Červnové ohlédnutí za jubilanty roku 2016 z řad osobností ČVS

První letní odhlédnutí věnujeme dvojici osobností rozdílných volejbalových „profesí“. V případě prvním dlouholetému rozhodčímu a funkcionáři, jehož takřka celoživotní aktivity pro blaho volejbalu dokáží ocenit především v Moravskoslezském kraji. Jubilantem druhým je jedna z největších osobností čs. volejbalu 60. a 70. let minulého století a napovězme, že ač rodilý Moravák již bezmála 45 let žije v Bratislavě. A dodejme, že je naším již těžko překonatelným rekordmanem v účasti na volejbalových olympijských turnajích a držitelem obou čs. medailí. V roli hráče startoval na třech OH (v Tokiu 1964, Mexico City 1968 a Mnichově 1972) a v roli trenéra volejbalistů ČSSR v Moskvě 1980. Oběma jubilantům přejeme do dalších let především pevné zdraví.

85 let Ing. Jana Dluhoše

(*25. 6. 1931),

rozhodčího a funkcionáře, Čestného člena ČVS.

Rodák z Tisku v okr. Nový Jičín, poválečný absolvent reálného gymnázia v Bílovci a v letech 1950-54 Vysoké školy báňské v Ostravě. Jako posluchač vojenské katedry zakončil prezenční službu v hodnosti nadporučíka a v profesi mechanika vojenských letounů. V roce 1954 nastoupil do Železáren a drátoven (ŽD) Bohumín, kde působil do důchodového věku (ukončení pracovních aktivit koncem roku 1995) v řadě hospodářských a politických funkcí.

S volejbalem začínal v Bílovci v rámci středoškolského studia, hrál za výběr školy při Sportovních hrách mládeže (SHM) a také v místní sokolské jednotě. Jako hráč pokračoval při vysokoškolském studiu v týmu VŠB Ostrava v okresním přeboru a současně začal působit jako rozhodčí. V roce 1954 získal v Nymburku kvalifikaci rozhodčího I. třídy již jako člen TJ ŽD Bohumín a hráč B-týmu mužů. V roce 1962 získal také kvalifikaci trenéra III. třídy, následující roky vedl první tým mužů ŽD, 3 sezony družstvo žen a v letech 1970-85 byl organizačním pracovníkem oddílu. Nejdéle působil jako rozhodčí a soudcovské aktivity ukončil na vlastní žádost v roce 1997 po více jak 40 sezonách s bilancí přes 2000 utkání všech svazových soutěží mistrovských (krátce i extraligy) i nemistrovských (přátelských a turnajových vč. mezinárodních zápasů v rámci družby Ostrava – Katovice).

Do funkcionářských aktivit se zapojil již na gymnáziu v roce 1947 jako člen okresního výboru Čs. obce sokolské v Bílovci a pokračoval během vysokoškolského studia ve volejbalové sekci Krajského výboru TVS (předchůdce ČSTV) jako referent pro práci s mládeží a SHM až do roku 1957. V letech 1973-75 a 1982-2009 byl předsedou OVS Karviná, v letech 1976-82 „pouze“ členem pléna OVS z důvodu zákazu vyšších funkcí pro své politické názory po roce 1968. V roce 1986 se podílel na organizaci MS žen – jedné ze skupin, hrané v Ostravě. K práci na krajské úrovni se vrátil v roce 1976 jako člen STK Severomoravského kraje, následovaly funkce předsedy Disciplinární komise, předsedy Revizní komise, člena předsednictva a ve dvou funkčních obdobích místopředsedy Sm KVS. V letech 2005-13 byl předsedou Revizní komise Moravskoslezského KVS. Do nejvyšších funkcionářských pater se dostal v roce 1990, kdy byl zvolen členem výboru ČVS jako zástupce Severomoravského kraje a tuto funkci uhájil až do roku 2004 jako zástupce Moravskoslezského kraje. V letech 2005-2013 byl členem Kontrolní a revizní komise ČVS.

Za bezmála 70 let svého působení ve sportu resp. volejbalu získal celou řadu uznání nejen od orgánů volejbalového svazu, ale také od ÚV ČSTV (naposledy Medaili za práci ve prospěch sportu v roce 2001). Na druhém vloženém snímku přijímá od předsedy ČVS dr. Zdeňka Haníka gratulaci ke svým 80. narozeninám a ke gratulaci se chystají ještě Ing. František Kopecký (mpř. ČVS) a Mirek Vyhlídal (předseda KSV ČVS). Snímek vznikl v roce 2011 v rámci slavnostního zasedání Moravskoslezského KVS k 90. výročí existence našeho volejbalu, na kterém jubilant přednesl mimořádně kvalitní referát o historii volejbalu v tomto regionu.

---

75 let Pavla Schenka

(*27. 6. 2041),

Zasloužilého mistra sportu, Zasloužilého trenéra, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a držitele státního vyznamenání Za vynikající práci.

Rodák z Borotína v okr. Blansko, od 5 let občan Brna se sportovními začátky v Sokole Žabovřesky, kde se kromě klasické sokolské gymnastiky věnoval basketbalu, fotbalu a stolnímu tenisu. S volejbalem se blíže seznámil v 15 letech díky svému otci, akademickému sochaři Františkovi, chodícímu pravidelně na rekreační „volyš“ s partou dalších brněnských umělců. Právě v této partě jako náhradník za absentéry odstartoval Pavel svou volejbalovou kariéru.

Následovalo kratičké působení v dorostu Spartaku ZJŠ v roce 1959 a již v tomto roce jej trenér Karel Láznička přeřadil na ligovou soupisku mužů, začal jej nazývat Pavčou a zasvěcovat do tajů vrcholového volejbalu. Na podzim 1960 narukoval do Dukly Kolín, kde si odbyl prezenční vojenskou službu a kde získal v roce 1961 pod vedením internacionála Jaroslava Fučíka svůj první mistrovský titul. V letech 1963-1972 již byl zpátky v Brně a stálou oporou Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky Zetoru Brno od roku 1969. S družstvem vybojoval dalších 5 titulů Mistra ČSSR, v letech 1968 a 1972 vítězství v prestižním PMEZ a dvojicí druhých míst v letech 1970 a 1971. Již po prvním mistrovském titulu v Kolíně si zajistil nominaci na MS 1962 v Moskvě, odkud si dovezl stříbrnou medaili a v následujících 10 letech se stal stálicí a smečařskou oporou reprezentace ČSSR.

Úctyhodná je jeho sbírka 6 medailí z prestižních soutěží (ME, MS a OH) v podobě jedné zlaté, čtyř stříbrných a jedné bronzové. Sbírce vévodí stříbro z první „volejbalové“ olympiády 1964 v Tokiu, zlato s titulem Mistra světa z Prahy 1966 (a zařazením do nejlepší šestky šampionátu) a bronz z OH 1968 v Mexiku. Jak již bylo zmíněno, jako hráč startoval na třech OH a připomeňme, že na poslední z nich v Mnichově 1972 skončil náš tým na 6. místě. K dalším hráčským úspěchům Pavči lze připočíst ještě 3. místo na premiéře Poháru světa v roce 1965 v Polsku a 2. místo na Turnaji pěti kontinentů 1969, hraném v uruguayském Montevideu a chilském Santiagu.

V roce 1972 se rozloučil s reprezentací (za kterou odehrál na 400 zápasů) a v době čekání na vyřízení formalit pro vyjednávané zahraniční angažmá v Belgii přijal nabídku ČH Bratislava, aby jako hráč pomohl nováčkovi extraligy nejvyšší soutěž v sezoně 1972/73 udržet. Přestup byl realizován koncem roku 1972, při prvním utkání v dresu ČH s Vítkovicemi v lednu 1973 nevydrželo Pavčovo již opotřebené levé koleno (utržená čéška) a po náročné pětihodinové operaci byl vynesen lékařský ortel o definitivním závěru hráčské kariéry. Zahraniční angažmá již nepřicházelo v úvahu a tak Pavčo přijal nabídku trenérského postu u mužů ČH a současně pozici šéftrenéra SVS MV. Družstvo vedl 17 sezon, v té první 1973/74 s ním vybojoval návrat do extraligy (kde se v předchozí sezoně neudrželo) a rozloučil 3. místem v sezoně 1989/90. Družstvo se pod jeho vedením probojovalo nejen mezi elitu čs. volejbalu (s trojicí mistrovských titulů v letech 1978-79 a 1981, trojicí druhých a dvojicí třetích míst), ale i mezi elitu evropských klubových celků se ziskem PMEZ v roce 1979 a PVP v roce 1981. V tomto roce získalo „hattrick“ v podobě titulu, vítězství v Čs. poháru a evropském PVP. Po zdravotních problémech (onkologickém nálezu se šťastným koncem po úspěšné operaci) se v sezoně 1990/91 vrátil k trenérské práci již v ŠKP Bratislava. Družstvo mužů ŠKP mezitím převzal jeho asistent R. Matejka, Pavčovi bylo svěřeno družstvo juniorů a extraligové družstvo žen, za které hrály obě jeho dcery Petra a Katka.

Vzhledem k ekonomickým potížím v ŠKP (dva týmy ve vrcholné soutěži) přešel s družstvem do Slovakoturistu Bratislava a v posledním ročníku společné česko-slovenské extraligy s ním obsadil v sezoně 1991/92 sedmou příčku. Následovala již krátkodobá trenérská angažmá u mužů Matador Púchov (1993-95), VŠP Nitra (1996/97) a Interu Bratislava (1998/99) v nejvyšší slovenské soutěži. Po dosažení důchodového věku se do roku 2008 věnoval družstvu žákyň a juniorek ŠVK Gymnázium Bilíkova. Jako funkcionář působil v Komisi vrcholového sportu ÚV ČSTV, byl členem Trenérské rady a Komise mládeže SFV. Zájemcům nabízíme jubilantův podrobný volejbalový profil z roku 2011, který doplňujeme několika historickými fotografiemi.

Zisk prvního mistrovského titulu připomíná snímek z roku 1961 a na něm celek Dukly Kolín. Nahoře zleva Vrtěl, Schenk, Šmídl, Končický, Six, Hurtaj, Smolka a trenér Fučík, dole zleva Mrázek, Jakoubek, Frundl a Paulus.

Premiéru na velké mezinárodní soutěži si odbyl na MS 1962 v Moskvě, kde byl naším nejmladším hráčem výběru trenéra Josef Brože a odkud si přivezl stříbrnou medailí. Snímek je z vítězného utkání s SSSR (3:1), Pavčově útoku přihlíží nahrávač Paulus.

Družstvo Zbrojovky Zetoru Brno v roce 1970. Stojící zleva: Čapka, Milan Řezníček, Petr Schenk, Drahoš Koudelka, Hádlík, Košťál, Jiří Toman a Václavík. Sedící zleva: Čapka, Pavel Schenk, předseda oddílu František Böhm, trenér Karel Láznička, vedoucí družstva Ing. Vladimír Herka, Petlák a Mirek Koudelka.

Největším mezinárodním úspěchem Pavči v roli trenéra ČH Bratislava se stalo vítězství v prestižním PMEZ v roce 1979. Nahoře zleva: náčelník SVS Ján Súkup, Pipa, trenér Schenk, Kroča, Repák, Lavička, Josef Novotný, Tokár a lékař Milan Žuži, dole zleva Sirvoň, vedoucí družstva Zdeněk Nocar s náhradní trofejí (historický putovní pohár se ztratil!), Cifra, Halanda a Králik.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský