Trenérský notes 11/24: Příběh hry

A jsme na vrcholu naší „základní školy volejbalu“. Od elementárních odbití jsme se přes herní činnosti, kombinace, řetězce a systémy dostali ke hře samotné. Pokud jsme postupovali správně, tak by nám vše mělo do sebe zapadnout. Podívejme se spolu na to, co je vlastně na trenérské práci nejtěžší – totiž vnímat hru jako celek, kterou hrají hráči – ne roboti, ale komplexní lidské bytosti. 

Návazností herních systémů nám vznikají herní děje neboli rozehry. Rozlišujeme rozehry od po příjmu podání soupeře nebo po vlastním podáním. Volejbal je však komplexní hra a odehrává se nejen během hry samotné, ale také v pauzách mezi jendotlivými „body“, sety a celým zápasem. Ale i v pauzách „hra pokračuje“ – na rovině sociální, emoční, strategické.

Podstatou sedmého učebního kroku je dívat se na hru jako na komplexní činnost týmu v průběhu nejen setu, ale i celého zápasu, turnaje či sezóny. Navíc tým netvoří pouze šest jedinců na hřišti, ale i náhradníci či realizační tým.

V rámci hry pak trenér působí na tým motivační řečí, střídáním, timeouty či svým chováním  na lavičce. Trenér v tomto kroku již spíše motivuje, inspiruje, moderuje či mentoruje. Učení jako takové již vlastně téměř nevyužívá. Direktivní metody řízení ustupují do pozadí a trenér je využije jen v krajních případech.

A co by tedy trenér měl?

• Od profesionálů podřidit svůj život výkonu, výkonnostním či rekreačním hráčům naopak nabídnout zábavu a prožitek.
• Vnímat a respektovat chování hráčů v rozehrách, v průběhu zápasu, v pauzách, v životě.
• Určovat systém, taktiku a strategii týmu.

V rámci svého působení tak „učíme“ hráče vnímat hru jako souvislou dějovou linii se svými „zákony“. Hru tedy bereme jako dějovou linku, která se skládá z jednotlivých rozeher.

Všímáme si interakce mezi hráči, ale stejně tak i vnímáme, jak hráči reagují na naše pokyny, vystupování, jak dodržují taktiku či jak jsou spokojeni s výsledkem v kontextu svého výkonu.

Zaměřujeme se na důležité části setu, jako jsou začátky, koncovky či delší bodové série. Hráče vedeme k pochopení těchto souvislostí. Současně dobrý trenér vnímá synergii týmu, všímá si, jak jednotliví hráči plní své role a ví, kdy by měl pomoci týmu střídáním a kdy mu naopak střídání může uškodit.

A v neposlední řadě pak vnímáme i utkání v kontextu celého období. Je rozdíl mezi přátelskými či mistrovskými utkáními, pokud hrajeme baráž či o titul nebo třeba nastupujeme k mezinárodnímu utkání.

Ukázky a popis herních systémů naleznete na videoportálu Českého volejbalového svazu KOMPAS - VII. učební krok. Cena jednoho videa je 10 Kč a veškeré příjmy jsou majetkem ČVS a slouží na údržbu a provoz videoportálu.

Autor: Ondřej Foltýn