Brazílie volejbalovou královnou

Pětkrát za sebou a celkem posedmé dosáhnout na titul ve finále Světové ligy, to je vizitka nejlepšího z nejlepších.

V posledním kroku za tímto triumfem stálo v cestě současnému olympijskému vítězi družstvo Ruska. Tento omlazený tým (průměr 26,0 let) v čele s „ostříleným" kapitánem a zároveň nahrávačem Chamutskim se do Brazilců pustil „bez bázně a hany“. Od počátku zápasu rozhodovaly servisem a tvrdou smečí ruské „věže" v čele s Poltavskym.

První sada a vedení ve druhém setu ukazovalo na jednoznačnou záležitost pro družstvo, které bylo neúnavně podporováno asi dvousetčlennou skupinou ruských fandů (celá hala fandila střídavě oběma aktérům finále a hlavní roztleskávač střídal hudbu a rytmy dle momentálně podávajícího družstva).

Jenže přišla na řadu další koncovka, ze které se za tak nepříznivého stavu dostane opravdu jen ten nejlepší. Brazilci na palubovce začali doslova a do písmene řádit. Vybírali neskutečné míče, blokovali drtivé smeče nejvyšších hráčů turnaje a hlavně útočili pestře a rychle. Například na Gibův „pipe" (čti „pajp“) nebo zkrácenou nahrávku čekala celá hala a po odehraném úderu do hřiště Rusů vybuchovala v obrovských vlnách aplauzů. I když poté na velkoplošné obrazovce znovu zpomaleně studovala, jak je možná tak rychle hrát.

Brazílie vyhrála a Rusko bylo smutné (vždyť druhých míst z této soutěže mají plný koš). Vyhlášení nejlepší hráči udělali pár legrácek.

Závěrečný ceremoniál byl nádherný. Se skladbou skupiny Queen, co nesmí při žádném vyhlášení chybět, se za deště miliónů konfet uvolnilo u stropu haly Spodek několik tisíc nafukovacích balónků v bílo-červených barvách a pomalu se snášelo dolů.

Fanoušci si opravdu přišli na své a unaveni z úmorného tepla haly i mexických vln se svorně v klidu rozcházeli domů. A snad i s přáním, že se jim poštěstí zase někdy finále uspořádat.

Elvis12

Pozn. autora: Vždy jsem se na volejbal do Polska těšil a znova mě organizací a fanoušky  nezklamalo.

Fota: Petr Sezemský