Lublaňské pocity Zdeňka Haníka - 3. díl

Můj někdejší spoluhráč Milan Hadrava, ano otec Honzy, největší české volejbalové hvězdy, mi na place říkal: „až mě jednou uvidíš ulejt, tak mi řekni, abych se na to vysral". Byl to svého času excelentní smečař a jeho herní styl byl založen na tom, že útočné situace řešil hlavně silou. A velmi úspěšně.

Zajímalo by mě, co říká na volejbal, jaký se právě hraje na mistrovství světa. Je plný ulívek, rolád, hozených míčů, které ještě před pár lety rozhodčí nepřipouštěli. Vidíte často naklepnutí na blok, vyhození míče o blok atd.

Když jsem viděl loni v extralize Vašinu, útočit oběma rukama, rozuměj odbitím prsty, říkal jsem si, co to má znamenat. Jak může být útočník úspěšný s takovým potupným řešením? Mistrovství světa však ukázalo, že se jedná o trend, včetně míče potaženého oběma rukama.

https://www.youtube.com/shorts/_awiCgbWTFQ

Má to všechno svoje důvody. Zaprvé takové zásahy rozhodčí připouštějí a zadruhé útočníci jimi řeší složité situace, které snižují riziko zablokování a přímého bodu soupeře. Prostě nechtějí se jen tak namazat. Při naklepávání míče na blok je samozřejmě nutné, aby spoluhráči lépe vykrývali vlastního útočníka, než tomu bylo v minulosti. Ulívá se dokonce i v situacích po dobré nahrávce proti jednobloku, prostě proto, že se to ukazuje jako účelné řešení.

Shodujeme se s Jirkou Zachem, trenérem reprezentace U17, že tohle nemůžeme nechat na hráčích a doufat, že sami svůj útočný repertoár rozšíří. Ti nejšikovnější asi ano, ale ostatní prostě musíme naučit rozšiřovat úderový repertoár prostřednictvím cíleného dovednostního tréninku. To je další zpráva, kterou posílám trenérům po zhlédnutí zápasů aktuálně probíhajícího mistrovství světa.

Autor: Zdeněk Haník, foto FIVB