Druhé dubnové ohlédnutí za jubilanty z řad osobností Síně slávy ČVS ... 2016

Tato část je věnována osobnostem, které již nejsou mezi námi, ale na které je třeba s úctou vzpomenout. První z nich se po úspěšné kariéře ligového hráče a reprezentanta převtělila do role trenéra s renomé doma i v zahraničí. Doma především dlouholetou vazbou a úspěchy s „vesnickým“ celkem mužů Aera Odolena Voda, v zahraničí zásluhou belgických klubů, jejichž volejbalisty rovněž vytáhl k metám nejvyšším. Osobnost druhá patří k největším legendám československého volejbalu, ať již jako hráč, později také trenér, ale především jako funkcionář nejvyšších pater našeho i světového volejbalu v roli dvojnásobného předsedy ČSVS a dlouholetého viceprezidenta FIVB. Na jeho počest byla pojmenována medaile, udělovaná od roku 2005 zasloužilým krajským funkcionářům ČVS. Třetí z dubnových jubilantů „in memoriam“ byl jedním z prvních poválečných reprezentantů ČSR, malý postavou, ale velký výkonem – uznávaný nahrávač a polař, držitel stříbrné medaile z I. Mistrovství světa 1949 v Praze a opora několika pražských celků v nejvyšší soutěži.

Nedožitých 90 let Evžena Kroba

(*19. 4. 1926, †8. 7. 2009), Mistra sportu, Zasloužilého trenéra a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodák z městečka Křivoklát u Rakovníka, proslaveného nejen středověkým hradem, ale také populárním volejbalovým turnajem na „Kolečku“ již s prvorepublikovou historií. Dětství a mládí prožil v Rakovníku, kde se v rámci studia Obchodní akademie blíže seznámil s volejbalem a kde v roce 1941 založil školní družstvo s účastí na turnajích v okolí. Vzorem jim byli volejbalisté místního SK Rakovník, kteří patřili za války k nejlepším týmům Krušnohorské župy a kteří v roce 1944 nepřehlédnutelného mladíka s výškou 198 cm vzali mezi sebe. V roce 1946 si s nimi poprvé zahrál zemskou ligu (Mistrovství Čech). Po maturitě v roce 1945 se stal bankovním úředníkem, v roce 1946 byl přeložen do pobočky Pragobanky v Jablonci n. N. a stal se hráčem Sokola Liberec I., kterému pomohl k postupu z divize a startu v zemské lize 1948. Po skončení soutěže narukoval na vojnu a stal se prvním z hráčů nově ustaveného armádního celku ATK Praha, se kterým vybojoval na Mistrovství ČSR 1950 v Jilemnici svůj jediný mistrovský titul.

Po vojně zůstal v Praze se zaměstnáním v Energoprojektu a do roku 1959 hrál za SK Slavia resp. již Dynamo Praha s kurty na libeňském Starém ostrově. V první polovině 50. let patřilo Dynamo k nejlepším celkům mistrovství republiky (od roku 1955 celostátní I. ligy) se ziskem dvou 2. míst v letech 1953-54. V letech 1960-63 byl hrajícím trenérem Spartaku Motorlet se zaměstnáním u patronátního podniku v Jinonicích. Družstvo vytáhl z přeboru Prahy až do I. ligy v roce 1963 (12. místo ze 14 týmů a návrat do II. ligy). V tomto roce získal zaměstnání v Učebním závodu Aera Vodochody a v roli hrajícího trenéra se ujal družstva mužů nedaleké Odolena Vody pod patronací podniku Aero. V „Odolce“ působil do roku 1987, tedy 25 let s dvouletou přestávkou v zahraničním trenérském angažmá. Během 5 let postoupil s Aerem z okresního přeboru až do nejvyšší soutěže a do roku 1968 ještě sám hrál. V extralize v roli trenéra s ním vybojoval dva mistrovské tituly (1977 a 1987), dvě druhá a tři třetí místa, v roce 1975 s ním postoupil do finále PMEZ se 3. místem ve „Final Four“. Pod jeho vedením vyrostly v Aeru nejen desítky kvalitních ligových hráčů, ale i řada reprezentantů - Bláha, Buman, Džavoronok, Mrklas, Nekola, Rajský, Stehno, Sýkora, Špisser a dres Aera oblékaly další z tehdejších “hvězd“ našeho volejbalu (Kaláb, Melichar, Stančo). V letech 1977-79 trénoval družstvo mužů Ibisu Kortrijk se ziskem dvou titulů Mistra Belgie a v sezoně 1987/88 získal s týmem Knack Roeselare titul vicemistra.

Do reprezentace ČSR se „Pavouk“ (jak zněla jeho hráčská přezdívka) dostal v době působení v ATK Praha. V roce 1949 byl zařazen do širšího výběru ČSR pro I. MS mužů v Praze, absolvoval celou přípravu vč. několika mezistátních utkání, ale do závěrečné dvanáctky pro šampionát nebyl zařazen. Nominace se dočkal o rok později a z ME 1950 v Sofii si přivezl stříbrnou medaili. K reprezentaci se propracoval i jako trenér. V roce 1974 přijal nabídku trenéra Petra Kopa a stal se jeho asistentem u mužů ČSSR se startem na ME 1975 v Jugoslávii (6. místo) a v přípravě na OH 1976 v Montrealu (5. místo).
K trénování se vrátil ještě v letech 1995-98 a volejbalisty Regiosu Rakovník dovedl z KP do 2. ligy.

A zapomenout nesmíme na jeho aktivity funkcionářské. V 70. a 80. letech byl členem Ústřední trenérské rady ČSVS a v letech 1991-2006 volejbalové komise Odboru sportu České obce sokolské v roli metodika a 12 let lektora školení sokolských trenérů III. třídy.

První ze snímků v záhlaví pochází z 50. let minulého století, druhý ze setkání jubilantů ČVS v roce 2006, kdy oslavil 80. narozeniny. S odkazem na podrobný jubilantův profil pro zájemce zařazujeme ještě několik historických fotografií.

Při zahájení MS 1949 v Praze na Štvanici se divákům představil celý širší výběr volejbalistů ČSR, kteří absolvovali závěrečné soustředění v ústeckém Střekově. Zleva vedoucí přípravy Anna Stibitzová, Bouchal, Rybáček, Soukup, Votava, Paldus, Nogol, Matiášek, Fučík, Schwarzkopf, Szabó, J. Brož, Růžička, K. Brož, Mikota, Reicho, Krob, Tesař, trenér Jan Fiedler a vedoucí politické přípravy (tzv. politruk) Jaroslav Vévoda.

Mistrovská sestava ATK Praha v roce 1950 na MR v Jilemnici. Nahoře zleva Jonáš, Knězek, Z. Neugebauer, J. Brož, Krob, Tesař a neznámý funkcionář ATK, dole zleva Bouchal, Votava, Láznička, Paldus, Němec a Valach.

Držitelé stříbrných medailí z ME 1950 v Sofii – volejbalisté ČSR. Zleva kapitán J. Brož, Tesař, Krob, K. Brož, Mikota, Raban, Fučík, Jonáš, Nogol, Matiášek, Paldus a Votava, na snímku chybí trenér Jan Fiedler.

Část družstva Dynama Slavie Praha v roce 1952, zleva stojí Venhač, Selichar, Laštovka a hrající trenér Těšitel, dole zleva Krob, Synovec a Mikota.

Jubilantovy trenérské aktivity u reprezentace ČSSR připomíná snímek z roku 1974. V horní řadě zleva první trenér P. Kop, Kapera, Šlambor, Jeřábek, Petlák, Stančo, Vondrka a druhý trenér E. Krob, dole zleva Mikunda, Pipa, Nekola, Chrpa, Svoboda a Řeřábek.

Snímek ze slovenského týdeníku ŠTART s první mistrovskou sestavou Aera Odolena Voda z roku 1977. Zleva stojí trenér E. Krob, Buman, Černý, Piškule, Špisser, Horáček, Hemr a vedoucí V. Tichý, v podřepu zleva Sýkora, Mrklas, Keller, Stehno a Nekola

Nedožitých 100 let JUDr. Otakara Koutského

(*26. 4. 1916, †13. 8. 1996), Mistra sportu, Čestného člena ČVS a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pardubický rodák se sportovními začátky v útlém věku v místním Sokole. Urostlý, 196 cm vysoký všestranný sportovec s aktivitami v lehké atletice (skoky, vrhy), basketbalu a volejbalu, ale také uznávaný šermíř a dlouholetý aktivní člen Klubu českých turistů.
V době studií na Právnické fakultě UK (1934-39) jezdil občas na víkend či prázdniny domů na kole - z pražské Masarykovy koleje do Pardubic úctyhodný výkon.

V letech 1932-51 byl lídrem a „prvním smečařem“ volejbalistů Sokola Pardubice I., se kterým získal dva mistrovské tituly v letech 1939 a 1944 (za války po zrušení Sokola pod hlavičkou SK Pardubice) a tři tituly vicemistra v letech 1941, 1943 a 1946. Během 20 let hráčských aktivit odehrál za Pardubice přes tisíc zápasu!
Po válce se „Otyla“ Koutský (jak byl nazýván) okamžitě zapojil do práce v ústředních svazových orgánech a po rozdělení ČVBS v roce 1946 na dva samostatné svazy (volejbalový a basketbalový) byl zvolen místopředsedou ČVS. V srpnu 1946 bylo v Praze sehráno první poválečné mezistátní utkání ČSR - Francie (3:0), při kterém byl hrajícím kapitánem našeho výběru (viz první foto v záhlaví) a v předvečer tohoto zápasu byl mezi účastníky historického setkání předsedů volejbalových federací ČSR, Polska a Francie s podpisem dohody o ustavení FIVB v roce následujícím v Paříži. S hráčskou reprezentací se rozloučil v roce 1947 zájezdem výběru ČSR do Francie a Alžírska, za Sokol Pardubice hrál závodně do roku 1951 a za různé týmy veteránů až do 70. let. V roce 1947 působil krátce jako trenér v Paříži, kde navázal celoživotní přátelství s prvním prezidentem FIVB Paulem Libaudem.

V letech 1951-57 byl předsedou ČSVS a svaz vedl podruhé ještě v letech 1970-72. V letech 1953-58 byl prvním viceprezidentem FIVB, když světová federace využila jeho pozice obchodního rady Ministerstva zahraničního obchodu ČSR se sídlem v Paříži. Držitel dvou Zlatých medailí FIVB za zásluhy o vznik mezinárodní federace a rozvoj světového volejbalu. První převzal v roce 1972 v rámci olympijského turnaje v Mnichově, druhá mu byla udělena v roce 1996 u příležitosti 80. narozenin – bohužel již „in memoriam“. K řadě domácích ocenění od ČSTV a ČSVS patřila také Zlatá medaile ČOV, kterou mu v roce 1992 předala tehdejší předsedkyně Čs. olympijského výboru Věra Čáslavská.

Během svého mimořádně plodného života prošel řadou vrcholných hospodářských funkcí, které jsou vyjmenované v jeho profilu z roku 2011, který zájemcům také nabízíme. Tyto funkce byly spojeny se stěhováním rodiny, poprvé v roce 1948 z Pardubic do Lovosic, podruhé v roce 1951 z Lovosic do pražských Modřan, kde žil do konce života. K volejbalu přivedl i své dva stejně urostlé syny, při Spartaku Modřany založil volejbalové družstvo mužů, které v roli trenéra (v začátkách ještě hrajícího) dovedl z nejnižší třídy pražského přeboru do 2. ligy. Starší syn Ota junior si zahrál NL za Duklu Kolín, mladší Ivan za Potrubí Praha.
Stručné ohlédnutí doplňuje několik historických snímků, druhý portrét v záhlaví pochází z počátku 70. let, z dob druhého předsednictví ČSVS s oslavami 50 let existence našeho volejbalu v roce 1971 s přítomností P. Libauda.

Volejbalisté Sokola Pardubice I. v roce 1939, kdy získali první mistrovský titul. Zleva Polák, J. Potěšil, Totter, Černohorský, Koutský, Bartoš, K. Petráň a V. Potěšil.

Výběr volejbalistů Čech v roce 1943 pro tradiční utkání Čechy-Morava, pořádaná i ve válečném protektorátu. Zleva stojí Bočan, známý pod přezdívkou Mydlina (Plzeň), Koutský (Pardubice), Svoboda, Reicho a Klíma, dole zleva Těšitel, Bulena a Rybáček (všichni Praha).

Výběr ČSR při nástupu před utkáním s Francií v srpnu 1946 na kurtech Sokola Královské Vinohrady, ve kterém náš tým s podporou 5-6 tisíc diváků (údaje v tisku se rozcházely) zvítězil nečekaně hladce 3:0 (11,9,8). Zleva stojí trenér A. Procházka, hráči Rybáček, Vondřich, Beneš, Chlup, Češpiva, Valenta, Horák, Svoboda, Reicho a Koutský, náčelník svazu J. Štolc a rozhodčí K. Propper.

V roce 1955 byl „Otyla“ vedoucím naší výpravy na ME v Bukurešti, ze které oba naše celky přivezly zlaté medaile a tituly Mistrů Evropy.
Na snímku se sešly všechny stěžejní osobnosti – zleva předseda svazu O. Koutský, trenér žen M. Mácha, kapitán mužů K. Láznička, kapitánka žen B. Valášková, trenér mužů J. Kozák, technický vedoucí J. Maděra a ústřední trenér V. Matiášek.

Další unikátní snímek vznikl v roce 1958 v Liberci - v rámci MS mužů a ME žen, jehož jedna skupina se hrála v tomto městě s bohatou volejbalovou tradicí. Sešly se na něm (zleva) sekretář ČSVS V. Vyoral, organizační vedoucí liberecké skupiny J. Maděra, předseda našeho svazu O. Koutský, prezident FIVB P. Libaud a člen Technické komise FIVB p. Dermott z Francie.

Hráčskou dlouhověkost Otyly Koutského dokumentuje snímek ze 70. let a na něm družstvo pražských volejbalových legend, které sehrálo v Liberci exhibiční utkání s místními veterány. Zleva stojí v civilu Pácalt, hrající Češpiva, Těšitel, Tesař a Koutský, dole zleva Synovec, Šorm a Kříž.

Nedožitých 90 let Miloše Bouchala

(*30. 4. 1926, †23. 10. 2000), osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodák z Prahy, jehož volejbalové začátky se nepodařilo dopátrat. Jeho jméno nalézáme poprvé v roce 1946 mezi hráči SK Prosek, který v tomto roce postoupil do zemské ligy a mezi desítkou týmů obsadil 7. místo. S výškou 174 cm a s mimořádnými skokanskými schopnosti byl do roku 1949 na Proseku nahrávačem smečaře Václava Matiáška (hrál se ještě systém dvojic) a spolu s ním byl v letech 1948-49 členem reprezentace ČSR. Premiéru „se lvíčkem na prsou“ si oba odbyli v roce 1948 účastí a vítězstvím na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii, kde výběr ČSR porazil beze ztráty jediného setu své soupeře z Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Polska, Rumunska a italského Terstu. V roce následujícím se oba dostali do závěrečné „dvanáctky“ pro I. MS v Praze na Štvanici (viz první snímek medailonku E. Kroba), na kterém po jediné prohře 1:3 se SSSR skončili na 2. místě za svými přemožiteli se ziskem stříbrných medailí.
V letech 1949-50 byl na vojně v ATK Praha a Mistrem ČSR 1950 z Jilemnice (viz druhý snímek Krobova medailonku). Po vojně hrál nejvyšší soutěž za Zaměstnance města Prahy (1951) a po zániku tohoto klubu hrál v letech 1952-53 za Spartu Praha, resp. již Spartak Sokolovo s 2. místem na MR 1952 v Kroměříži. Od roku 1954 byl oporou Spartaku Avia Čakovice ve II. lize, kde se sešel s dalším internacionálem Václavem Rabanem a v roce 1958 pomohli družstvu k postupu do nejvyšší soutěže - bohužel jen na rok 1959 a sestupem po posledním 10. místě. Za Čakovice hrál soutěž až do začátku 60. let. K odkazu na podrobnější profil přidáváme také několik historických fotografií.

Snímek jedné z šestek ATK Praha pochází z roku 1949 a jejich účasti na Memoriálu Zdeňka Calábka v Přerově, kde skončili druzí po finálové prohře s mistrovským Sokolem Kolín. Zleva Bouchal, Hrobař, K. Brož, Paldus, Z. Neugebauer a Krob.

Stříbrný tým volejbalistů ČSR na MS 1949 v Praze, zleva Reicho, Tesař, K. Brož, Mikota, J. Brož, Schwarzkopf, Fučík, Matiášek, Paldus, Soukup, Votava a Bouchal.

Volejbalisté klubu Zaměstnanci města Prahy v roce 1951 se 6. místem ve finále MR v Žilině. Zleva stojí Ota Rybáček, Kamil Otto, Jindřich Souček, Václav Malypetr, bratři Karel a Zdeněk Neugebauerovi, dole s míčem Antonín Strachota a Miloš Bouchal.

Družstvo Spartaku Avia Čakovice na začátku 60. let na turnaji veteránů, pořádaném Lokomotivou Praha na holešovickém Aksamitově stadionu. Zleva Raban, Hamták, Krippner, Majer, Bican a Bouchal.