Trenérský notes 9/24: Stále se něco děje…

Jak naši mladí hráči postupují volejbalovou školu, tak se postupně seznamují i s tím, že jednotlivé akce nejsou izolované, ale vzájemně na sebe navazují. Odborně se bavíme o herních řetězcích, což jsou sekvence logicky propojených individuálních, ale i skupinových aktivit včetně sociální reakce. Jinými slovy, hráči se naučí vidět hru jako příběh nebo zápletku, nejen pouhou sérii jednotlivých akcí.

Herní řetězce se skládají ze dvou nebo více po sobě jdoucích akcí, jako je například útok po příjmu nebo blok, po kterém následuje odstoupení a následný útok. Tyto řetězce však mohou být delší a složitější a vyžadují, aby hráči vnímali všechny akce v kontextu činnosti předcházející. Klíčem k úspěšným správného zvládnutí herních řetězců je nejen precizní provedení jednotlivých činností, ale také zvládnutí „přechodů“ mezi nimi, stejně tak změnu koncentrace na jinou činnost.

„Lepidlo", které drží tyto řetězy pohromadě, je často pohyb. Hra bez míče může být obzvláště náročná pro mladé hráče, protože vyžadují vysokou koncentraci a soustředění. I když hráč není přímo zapojen do akce, musí si být stále vědom pohybů svých spoluhráčů a předvídat jejich role v řetězci.

V rámci herních řetězců by hráči měli zvládat:

* vnímat hru v kontextu celého děje, nejen jako sled jednotlivých akcí

* jednotlivé činnosti provádět v návaznosti na předchozí a s ohledem na následující

* pochopit hru nejen technologicky, ale i sociálně, a v kontextu vývoje 

Pro učební postup doporučujeme trénovat nejprve:

* Pohyb a samotnou činnost: nezačínat z daného postavení, ale dostat se do něj (a) nebo po dokončení činnosti plynulým pohybem pokračovat k činnosti jiné. Může se jednat o zmíněné nabídnutí se k útoku po bloku nebo naopak z postavení pro příjem se přesunout do místa zahájení rozběhu pro smeč. 

* Spojení dvou činností: dvě činnosti provádět v návaznosti na sebe. V našich dvou příkladech se jedná o snahu zablokovat, po dopadu z bloku si odstoupit a zaútočit nebo přijmout podání, přesunout se do místa útoku zaútočit. Hráčům vytváříme jednak různé situace „uměle“, ale stejně tak je necháme činnosti provádět „bez zadání“ a variabilita je, stejně jako ve hře, dána kvalitou prováděných činnosti. 

* Navazující činnosti více hráčů: výše uvedený nácvik již provádíme s více hráči, kteří se vzájemně ovlivňují. Například dvojblok nahrávače a blokaře, kteří po dopadu z bloku realizují společně protiútok nebo příjem ve formaci, kdy všichni hráči na příjmu se následně rozbíhají k útoku a nahrávač vbíhá a nahrává vybranému útočníkovi. I zde postupujeme od zjednodušených podmínek až k reálným.

A co konkrétně v jednotlivých činnostech s dětmi dělat? Ukázky základních činností a cvičení naleznete na videoportálu Českého volejbalového svazu KOMPAS - V. učební krok. Cena jednoho videa je 10 Kč a veškeré příjmy jsou majetkem ČVS a slouží na údržbu a provoz videoportálu.

Autor: Ondřej Foltýn