Březnové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2016

V prvním z jarních ohlédnutí vzdáváme hold dvojici žijících reprezentantů a věnujeme vzpomínku již zesnulému a zatím nejdéle působícímu předsedovi ČVS. Začínáme medailonkem reprezentantky a olympioničky, které se slavnostní nálady bohužel nedostává. V závěru loňského roku ji postihla již druhá rodinná tragédie - po předčasném úmrtí manžela v roce 2001 (v 59 letech) přišla se stejnou diagnózou zhoubného nádoru na mozku také o syna (46 let) a nezbývá, než přidat ke gratulaci naši hlubokou a upřímnou soustrast. Ohlédnutí končíme vizitkou dalšího z úspěšných hráčů naší volejbalové minulosti, reprezentanta a olympionika, na kterého se chodili dívat příznivci volejbalu v Hradci Králové, Ostravě, Bratislavě a v Praze, a který svou hráčskou kariéru nastavil ještě aktivitami trenérskými doma i v zahraničí. Dvojici žijících jubilantů přejeme do dalších let především pevné zdraví a v případě Věrky ještě naději, že čas i druhou ránu osudu zhojí a že dcera s vnoučaty budou při tomto procesu nápomocni.   

70 let Věry Štruncové rozené Linhartové   

(*1. 3. 1946), Mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Plzeňská rodačka se sportovními začátky ve Spartaku Plzeň jako nadějná gymnastka. V 10 letech byla dokonce krajskou přebornicí žákyň na kladině a druhá na hrazdě. Po nečekaném tělesném vzrůstu (který začal být v gymnastice na obtíž a který se zastavil na 176 cm) přešla ve 14 letech v rámci jednoty do konkurenčního oddílu odbíjené. Pod vedením zkušeného trenéra Ladislava Panzera se v krátké době propracovala do juniorské reprezentace ČSSR, v roce 1964 startovala na zkušebním (nultém) ročníku MEJ v rumunské Galati (1. místo) a z oficiální premiéry MEJ 1966 v Budapešti si přivezla bronzovou medaili. V letech 1964-66 byla smečařskou oporou Slavoje Plzeň Masný průmysl v nejvyšší soutěži. V roce 1966 se provdala za fotbalového útočníka plzeňské Škodovky Stanislava Štrunce (*1942, †2001), později reprezentanta, olympionika a člena Kubu ligových kanonýrů, který v roce 1965 získal angažmá v Dukle Praha. Po svatbě jej následovala do Prahy a přestoupila do prvoligového družstva Slavoje Praha, vedeného reprezentačním trenérem Metodějem Máchou. Díky svým smečařským kvalitám byla nominována do reprezentace ČSSR, se kterou v roce 1967 vybojovala bronzovou medaili na ME v Turecku a přispěla k vítězství družstva v kvalifikaci pro mexickou olympiádu. Šesté místo na OH 1968 v Mexico City patří k jejím největším sportovním úspěchům. V roce 1969 přešla s kolektivem žen Slavoje Praha a trenérem Máchou do Rudé hvězdy Praha. Důvodem se stal přechod nejvyšší soutěže do hal, kterou Slavoj Praha neměl. Kolektivní přestup hráček byl svazem schválen, soutěž však zůstala Slavoji a tak si družstvo RH návrat do nejvyšší soutěže muselo nejdříve vybojovat. Ve vršovické hale v Přípotoční ul. (dnes PVK Olymp) hrála do roku 1972, ve kterém se se společně s manželem a již tříletým synem Standou ml. vrátila do Plzně. V letech 1973-1979 byla hráčskou oporou Slavie VŠ Plzeň v národní lize a jako trenérka pak vedla do roku 1986 volejbalový tým žen Slavie Lékařská fakulta (LF). V letech 1973-2002 byla hospodářkou celé jednoty TJ Slavia LF Plzeň a dosud je aktivní členkou a hospodářkou krajského sdružení Klubu českých olympioniků. Vložený snímek vznikl při setkání volejbalových olympioniků v Dobřichovicích v listopadu 2008, které tehdy iniciovali a zorganizovali manželé Jana a Milan Vápenkovi s finanční podporou ĆVS.

Nedožitých 75 let Ing. Pavla Kučery

(*13. 3. 1941, †20. 11. 2011), Čestného člena ČVS, významného svazového funkcionáře – v letech 1993-2005 předsedy ČVS, člena Sportovně-organizační komise CEV a prvního místopředsedy Středoevropské zonální asociace MEVZA.

Rodák ze Slaného se sportovními začátky v místním Sokole a volejbalovými na ZŠ v Roudnici n. Labem. V rámci studia SPŠ jaderné techniky v Praze hrál soutěž za dorostence Startu Praha. Po vysoké škole (ČVUT FEL s postgraduální nástavbou na Strojní fakultě) a po náhradní vojenské službě v Nepomuku zakotvil v Ústí n. Labem, kde hrál krajský přebor za TJ Český lev Neštěmice. Po dalším a již posledním stěhování do Chomutova hrál KP za místní Slavoj. Po nuceném ukončení hráčských aktivit (vážný úraz kolena) se stal rozhodčím a funkcionářem. Jako rozhodčí získal kvalifikaci I. třídy a řídil ligová utkání mládeže a dospělých. Z výchozí pozice oddílového funkcionáře Slavoje Chomutov se postupně propracoval přes funkce v Severočeském KVS (člen STK, předseda KM) až do funkcí českých a federálních svazových orgánů (člen a předseda KM a současně člen předsednictva a místopředseda Českého svazu, člen STK a místopředseda ČSVF). Po rozpadu republiky v roce 1992 a rozdělení volejbalové federace v roce 1993 byl zvolen prvním předsedou ČVS a tuto funkci vykonával tři funkční období, tj. do roku 2005. V roce 1993 začal pracovat ve Sportovně-organizační komisi CEV s podílem na tvorbě soutěžních předpisů a organizaci turnajů ME a Evropské ligy. Byl členem kontrolních jury CEV, technickým delegátem a supervizorem utkání evropských pohárů a Evropské ligy. V letech 2001-2005 byl také členem Českého olympijského výboru a do roku 2010 místopředsedou ČVS a MEVZA. Zemřel po zhoubném onemocnění plic  ve věku 70 let.

60 let Josefa Novotného

(*29. 3. 1956), Zasloužilého mistra sportu, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a čtyřnásobného vítěze ankety „Volejbalista roku“ z let 1978, 1980, 1983 a 1984.

Narozen v Hradci Králové s volejbalovými začátky ve Fotochemě, resp. v TJ Malšovice, v obou případech pod vedením zkušeného mládežnického trenéra Bořka Roháčka. Z Malšovic přešel do hradecké Slavie, kde získal pod vedením Jaroslava Bárty v roce 1973 titul dorosteneckého Přeborníka ČSSR. S výškou 193 cm a šikovnou levačkou neunikl pozornosti extraligových VŽKG, již v roce 1974 oblékl mužský dres a současně dohrával za Vítkovice ligu dorostu. Po půl roce získal angažmá v SVS ČH Bratislava, které současně vyřešilo otázku prezenční vojenské služby. Pod vedením internacionála Pavči Schenka pomohl „Července“ na postu smečaře k zisku 3 mistrovských titulů v letech 1978, 1979, 1981 a k vítězství ve dvou prestižních evropských pohárech - PMEZ 1975 a PVP 1981. Koncem roku 1982 byl rozhodnutím Ministerstva vnitra převelen do SVS RH Praha, kde jeho úspěšná kariéra pokračovala pod vedením Zdeňka Pommera st. v letech 1983-87 ziskem dalších 3 mistrovských titulů (1984-86) a dvou 4. míst ve finále PMEZ v letech 1985 a 1986. Následovala šňůra zahraniční angažmá: v italské sérii A2 (1988/89 Risveglio Cervia), v německé Bundeslize (1989-1991 Charlottenburg Berlín) a v německé zemské lize (1991/92 TUS Kriftel). V rámci posledního angažmá vybojoval se spoluhráčem Ch. Thiemanem titul beachvolejbalového mistra Německa pro rok 1992.

Do mužské reprezentace ČSSR se dostal přes reprezentaci juniorskou, se kterou startoval na MEJ 1975 v NSR se ziskem stříbrné medaile. Za mužskou reprezentaci sehrál v letech 1977-1987 přes 350 utkání, startoval na šesti ME (se ziskem stříbrné medaile na ME 1985 v Nizozemsku), na třech MS (nejlepším 5. místo v Itálii 1978) a na OH 1980 v Moskvě (8. místo). V roce 1977 si zahrál na Světové letní univerziádě v Sofii (2. místo) a v roce 1985 na Světovém poháru v Japonsku (3. místo za celky USA a SSSR). Již v průběhu hráčských aktivit získal trenérskou kvalifikaci 1. třídy a po absolvování trenérské školy ve Švýcarsku mezinárodní trenérskou licenci. Ve Švýcarsku také odstartoval svou trenérskou dráhu a působil zde v letech 2000-2006 u celků nejvyšších soutěží mužů, žen a juniorek (Gelterkinden, Pfeffingen, Amriswill, Schauffhausen). V letech 2006-2008 vedl v české extralize muže ČZU Praha, v letech 2009-2011 působil na Slovensku u ligových celků Nového Města n. Váhom (muži) a Senice (ženy), v sezoně 2011/12 vedl kadetky VK Piešťany. Ještě dodejme, že k volejbalu přivedl oba své syny – 202 cm vysokého a po otci levorukého smečaře Marka (v letech 2001-2009 rovněž reprezentanta ČR se zahraničním angažmá ve Francii, Itálii a Polsku) a 205 cm vysokého blokaře Martina, působícího ve Zlíně, Švýcarsku, Španělsku, Rakousku a Švédsku.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský