Gratulace zářijovým jubilantům z řad osobností ČVS ... 2016

První podzimní gratulace patří trojici bývalých reprezentantů a jednomu z kdysi uznávaných volejbalových teoretiků se zásluhami na vzestupu kubánského volejbalu na počátku 60. let minulého století. Potěšitelné je, že všichni oslavenci jsou ještě „mezi námi“ a navíc v fyzické i psychické kondici. Příznivý stav těla i ducha jim přejeme do dalších let a při této příležitosti vyslovujeme poděkování za přínos českému volejbalu a zásluhy na jeho prestiži doma i za hranicemi.

Pravidelným čtenářům této rubriky potvrzujeme a omlouváme se za absenci srpnového „ohlédnutí“. Zasloužila si jej trojice funkcionářů - Čestných členů ČVS, jejichž jubilea alespoň dodatečně připomeňme: 5. srpna se dožil 85 let Vladimír Škoda z Přerova (blahopřejeme!), stejného věku ve stejný den se nedožil Josef Prokeš z Brna a 22. srpna se 95 let nedožil Jindřich Pudel ze Samotišek, jehož profil z roku 2011 nabízíme zájemcům ZDE. Další řádky již patří jubilantům aktuálním... 

85 let Růženy Příhodové roz. Svobodové

(*3. 9. 1931),

trojnásobné mistryně republiky s celky ÚDA a Dynamo Praha, reprezentantky ČSR – držitelky bronzové medaile z MS 1952, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražská rodačka se sportovními začátky v Sokole Praha 1 se sportovištěm na Štvanici (atletika, gymnastika) a volejbalovými na střední škole s účastí na soutěžích pražských škol. Po dosažení plnoletosti se dostala přes rekreační smíšené debly do družstva žen Sparty Praha resp. Sokol Bratrství Sparta a Spartak ČKD Sokolovo, za které hrála v letech 1949-1952 s 3. místem na MR 1952 ve Zvolenu. V tomto roce byla nominována do ženské reprezentace ČSR pro MS v Moskvě, odkud náš výběr pod vedením bratislavského trenéra Miroslava Rovného přivezl bronzové medaile. V roce 1953 hrála za Slovan SV TVS (předchůdce ÚV ČSTV) a v roce 1954 za Slavoj Odívání, kam přešlo v roce 1953 družstvo žen Sparty a v roce 1954 skončilo druhé na MR v Plzni. V letech 1955-56 byla hráčkou družstva žen ÚDA Praha a pod vedením internacionála Václava Rabana dvojnásobnou mistryní republiky. Po rozpuštění armádního celku rozhodnutím MNO oblékala v letech 1957-60 dres Dynama Praha, kam přešla většina hráček ÚDA a později přišel i trenér Raban. V roce 1959 s nimi vybojovala svůj třetí titul mistra ČSR a v roce 1960 ukončila hráčskou kariéru titulem vicemistra za 2. místo v lize.

ČSR reprezentovala v letech 1951-53 s premiérou na Světových akademických letních hrách ve Východním Berlíně (stříbrná medaile), z Mistrovství světa žen v Moskvě 1952 si (jak již uvedeno) přivezla bronzovou medaili a s reprezentací se rozloučila v roce 1953 na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti (stříbrná medaile). Zájemcům nabízíme volejbalový profil jubilantky z roku 2011 a přidáváme několik historických snímků.

Na SALH 1951 v Berlíně skončil výběr akademiček ČSR na 2. místě ve složení – zleva: Čadilová, Kučerová, Lútočková, Svobodová, Cvilinková, Richterová, Černá, Štulcová a Balunová, s vlaječkou nad hlavou trenér Ing. V. Míka.

Bronzový tým ČSR při nástupu na stadionu Dynama Moskva při MS 1952, zleva Valášková, Svozilová, Dostálová, Cigrová, Lútočková, Roobová, Svobodová, Matalíková, Holá, Bochenková, Černá a Štulcová.

Mistrovský celek ÚDA Praha začátkem roku 1956 při zimní přípravě v tělocvičně, zleva Štulcová-Paclíková, Vacková-Synovcová, Svobodová-Příhodová, Neugebauerová-Šormová, Štefflová-Mikulecká, Brožová a Špelinová.

80 let Hany Synovcové rozené Vackové

(*6. 9. 1936),

Mistryně sportu, pětinásobné mistryně republiky s celky ÚDA a Dynamo resp. Slavia Praha, reprezentantky ČSR a první české volejbalistky v italské sérii A1.

Rodačka z Českých Budějovic se sportovními začátky v Sokole a na Vyšší průmyslové škole strojní (basketbal, tenis, branné závody). Volejbalu se začala věnovat v roce 1953 jako dorostenka Slavoje České Budějovice. Se školním výběrem VPŠS se v roce 1954 probojovala do celostátního finále Sportovních her mládeže (SHM), které hostily slovenské Nováky. Svými výkony přispěla k celkovému prvenství a zisku titulu Přeborníka ČSR, byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje a vysloužila si zařazení do výběru juniorek ČSR. Po přeřazení do družstva žen Slavoje ČB v roce 1955 startovala v krajském přeboru, ale již v roce následujícím získala angažmá v mistrovském celku ÚDA Praha, kde pod vedením Václava Rabana získala v roce 1956 svůj první mistrovský titul. Po zrušení armádního družstva žen závěrem roku 1956 oblékala dalších 14 let (1957-69 a 1970/71) „sešívaný“ dres Dynama resp. Slavie Praha od roku 1964, kdy byl klubu navrácen historický název. Družstvo patřilo v tomto období k absolutní špičce naší celostátní I. ligy, což dokládá zisk 9 medailí za čtveřici mistrovských titulů v letech 1959, 1962-63 a 1965, trojici 2. míst (1960-61, 1967) a dvojici 3. míst (1957, 1969). V družstvu se v tomto období vystřídala řada reprezentantek (Derflová-Hrabáková, Mikulecká, Paclíková, Příhodová, Svatušková, Šormová, Špelinová, Ursínyová, Žižkovská) a také nahrávačka Hanka Vacková (od roku 1960 Synovcová) patřila řadu let do širšího kádru naší ženské reprezentace. Se lvíčkem na triku absolvovala řadu soustředění, zahraničních zájezdů a mezistátních utkání – nominace na stěžejní akce (ME a MS) ji však míjely. Díky mistrovským titulům si zahrála Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ) a největším úspěchem družstva se stal postup do semifinále v roce 1963, kde bylo vyřazeno pozdějším vítězem - Dynamem Moskva. A pražské Dynamo bylo jediným celkem, který v tomto roce dokázal sovětského mistra po boji 3:2 porazit a to ještě na půdě soupeře!

V roce 1969 dostala od ÚV ČSTV „politický úkol“ reprezentovat náš ženský volejbal v zahraničí a stala se první českou volejbalistkou na italské půdě. V sezoně 1969/70 v roli hrající trenérky pomohla sicilskému týmu Mediterraneo Catania k zisku mistrovského titulu a „mohla“ se vrátit do Prahy k rodině. Do Itálie odjížděla na základě smlouvy, kterou za ni s italským klubem uzavřel Pragosport, doma zanechala manžela – bývalého reprezentanta Ladislava Synovce (*1934, †2015) a sedmiletého syna Ladislava ml., o kterého pečovala budějovická babička. Po návratu do Prahy ještě rok hrála za Slavii (4. místo v extralize 1970/71), další dvě sezony pomáhala družstvu Lokomotivy Praha udržet nejvyšší soutěž a nahrávala mj. začínající Elišce Pařízkové-Langšádlové. Následujících cca 15 let (1974-1990?) hrála ještě pro radost za B-týmy Slavoje Praha a Slavie Praha pražský přebor 1. a později 2. třídy. Družstvo bylo složené převážně s bývalých reprezentantek, svou soutěžní třídu několikrát vyhrálo a postup do 2. ligy resp. 1. třídy MP přenechávalo dalším týmům v pořadí - většinou o jednu až dvě generace mladším.

Širší výběr ČSR na soustředění v Dobřichovicích před ME 1958 v Praze. Hanka Synovcová sedí pod klečící a nad zadní řadu vyčnívající Naďou Špelinovou.

Mistryně republiky 1962 z Dynama Praha, zleva stojí trenér Raban, Hadašová, Ursínyová, Hrabáková, Kofroňová a Mikulecká, dole zleva Synovcová, Menčíková, Šormová, Vinšová a Špelinová.

Hráčské angažmá Hany v Itálii v sezoně 1969/70 připomíná výstřižek z místních novin:

Útočící dívka
Když se z volejbalu stane šou. Na fotografii od New Press je Hana Synovcová blokovaná ve vrcholném momentu útoku. Její útočná síla jí však neubírá na ženskosti. Záběr z vítězného utkání minulé neděle mezi Mediterraneem a Tore di Reggio Emilia.

 

90 let prof. Lumíra Mlatečka

(*8. 9. 1926),

významného funkcionáře vysokoškolského sportu, doma i v zahraničí uznávaného sportovního a volejbalového teoretika, Čestného člena ČVS.

Rodák z Hradce Králové, absolvent Obchodní akademie s poválečnou maturitou v roce 1948 a náhradní vojenskou službou v Pardubicích. S basketbalem a volejbalem se blíže seznámil za války v DTJ Hradec Králové, volejbal hrál na trampských osadách v povodí Orlice a na vojně v Pardubicích. V roce 1950 nastoupil na Katedru sportovních her pražského Tyršova ústavu jako asistent se zaměřením na volejbal. V letech 1953-58 odborný asistent oddělení odbíjené Katedry sportovních her ITVS, 1959-62 odborný asistent KTV Fakulty všeobecného lékařství UK a 1963-91 vedoucí KTV Fakulty dětského lékařství UK. Od roku 1968 kandidátem věd, od roku 1972 docentem a od roku 1985 profesorem. Autor desítek oborných monografií, učebních skript a vědeckých statí se zaměřením především na oblast tělesné přípravy volejbalistů a problematiku volejbalového výskoku. V roce 1964 vyšla na Kubě ve španělštině jeho publikace „Volibol“, v roce 1969 v Itálii „Pallavolo – preperazione fisice tecnita“, sepsaná ve spolupráci s doc. Kozákem. Autor řady přednášek (volejbal, sportovní trénink, výkonnostní sport a jeho zdravotní aspekty) doma i v zahraničí (Itálie, Jugoslávie, Kuba, NDR, Rakousko). Uznávaný oponent a recenzent desítek kandidátských, disertačních či habilitačních prací a státních úkolů.

Kromě své profese prošel řadou dobrovolných funkcí a aktivit. Byl členem vládního výboru pro TV a sport, poradcem Ministerstva školství pro TV, členem Rady MŠ pro TV na vysokých školách, členem zkušební komise při státních rigorózních zkouškách tělocvikářů aj. V rámci ÚV ČSTV byl v letech 1970-1976 předsedou Komise výkonnostního sportu, Vědecko-metodické rady ČSTV a v letech 1976-1989 jejím místopředsedou. S volejbalem byly spojeny tyto jeho funkce:
1955-70 člen a místopředseda Ústřední metodické komise, lektor školení trenérů všech výkonnostních tříd,
1955-58 učitel odbíjené na ITVS Praha,
1961-62 školitel volejbalových trenérů na Kubě a trenér reprezentačních družstev mužů a žen Kuby.

V roce 1963 byl spolu s doc. Kozákem školitelem volejbalových trenérů v Itálii, v roce 1966 přednášel na mezinárodních konferencích o volejbalu v Lipsku a v Praze v rámci MS mužů. Jako školitel volejbalových trenérů absolvoval krátkodobé stáže v Chorvatsku (1976), v Itálii (1969) a v Rakousku (1973).

Výběr ITVS Praha – vítězové prvního akademického mistrovství ČSR (sportovních přeborů vysokých škol - SPVŠ) ve volejbalu v Bratislavě 1957. Nahoře zleva Szalay, Měchura, Vorálek, Hykel, Kolařík, Stolařík a trenér L. Mlateček, dole zleva Paulů, Pala, Kobliha a Ejem.

Doc. Mlateček koučuje Kubánské volejbalisty při jedné z prvních návštěv ČSSR začátkem 60. let, spojených s tréninkovými zápasy s pražskými ligovými celky mužů. V tomto případě s Loko Praha na holešovickém Aksamitově stadionu.

„Odborná" dišputace docentů FTVS Lumíra Mlatečka (nalevo) a Jiřího Kobrleho nad správným volejbalovým „košíčkem“ v podání reprezentanta Bohumila Goliana. Foto vzniklo pravděpodobně při vědeckém sympóziu FIVB v rámci MS mužů v Praze 1966.

 

75 let Zdeňka Groessla

(*8. 9. 1941),

Zasloužilého mistra sportu, dvojnásobného přeborníka republiky s RH Praha, reprezentanta ČSSR se startem na dvou OH, dvou MS a dvou ME se ziskem 4 medailí, Mistra světa 1966 a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Plzeňský rodák prožil mládí v Neratovicích, kde se vyučil zámečníkem a začínal se sportem. Jako žák se věnoval házené, v dorosteneckém věku přešel na kopanou a díky svým 190 cm se stal respektovaným brankářem fotbalistů Sokola Mlékojedy. Volejbal začal hrát závodně v 17 letech bez jakékoliv přípravy za Jiskru Neratovice, kde jej objevil internacionál Milan Purnoch, v té době zaměstnaný ve Spolaně. Na talentovaného volejbalistu upozornil trenéra Rudé hvězdy Praha Karla Brože, a když v roce 1960 narukoval Zdeněk na vojnu, byl povolán do policejního celku. Po dvou letech prezenční služby se stal zaměstnancem Ministerstva vnitra a volejbalové Rudé hvězdě resp. Olympu Praha zůstal věrný až do současnosti postupně jako hráč, trenér a funkcionář.

Jako hráč působil v RH Praha v letech 1960-73 se ziskem titulů mistra ČSSR v letech 1966 a 1972, dále trojice druhých a jedním 3. místem v naší nejvyšší soutěži. V letech 1974-77 si zahrál ještě za B-tým I. národní ligu a v sezoně 1978/79 si vyzkoušel post trenéra u A-týmu s 2. místem za konkurenční ČH Bratislava. Více jak 30 let byl členem výboru oddílu Rudé hvězdy resp. PVK Olymp a dlouhou dobu také funkcionářem ČSVS resp. ČVS (předseda Revizní komise a člen výboru svazu). Od roku 1991 byl několik sezon asistentem trenéra S. Mitáče u žen Olympu a později trenérem individuální přípravy družstev juniorek a žen.

Do reprezentace byl povolán poprvé v roce 1964 a pod vedením Josefa Brože absolvoval přípravu širšího výběru mužů ČSSR na OH 1964 v Tokiu. Premiéru se lvíčkem na prsou si odbyl v roce 1965 na turnaji v Rize v utkání se SSSR „B“ (3:2) a následně při I. ročníku Poháru světa v Polsku (2. místo). Rozloučil se s ní v roce 1972 na OH v Mnichově 6. místem. Za 9 let v reprezentaci odehrál okolo 260 zápasů, od roku 1969 s kapitánskou páskou na triku. Připomeňme si všechny jeho úspěchy na mezinárodní scéně: zlatá medaile na MS 1966 v Praze, stříbrná medaile na ME 1967 v Istanbulu, bronzová medaile na OH 1968 v Mexico City, 5. místo na Poháru světa 1969 v Berlíně a v témže roce 2. místo na Turnaji pěti kontinentů v Montevideu a Santiagu de Chile, 4. místo na MS v Sofii, stříbrná medaile na ME 1971 v Římě (se zařazením do nejlepší šestky šampionátu) a 6. místo na OH 1972 v Mnichově. Zájemcům nabízíme podrobný profil z roku 2011 a přidáváme pár historických snímků. Druhý snímek v záhlaví je z roku 2011, z přijetí mistrů světa z let 1956 a 1966 prezidentem Václavem Klausem v rámci oslav 90 let existence našeho organizovaného volejbalu.

Volejbalisté RH Praha v roce 1965 na turnaji v Sopotech. Nahoře zleva vedoucí družstva Karel Slabý, Groessl, Vápenka, Mozr, Petr Kop, Vykoukal, Štěpánek, trenér Karel Brož a neznámý rozhodčí, dole zleva Jeřáb, Drobný, Václav Brdek, Karel Musil a Čuda.

Zlato z MS 1966 připomíná momentka z klíčového zápasu se Sověty (3:2), útok Groessla sledují Petlák a Musil.

Ještě širší výběr 14 hráčů pro OH 1968 při soustředění v Ostravě. Zleva stojí Golian, Sokol, Procházka, Schenk, Petr Kop, Groessl, Petlák a Josef Musil, v podřepu zleva Smolka, Svoboda, Koudelka, Mozr, Labuda a Lubomír Zajíček.

Poslední sezona „Pataře“ Groessla 1972/73 v dresu extraligové RH Praha s 2. místem za Duklou Liberec). Nahoře zleva Němec, Lebeda, Groessl, Vápenka, Hofman a Paldus junior, dole zleva Káral, Penc, Fiala, Chrpa a Miroslav Pavlík.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský