Knihovna volejbalového trenéra – 2.díl- Miloslav Ejem, Csc: Volejbal

Vážení čtenáři,

dnes Vám představujeme 2. díl rubriky Knihovna volejbalového trenéra, tentokrát dílo pana Miloslava Ejema – Volejbal: Průpravná a herní cvičení.

Pod nesmírně zajímavým rozhovorem s panem Ejemem, nejenom o vzniku této knihy, Vám přinášíme jeho osobní a profesní životopis a také zmíněnou knihu ke stažení.

Dále bych rád upozornil na fakt, že všechny knihy z této rubriky jsou volně k nahlédnutí také v archivu ČVS.

Příjemné a inspirativní čtení!       

Štěpán Javůrek, koordinátor metodiky ČVS

----

Představovaná kniha není Vaším jediným publikačním počinem. Mohl byste čtenářům přiblížit svůj autorský rejstřík?

Samozřejmě, pokud bych napočítal své všechny „publikační počiny“ bylo by jich dost přes 200, a to od vědeckých prací po populární články. Základní zaměření na teorii tělesných cvičení (dnes kinantropologie) se zdůraznováním kvantifikace tělovýchovných nebo sportovních jevů a teorii tréninku. V obou případech se snahou po aplikaci na sportovní hry a volejbal.

Uvedený počet zahrnuje téměř 40 původních vědeckých prací, ke 30 referátům na sympoziích a vědeckých konferencích (včetně vědecké konference při OH 88 v Soulu nebo sympozií o statistické analýze hry v Japonsku a Brazílii), spoluautorství nebo samostatné zpracování zhruba 40 učebnic, vysokoškolských skript nebo metodických publikací a zbytek metodických a metodicko-organizačních časopiseckých statí.

Ve všech oblastech v češtině či angličtině, výjimečně německy a rusky.

Z jakých zdrojů jste převážně při psaní této knihy čerpal, jak tato kniha vznikala a kdo všechno se na ní podílel?

Pokud jde o „Volejbal - průpravná a herní cvičení“, její hlavní a podstatnou část jsem napsal při trénování ve Finsku, tedy v létech 1982-3. Nepřímým podnětem byla žádost amerického vydavatele publikace „Odbíjená – metodika nácviku a trénink“, již jsme napsali ve spolupráci s J. Buchtelem a která  v USA vyšla jako „Contemporary Volleyball“. Podnět byl „něco napsat“. O potřebě tematiky, jak jsem jí zpracoval, jsem byl přesvědčen již dříve.

Z předchozího vyplývá jasně, že jsem to celé dělal sám a praxi – tedy pokusné králíky – mi někdy hráli hráči (dospělí i juniorského věku) mého tehdejšího klubu Hämmenlinan Tarmo. Ověřování se týkalo hlavně správného nastavení parametrů objemu a intenzity cvičení, protože to dosud v naprosté většině publikací chybělo.

A, psal jsem jí nejprve přímo anglicky a teprve po návratu domů (a po zájmu nakladatelství) přeložil  do češtiny.

Ještě jako perličku (nikoliv z natáčení): u cvičení 90 mě dva ze tří recenzentů tvrdě žádali, abych vynechal útok hráče zadní řady ze zóny VI, jelikož „to se nehraje, jen by to trenéry mýlilo - útok zadního hráče prakticky připadá v úvahu jen ze zóny I“. To bylo v této zemi v r. 1987 – takový byl styk s volejbalovým světem.

Dlouhá léta jste byl členem metodické komise FIVB? Jak na toto období vzpomínáte? A co Vás zaměstnává v současnosti?

Musím Tě něco málo opravit – FIVB nemá a nikdy nemělo „metodickou“ komisi. Já jsem byl od roku 1978 členem „trenérské komise“, brzo poté jejím sekretářem a ve letech 1991-92 jejím předsedou. Následně – spolu se členstvím ve Správní radě (tedy do r. 2002) jsem byl členem „technické komise“.

Nevím, co bych napsal o vzpomínání. Mám už sice nějaký věk, ale vzpomínkami moc nežiju. To jen když někdy u piva nebo sklenky něčeho jiného dobrého přijde řeč na minulost; a spíše jde o vzpomínky na nějaké kuriozity. V TK jsem pracovali v úzké spolupráci s H. Baackem z NDR. Bylo to období, kdy jsme pro FIVB postupně propracovali a zpočátku i téměř řídili celý systém trenérských kurzů (zorganizovali zpracování dvou manuálů pro účastníky a jeden pro lektory, pozornost byla věnována zpracování a verifikaci testových otázek, jako podstatu pro sjednocení obsahu i úrovně znalostí) a seminářů (mezi jiným o volejbalu mládeže nebo statistické analýze hry), velká pozornost se věnovala minivolejbalu a právě statistické analýze hry - důsledkem čehož je VIS FIVB. Vůbec by to ale bylo na delší řeč, a tak snad by to mohlo takto stačit.

A současnost: sám to víš – elektronický archiv svazu je práce „na věky“, datavolej se jen zdá, že běží sám, jednou – dvakrát za rok vyjedu učit na nějaké FIVB kurzy (v současnosti učím hlavně kurzy nejvyšší,  třetí, úrovně), učím na některých českých trenérských kurzech i občas na pražské FTVS, kde jsme vloni napsali ve spolupráci J. Buchtelem a R. Vorálkem ml. monografii „Trénink volejbalu“. Nenudím se, to nemám v genech.

Kdo Vás zásadně ovlivnil ve Vaší práci metodika volejbalu? Kdo byl Vaším vzorem a učitelem?

To je hodně zajímavá otázka. A zčásti Ti dám zřejmě neočekávanou odpověď. Samozřejmě, že to nelze zjednodušit a konstatovat ten a ten – takových dílčích vzorů a dílčích poznatků bylo samozřejmě více, ale …

Při studiu na tehdejším ITVS (dnes FTVS UK) to byl skvělý biochemik, Josef Viktora (tankista západní armády ve II. světové válce), který – ještě s kolegou Rakem - předběhli tehdejší naši sportovní vědu v této oblasti o 20 let a od nějž jsem se naučil základy toho, jak dělat vědu a mnoho dalšího. Následoval dnešní profesor Dobrý svým podobným zápalem k vědě, studiu odborných materiálů, ale také přímo k vědeckému přístupu k trénování.

A pak i zkušenost – jedna taková prvotní, mladická: jako elév na KSH FTVS jsem si nechal přeložit z angličtiny článek o přihrávce (anglicky „pass“), tehdy se dosti nosily počeštěné názvy všeho a tak i termín „servis“ byl výjimkou a používal se ponejvíce termín „podání“. A ti čtenáři, kteří vědí něco o angličtině již jistě tuší („to pass“ znamená také „podat“) - takže článek o přihrávce rozvíjel myšlenky k podání. Nesmysl na nesmysl. A poučení: znáš-li materii, je i poloviční znalost jazyka lepší a čti v originále, ne z překladu.

Našly by se i negativní vzory, ale jak moderní psychologie, tak i teorie motorického učení doporučují negativní nepoužívat a tak se toho i já vystříhám.

Jakou volejbalovou publikaci z poslední doby můžete doporučit? Co Vás v poslední době zaujalo ve světě pod vysokou sítí?

Pokud jde o publikaci, jmenoval bych publikaci doporučovanou v USA pro kurzy trenérů: McGOWN, C. (Ed).: SCIENCE OF COACHING VOLLEYBALL. Champaign: Human Kinetics, 1994.

Myslím ale, že nejmodernější názory se nenajdou v učebnicích, ale spíše se objevují v odborných časopisech, jako např. „Performance Conditioning for Volleybal“ nebo „Deutsche VOLLEYBALL“ a na seminářích nebo konferencích.

V minulém roce mě naprosto jednoznačně zaujalo mužské finále OH 2012 a krok trenéra  Alechna, který postavil do té doby středního Musorgského na post diagonálního hráče a jednoznačně v důsledku tohoto kroku Rusko vyhrálo olympijský turnaj.

Pokud byste měl něco českým volejbalovým trenérům vzkázat, co by to bylo?

Jakékoliv doporučení, věřím, vyplynulo z předchozího textu.

Osobní a profesní životopis Miloslava Ejema si můžete přečíst ZDE.

Publikaci Volejbal od Miloslava Ejema si můžete stáhnout ZDE.