Trenérský notes 9/23: Výukový model taktické kreativity

V závěrečném díle věnované kreativitě a variabilitě si představíme jeden z výukových modelů pro rozvoj taktické kreativity: TCA (tactical creativity approach).

Záměrná hra: jedná se o hru bez instrukcí a zpětné vazby. Hráči při ní přirozeně a bez jakéhokoliv tlaku z venku zkouší, vymýšlí. Její uplatnění vede ke zkoušení velkého množství různých řešení s tím, že zpětnou vazbu získávají hráči ze hry samotné, nikoliv od trenéra.

Jednorozměrná hra: je charakteristická mnohonásobným opakování, ve kterých vytváříme identické, respektive podobné situace. Základními charakteristikami tedy jsou: 

• zaměření na jeden taktický prvek
• specifikací přidělených rolí
• specifikace určitých reálných situací
• opakující se reálné situace
• konstantní reálné situace
• vysoký počet opakování
• různí spoluhráči i soupeře – systematickou rotací
• opakování taktických úloh bez opakování přesně stejných taktických úloh

Využívání této herní formy pomáhá vylepšit základní taktické dovednosti s množstvím kreativních řešení. 

Diverzifikace: v praxi se jedná o použití různých naučených motorických dovedností v jednorozměrných hrách. Jejím využitím podporujeme rozvoj originálních řešení.

Záměrné koučování: je princip tréninku, při kterém hráčům nedáváme žádné instrukce, které by zúžily zaměření pozornosti hráčů realizujících daná cvičení. Příliš mnoho taktických informací či dílčích cílů, dle několika studií i pokusů, vede ke snížení taktické kreativity i šíře pozornosti (= počet a rozsah podnětů, které je schopen hráč vnímat v dané chvíli). 

Známým příkladem o ovlivnění pozornosti a vnímání je pokus (https://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo) D. Simonse a C. Chabrise slepota z nepozornosti, při kterém měli účastníci počítat basketbalové přihrávky mezi „bílým“ týmem. V průběhu krátkého videa se v obraze objeví gorila, které si však většina účastníků nevšimla. Pozornost účastníků byla odkloněna na jiný úkol či objekt (počítání počtu přihrávek bílého týmu). 

Informace je vědomě zpracována pouze tehdy, pokud je pozornost soustředěna na danou oblast – pokud je přiřazena jinému objektu, neočekávaný objekt často není vnímán. Významnou roli hraje věk (čím mladší děti, tím menší pravděpodobnost, že si jiného objektu všimnou) a hráčské zkušenosti a úroveň (čím lepší hráč, tím vyšší pravděpodobnost, že si jiného objektu všimne). 

Záměrná motivace: motivace je jedním ze základních faktorů, které ovlivňují kreativitu. Pokud hráče činnost baví a dělají ji spontánně (bez instrukcí, restrikcí, korekcí…), tak se dokáží více naučit i dosáhnout lepších výkonů. Hráčům tedy předáváme propagační instrukce tak, aby se u nich zvýšilo a rozvíjelo generování neobvyklých řešení.

V souladu s Higginsovou teorií interakcí osobnostních systémů můžeme rozvoj kreativity rozvíjet i emoční manipulací hráčů. Hráči jsou buď v režimu potěšení (propagace) nebo utrpení (prevence). Tedy buď se snaží dosáhnout pozitivních výsledků, tvořit pro potěšení (propagace), nebo naopak se obávají důsledků při nenaplnění daných výsledků a cílů – tedy prevence.

Propagace: konečný stav = ideální já, zaměření na naději, přání, pokusy, informace o získání / nezískání

Prevence: konečný stav = požadované já, zaměření na bezpečí a závazky, informace o žádné ztrátě / ztrátě

Z výzkumů dále vyplývá, že úspěšní hráči míčových her jsou větší částí propagačně orientovaní, naopak sportovci individuálních a cyklických sportů se více orientují na prevenci. Současně nám uvedená teorie pomůže i při určení postů či rolí hráčů: útočně ladění hráči mají větší orientaci na propagaci, naopak hráči více orientovaní na prevenci jsou spíše obranáři.   

Záměrný trénink: v pokročilejších hrách může úkolově zaměřený trénink vést k opakování a zkoumání zřídkavých, ale adekvátních variant řešení. Je založen na pečlivých instrukcí a podrobné okamžité zpětné vazbě.

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Zdroje: Daniel Memmert: Rozvoj taktické kreativity ve sporu. Praha, 2023