  na začátku brzdícího kroku je pravá paže před tělem, levá v mírném pokrčení vedle těla nebo mírně před tělem (foto 1). V průběhu kroku prudce napnuté paže podél těla zapažují, dokončují pohyb vzad, kam to jen ramenní kloub dovolí – a to v momentu došlapu pravé nohy na zem. Trup se během zášvihu paží začíná mírně předklánět, jinými slovy se zmenšuje úhel mezi trupem a stehny, vlivem mocného pohybu paží vzad a předklonu se boky dostanou dozadu (foto 2) … atd.“.

V jiném stádiu hráče musíme hráčům vysvětlit, že kromě základní techniky existují její varianty, které musí vyhovět podmínkám hry:

1) Časovému a prostorovému sladění individuálních herních činností
2) Dovednostem potřebným k úspěšné realizaci herní kombinace, například:

• dvoukrokový rozběh smečaře při nácviku útoku po vystřelené nahrávce
• zkrácený nápřah útočníka při útoku prvním sledem v časové tísni
• protažený brzdící krok při útočném úderu po nahrávce blízko k síti

3) Vnímání, organizace vlastní činnosti a anticipace podle činnosti spoluhráče
4) Souhru v situačně proměnlivých podmínkách, například: úprava směru rozběhu při nahrávce z pole

 

atd.

Tyto instrukce nejsou o nic méně či více důležité než informace o základní technice. Obsahem volejbalu jsou totiž převážně tzv. dovednosti otevřené. Jsou charakterizovány nepředvídatelným, proměnlivým prostředím. Další charakteristikou volejbalových dovedností je částečná pohybová kontrola. Na rozdíl třeba od atletiky či gymnastiky, kde se jedná o dovednosti zavřené a kde je kontrola pohybu maximální. Při každém úderu hráč tedy procvičuje nejen „úder jako takový“, ale i vztah mezi parametry úderu: rychlost, směr, úhel a drobné úpravy v zapojení jednotlivých svalových skupin (zápěstí, předloktí, paže). Úvodní Dovalilovu definici a následující dva krátké příklady jsem použil jako východisko pro svých deset doporučení pro oblast rozvoje techniky, tady je:

1. Základní technika je jedna, totiž nejúčelnější způsob pohybu při provádění příslušné činnosti. Vycházejte z toho především v začátečnickém volejbalu.
2. Volejbalová hra se vyvíjí a nové okolnosti si vynucují nové techniky (viz palcová technika u nahrávačů). Sledujte tento vývoj a reagujte na něj.
3. Na správném technickém provedení musíte jako trenéři u mládeže nekompromisně trvat, pokud tato technika ovšem odpovídá požadavkům hry.
4. Pokud stávající technika neodpovídá novým vývojovým trendům hry, je potřeba tuto techniku změnit.
5. Fakt, že nějaký hráč uspěl a prosadil se ve vrcholovém volejbalu navzdory nějaké technické chybě, která se u něho vyskytuje, není důvodem k poklesu trenérského důrazu na vyžadování správné techniky v tréninku mládeže. Jedná se o kompenzaci chybné techniky jinými výraznými přednostmi.
6. Technickou přípravu nelze izolovat od ostatních složek tréninku: taktické, kondiční a psychologické.
7. Individuální styl provedení herní činnosti je specifické (nestandardní) uplatnění správné techniky v určitých situacích, nikoliv ignorování zásad techniky a kompenzace jinou oblastí. Rozlište nesprávnou techniku a individuální styl.
8. Korekce a přeučování nesprávné techniky jsou v době pozdního juniorského věku či v dospělosti obtížné, ne-li nemožné.
9. Zásady techniky všech herních činností jsou popsány v knize Volejbal 1 a na DVD Útok, resp. Přihrávka.
10. Pokud odhalíte nějaké nejasnosti či nesprávnosti. Napište o nich, rád zareaguji, či provedu korekce.

Vrátil bych se zpět na začátek článku k výrazům účelný a účelnost. Držte se jich v trenérské praxi. V otázce rozvoje techniky vám stačí.

PaedDr. Zdeněk Haník PhD., vedoucí Metodického úseku ČVS

Metodický dopis 2 = 1 - 2 část