Reprezentace
19. 6. 2021
Ženy - Final Four GEL 2021 - CZE - BUL
Reprezentace
23. 7. 2021
Ženy - přátelské utkání : SUI - CZE
Reprezentace
24. 7. 2021
Ženy - přátelské utkání : SUI - CZE
Reprezentace
5. 8. 2021
Ženy - přípravný turnaj v HUN : HUN, AZE, NED, CZE
Reprezentace
24. 8. 2021
Muži - přátelské utkání : TUR - CZE
Reprezentace
25. 8. 2021
Muži - přátelské utkání : TUR - CZE
5.5.2021

Květnové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2021

Májové ohlédnutí za jubilanty z řad osobností ČVS věnujeme jak osobnostem žijícím, tak s početní převahou osobnostem, které nás již opustili. 85 let se dožívá trenér který byl také kvalitním ligovým hráčem a akademickým reprezentantem ČSR, ale větší uznání si vysloužil až na poli trenérském – u ligových družstev mužů a žen, s akademickou a juniorskou reprezentací ČSSR. Funkcionář a autor mnoha metodických materiálů pro trenéry a cvičitele. 80 let bude slavit špičkový extraligový hráč a později úspěšný trenér mládeže ve Zlíně.
Vzpomínku věnujeme osobnostem, které nás opustily, ale jejichž zásluhy na prestiži našeho volejbalu doma i v zahraničí jsou nezpochybnitelné a zaslouží si připomenout. Prvé ohlédnutí patří hráčské legendě „zlaté éry“ čs. volejbalu, která se lvíčkem na prsou startovala v letech 1948-1960 na třech ME a čtyřech MS se ziskem 3 zlatých a 4 stříbrných medailí. Druhé ohlédnutí patří dalšímu z excelentních hráčů české volejbalové historie, tentokrát ze závěru její „zlaté éry“. V letech 1965-1976 reprezentoval ČSSR na dvou ME, třech MS a třech OH se sbírkou 1 zlaté, 2 stříbrných a 1 bronzové medaile. Třetí ohlédnutí patří trenérské legendě plzeňského volejbalu a osobnosti Síně slávy díky mezinárodním úspěchům s ženskou reprezentací ČSSR. Čtvrté ohlédnutí věnujeme významnému svazovému funkcionáři, dlouholetému dopisovateli měsíčníku Košíková – Odbíjená a sportovních rubrik několika celostátních deníků a „prvnímu“ archiváři volejbalu. Páté ohlédnutí patří rozhodčímu, komisaři a funkcionáři na několika svazových úrovních. A šesté ohlédnutí věnujeme volejbalovému redaktoru Československého rozhlasu.

lo

 

Nedožitých 90 let Josefa Vokurky

(*2. 5. 1931, †10. 3. 1987)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Ve své době velmi známý a populární extraligový rozhodčí a komisař, funkcionář Středočeského KVS, člen a předseda STK ČVS a ČSVF. Nezapomenutelný byl jeho výklad pravidel a jejich zkoušení.
Do Prahy na schůze dojížděl ze Zdic.

Fotografii se bohužel nepodařilo nedohledat.


JakubíčekJakubíček80 let Lubomíra Jakubíčka

(*3. 5. 1941)

celoživotní trenérská práce a mimořádný přínos při výchově volejbalové mládeže.

Narodil se ve Slavkově u Brna. Zde také v roce 1955 začal hrát volejbal u trenéra Aloise Zyky. V dorostenecké kategorii byl ve výběru Jihomoravského kraje. Po gymnáziu absolvoval vojenskou základní službu v Rudé hvězdě Praha.

V roce 1963 odešel do Zlína (tehdejší Gottwaldov), kde hrál nejvyšší soutěž. V roce 1966 přestoupil do Českých Budějovic (3. místo v extralize) a po roce do volejbalového týmu VŽKG Ostrava, se kterým v roce 1968 získal titul Mistra ČR. Zde hrál až do roku 1975 a pak ukončil svou hráčskou kariéru v nejvyšší soutěži.

Dále pokračoval jako hrající trenér v klubu Hutní montáže Ostrava. V roce 1977 se vrací s rodinou do Zlína a je hrajícím trenérem II. ligy mužů v SKV Hošťálková a později II. ligy „B“ týmu VSC Zlín. Souběžně působí i jako trenér žen VSC Zlín, které pod jeho vedením z Krajského přeboru postoupily během 3 let do I. celostátní ligy.
V letech 1992-1995 působí jako trenér extraligy družstvu mužů VSC Zlín. V roce 1996 odešel na krátké období do ostravského volejbalového klubu Vítkovice, kde pracoval jako sportovní ředitel do roku 1999.

Po návratu do Zlína se začal věnovat jako trenér mládeži, kde doposud vede družstvo chlapců KCM Zlínského kraje. Jako úspěšný trenér s družstvem kadetů a juniorů VSC Zlín postoupil do extraligy, kde oba týmy hrají dodnes.
Rozhodující měrou se podílel na sportovním růstu talentovaných hráčů a zlínských odchovanců jako je Kamil Baránek, Tomáš Fila, Pavel Kolář, Michal Čechmánek, Jan Krba, Vojtěch Navláčil a v neposlední řadě i reprezentanti ČR Adam a Pavel Bartošovi.
Řadu let je současně trenérem volejbalových tříd Sportovního gymnázia ve Zlíně.

Za obětavou trenérskou práci s mládeží mu byla KVS Zlínského kraje udělena v roce 2006 medaile O. Koutského.
Jeho volejbalová kariéra ovlivnila celou rodinu. Syn Petr byl extraligový nahrávač a mládežnický reprezentant, dcera Eva také hrála volejbal, nyní oba působí jako trenéři u mládeže ve Zlíně. I vnučka Klára byla extraligovou volejbalistkou v týmu juniorek. Zeť Roman Macek je volejbalový Mistr republiky a současný trenér a předseda klubu VSC Fatra Zlín.


Stanislav ŠnebergerStanislav ŠnebergerNedožitých 95 let Stanislava Šnebergera

(*7. 5. 1926, †3. 11. 2017)

Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, držitel titulu Vzorný trenér.

Trenér juniorek a žen ČSSR se startem na třech ME, jednom MS a dvou olympijských turnajích. Významný volejbalový funkcionář Plzně, Západočeského KVS, Čs. a Českého volejbalového svazu.

Se sportem začínal v DTJ Plzeň II. s aktivitami v atletice, bruslení a míčových hrách, později se dál věnoval atletice, české házené a lednímu hokeji. Od 16 let byl cvičitelem ZRTV (pro ne-pamětníky: základní a rekreační tělesné výchovy) a začal hrát závodně volejbal za Slovan a později Slavii Plzeň. Postupně si zvyšoval kvalifikaci absolvováním školení volejbalových trenérů a rozhodčích a v letech 1956-61 vedl tým žen Slavoje Plzeň Masný průmysl v nejvyšší soutěži se ziskem titulu Mistra ČSSR v roce 1960. V roce 1961 s týmem absolvoval premiéru ženského PMEZ s vyřazením v semifinále polským mistrem AZS Varšava.

V letech 1964-67 byl trenérem juniorek ČSSR se startem a vítězstvím na zkušebním „nultém“ ročníku MEJ v Rumunsku, v roce 1966 vybojovaly jeho svěřenkyně na již oficiálním I. MEJ v Budapešti bronzové medaile. K reprezentaci juniorek se vrátil ještě v roce 1975 jako asistent trenéra Viléma Košťála se ziskem další bronzové medaile z MEJ v SRN. V letech 1967-68 byl asistentem trenéra M. Máchy u ženské reprezentace ČSSR se ziskem bronzové medaile na ME 1967 v Turecku a 6. místa na OH 1968 v Mexiku. V letech 1969-72 byl prvním trenérem RD žen ČSSR s 5. místem na ME 1970 v Bulharsku, stříbrnou medailí z ME 1971 v Itálii a 7. místem na OH 1972 v Mnichově.

Souběžně s tím trénoval v Plzni družstva dívek a chlapců od žákovských kategorií po starší dorost. V letech 1954-56 v rámci Sportovních škol KV TVS, 1961-87 při TJ UZ Škoda a v letech 1998-2007 při sportovních volejbalových třídách Ministerstva školství ČR při dvou plzeňských ZŠ.

Současně byl aktivním rozhodčím a funkcionářem MěV a KV ČSTV, volejbalového svazu Plzně a Západočeské oblasti (dnes Plzeňského KVS). V rámci ČSVS a ČVS působil v Ústřední trenérské radě (1966-71), v Komisích masového rozvoje a společenského významu ČVS a do roku 2006 v Radě síně slávy českého volejbalu. V roce 1996 byl iniciátorem a do roku 2008 svazovým garantem Mistrovství republiky seniorek (+40 let).

Zájemcům nabízíme podrobnější jubilantův profil.


Rostislav VorálekRostislav Vorálek85 let PaedDr. Rostislava Vorálka st.

(*17. 5. 1936)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitel čestného uznání II. stupně za rozvoj čsl. sportu (ÚV ČSTV 1986), Vzorný trenér (1977), držitel Medaile Otakara Koutského za zásluhy o rozvoj pražského volejbalu (PVS, 2006) a celé řady dalších uznání klubových a svazových, domácích i zahraničních. Od roku 1986 lektor mezinárodních trenérských kurzů FIVB.

Absolvent gymnázia ve Strážnici a pražského ITVS, v letech 1960-69 zaměstnanec ČSTV (trenér a metodik Středočeského KV), v letech 1969-2001 odborný asistent KTV při 1. Lékařské fakultě pražské UK.

Všeobecnou sportovní průpravu získal v Sokole Strážnice s aktivitami ve všech dostupných sportech. Volejbalu se začal věnovat v roce 1950 postupně jako žák, dorostenec (mj. člen výběru Zlínského resp. v té době Gottwaldovského kraje) a člen týmu mužů Sokola Strážnice v KP.
Po nástupu na VŠ studia v Praze v roce 1956 získal angažmá v ligovém týmu Dynamo Praha, vojnu si odbyl v letech 1958-60 v armádním celku Dukla Kolín (se ziskem mistrovského titulu v roce 1960) a do roku 1962 byl opět hráčem ligového Dynama s kurty na libeňském Starém ostrově. V letech 1962-65 hrál nejvyšší soutěž za Spartak Potrubí a v letech 1965-67 byl hrajícím trenérem Spartaku Čelákovice se startem v nejvyšší soutěži v roce 1966 (10. místo a návrat do II. ligy). S vrcholovým volejbalem se jako hráč rozloučil v sezoně 1967/68 v Modeně (celku Ciam Villa dÓro) v italské sérii A1.

V trenérské kariéře pokračoval v letech 1968-69 u ligového družstva žen Lokomotivy Praha, 1969-75 u mužů VŠ Praha EXICO a 1975-78 u žen Slavie Praha IPS. V letech 1978-81 trénoval klubové týmy mužů v Kuvajtu, v letech 1981-83 opět ženy Slavie IPS a 1983-89 ženy Tatranu Střešovice SSŽ v NL. V sezoně 1992/93 vedl mužskou reprezentaci Kataru s účastí na Mistrovství Asie 1993 v Teheránu. Trenérské aktivity zakončil v sezoně 2006/07 u žen Sokola Nusle v NL.

V roce 1976 získal trenérskou licenci FIVB a od roku 1986 působil přes 25 let jako lektor mezinárodních kurzů FIVB na území ČSSR (Jičín, Nymburk, Praha) a při cca 50 kurzech v zahraničí (Evropě, Africe, Asii, Karibiku, v Severní a Jižní Americe).
V letech 1960-2007 působil také jako lektor na kurzech a seminářích tuzemských trenérů a byl autorem či spoluautorem desítek metodických listů, příruček a učebnic pro cvičitele a trenéry.
V letech 1960-65 pracoval v Komisi mládeže a Trenérsko-metodické komisi sekce odbíjené MV ČSTV Praha, v letech 1965-86 byl členem a od roku 1982 předsedou Metodické komise ČSVS, současně členem Komise vrcholového sportu a předsednictva ČSVS.
V letech 2007-09 se angažoval v sokolském volejbalu jako předseda volejbalové komise Odboru sportu České obce sokolské.

Zájemcům nabízíme podrobnější jubilantův profil.


Jaromír PaldusJaromír PaldusNedožitých 95 let Jaromíra Palduse

(*18. 5. 1926 †6. 5. 1994)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů a trenérů a z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu.

V novinářské anketě 2001 zařazen na 4. místo pomyslného žebříčku našich nejlepších volejbalistů 20. století.

Rodák z Mnichova Hradiště se sportovními začátky v roce 1932 v místním Sokole. Jaromír byl odmala mimořádným sportovním talentem, vynikajícím gymnastou, později dorosteneckým přeborníkem Protektorátu ve stolním tenisu a talentovaným fotbalovým útočníkem místního SK, o kterého měly zájem přední pražské kluby. Zvolil si volejbal a již jako dorostenec hrál za muže Mnichovohradišťského SK oblastní přebor (tj. druhou nejvyšší soutěž – později II. liga).
Když v roce 1946 přešel kompletní tým mužů do Sokola Liberec I., Jaromír přijal nabídku SSK Život a přestěhoval se do Prahy. Zásluhy na tomto přestupu měli především bratři Josef a Karel Brožovi, v jejichž rodině nějakou dobu na pankráckém sídlišti Život Jaromír bydlel. Tato později nerozlučná trojice se seznámila ve výběru Lvíčat ČSR, který v srpnu 1946 porazil výběr Prahy v předzápase mezistátního utkání mužů ČSR - Francie na kurtech Sokola Královské Vinohrady, kde bratři Brožovi již tehdy odhalili jeho herní kvality a potenciál.

S výškou 180 cm a s přezdívkou „Veverka“ byl Jaromír vynikajícím univerzálním hráčem a mimořádným bojovníkem bez ohledu na to, zda šlo o utkání reprezentační, ligové či turnajové někde na trampské osadě. Za svou hráčskou kariéru vystřídal řadu prvoligových družstev a ve všech patřil k oporám. V letech 1946-48 hrál za SSK Život se ziskem mistrovského titulu v roce 1947, v roce následujícím narukoval na vojnu a stal se jedním z prvních hráčů armádního celku ATK Praha se ziskem titulu Mistra ČSR v roce 1950. Po vojně se vrátil do SSK Život, který se mezitím v rámci reorganizace tělovýchovy stal součástí Sokola Michle pod patronací podniku Stavotechna. Jeho největším úspěchem se stalo 2. místo na MR 1951 v Žilině.
V roce 1952 hrál za Spartu Praha resp. již Spartak Sokolovo (2. místo na MR v Kroměříži), v roce 1953 za Tatran Isoxyl a v letech 1954-55 za Dynamo Praha (2. místo na MR 1954 v Sokolově).
V roce 1956 jej přivedl hrající trenér Karel Brož do celku Rudé hvězdy Praha, za který hrál nejvyšší soutěž (již celostátní I. ligu) do roku 1963 - tedy do věku úctyhodných 37 let.

Jak již bylo uvedeno, křest se lvíčkem na prsou si odbyl v roce 1946 v celku Lvíčat ČSR, o účast na I. ME 1948 v Římě přišel nástupem na vojnu s povinným „přijímačem“, ale na I. MS 1949 v Praze již nechyběl a získal na něm svou první stříbrnou medaili. Následovaly starty na ME 1950 v Sofii (stříbro), MS 1952 v Moskvě (stříbro), ME 1955 v Bukurešti (zlato), MS 1956 v Paříži (zlato), ME 1958 v Praze (zlato) a s reprezentací se rozloučil na MS 1960 v brazilském Rio de Janeiro ziskem stříbrné medaile. Ve sbírce měl ještě bronzovou medaili z turnaje Světového festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti 1953 a další 3 stříbrné medaile: dvě z roku 1957 za 2. místa na dalším festivalovém turnaji v Moskvě a na turnaji v Sofii v roce 1957 (pořádaném v rámci kongresu MOV, schvalujícího zařazení volejbalu do programu OH). Poslední z prestižního Turnaje tří kontinentů 1959 v Paříži (předchůdce Světového poháru).

Zájemcům nabízíme podrobnější jubilantův profil.


Václav SvobodaNedožitých 90 let Václava Svobody

(*19. 5. 1931, †5. 9. 2004)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Člen Propagační komise ČSVF a dlouholetý volejbalový redaktor Československého rozhlasu. Jeho přínos k propagaci volejbalu byl oceněn v roce 2001 zařazením do Galerie funkcionářů Síně slávy ČVS.

 

 

 

 


Josef SuchanNedožitých 100 let Josefa Suchana

(*19. 5. 1921, †30 11. 1988)

Čestný člen ČVS a osobnost Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu.

Ač sám patřil k významným archivářům a propagátorům historie čs. volejbalu, o jeho dlouholetých a mimořádně záslužných volejbalových aktivitách se moc informací nedochovalo.

K volejbalu jej pravděpodobně přivedla jeho manželka Věra, hráčka Slavie Dynama Praha s kurty na libeňském Starém Ostrově a toto družstvo žen Josef dva roky vedl (1656-1957). Své aktivity přesunul do Slavie VŠ Praha.

Již v Dynamu Praha začal s „pískáním“, postupně si zvyšoval kvalifikaci a dotáhl to až ke kvalifikaci rozhodčího mezinárodního. Později vykonával post komisaře ligových sudích.

V pražské Slavii VŠ se zviditelnil především jako vrchní pořadatel 30 uskutečněných ročníku mezinárodního turnaje mužů - akademiků o Pohár 17. listopadu v letech 1959-88.

Dlouhá léta (bohužel opět bez znalosti přesnějšího časového vymezení) pracoval v ČSVS jako předseda Sportovně-technické a Propagační komise a byl členem předsednictva. Současně byl členem redakční rady měsíčníku Košíková-Odbíjená a dopisovatelem sportovních rubrik několika deníků (Rudé Právo, Večerní Praha, Československý šport Bratislava), ve kterých zveřejňoval reportáže z ligových zápasů, jejich výsledky, průběžné a konečné tabulky svazem řízených soutěží.

Průběžně shromažďoval historické materiály a v roce 1987 poprvé inicioval vydání Zlaté knihy volejbalu, která měla navázat na „edici“ již několika Zlatých knih (atletiky, kopané, lyžování aj.), vydaných nakladavatelstvím OLYMPIA. Tvorba a vydání volejbalové Zlaté knihy publikace bylo předsednictvem svazu schváleno, ale neuskutečněno.

Tzv. „Suchanův archiv“ se stal pojmem a stěžejním podkladem k tvorbě tří jubilejních almanachů ČVS, vydaných v letech 2001 (80 let), 2006 (85 let) a 2011 (90 let českého volejbalu).

Za přínos čs. volejbalu mu byl udělen „in memoriam“ titul Čestný člen ČVS a byl uveden do Síně slávy českého volejbalu.

Zájemcům nabízíme podrobnější jubilantův profil.

Drahomír KoudelkaDrahomir KoudelkaNedožitých 75 let Drahomíra Koudelky

(*26. 5. 1946, †19. 8. 1992)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu, nejlepší volejbalista ČSSR v letech 1970 a 1971, nejlepší hráč Itálie 1978. V roce 2004 zařazen do Síně slávy města Brna.

Rodák z Krasové v okresu Blansko, od roku 1950 občan moravské metropole, která jej za sportovní zásluhy a propagaci města uvedla v roce 2004 „in memoriam“ do Síně slávy města Brna. Již odmala projevoval mimořádný talent a cit pro míčové sporty (hrál basketbal, fotbal a nohejbal).

K volejbalu jej v roce 1960 přivedl starší bratr Miroslav, v té době již hráč ligového Spartaku ZJŠ. Hrající trenér Karel Láznička v té době trénoval muže i dorost a 14tiletý Drahoš se okamžitě stal členem týmu mladších dorostenců. Sešla se v něm parta mimořádných talentů (kromě Drahoše např. Ovesný, Petlák, Petr Schenk, Svítil, Zajíček), která v letech 1963-64 získala dva tituly Přeborníka ČSSR kategorie staršího dorostu. Od 17 let Drahoš pendloval do ligového družstva mužů, v 18 letech si poprvé zahrál v reprezentačním triku za akademiky ČSSR na Poháru 17. listopadu, v 19 letech si při I. ročníku Poháru světa 1965 v Polsku odbyl premiéru s mužskou reprezentací a z Lodže si přivezl domů první (bronzovou) medaili.

Dres Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky Zetoru Brno po roce 1968 nosil v letech 1963-75 s výjimkou prezenční služby v Dukle Liberec v sezoně 1971/72 se 3. místem v extralize. Se Zbrojovkou získal 6 mistrovských titulů a v letech 1968 a 1972 ji pomohl k zisku PMEZ (na snímku v záhlaví s putovním pohárem v roce 1968).
Následující dvě sezony (1976-78) byl oporou sicilského celku Paoletti Catania v italské sérii A1 s titulem vicemistra v roce 1977 a titulem mistra Itálie v roce 1978, kdy byl současně vyhlášen nejlepším hráčem soutěže.

Za výběr akademiků ČSSR hrál až do roku 1970 a největším úspěchem se stalo vítězství v Poháru 17. listopadu v roce 1969. Po již zmíněném Poháru světa 1965 (bronz), získal v roce 1966 na MS v Praze titul Mistra světa, v roce 1967 stříbrnou medaili na ME v Turecku a v roce 1968 bronzovou medaili na OH v Mexiku. Následovalo 4. místo na ME 1970 v Bulharsku, stříbrná medaile na ME 1971 v Itálii, 6. místo na OH 1972 v Mnichově, 5. místo na MS 1974 v Mexiku a 5. místo na OH 1976 v Montrealu, kde se s reprezentací po 12 úspěšných sezonách rozloučil.
Mezi další úspěchy patřilo ještě 5. místo na II. ročníku Poháru světa v roce 1969 ve Východním Berlíně a ve stejném roce 2. místo na Turnaji pěti kontinentů, hraném v Montevideu (Uruguay) a Santiagu de Chile.

Trenérské aktivity zahájil u družstva žáků Zbrojovky v letech 1980-82, v letech 1983-85 byl hrajícím trenérem Sokola Vídeň, v letech 1986-88 hrajícím trenérem Trevisa v italské sérii A1 a v letech 1988-90 trenérem dorostenců a mužů Spoleta v A1. V roce 1990 se vrátil do Brna, kde vedl dvě sezony družstvo žen Královopolských strojíren (dvě 2. místa v letech 1991-92).

S volejbalovou přezdívkou „Cibula“ patřil Drahoš Koudelka k nejtechničtějším univerzálním hráčům naší volejbalové historie a na ME 1971 v Milánu byl zařazen do nejlepší šestky turnaje.
Do ankety FIVB o nejlepší volejbalisty 20. století nahlásil ČVS dva kandidáty – Josefa Musila a Drahoše Koudelku, FIVB zařadila do ankety pouze „Buldu“ Musila (s konečným 5. místem mezi světovou hráčskou elitou).

Zájemcům nabízíme podrobnější jubilantův profil.

 

Zpracoval: Václav Věrtelář

Krátké zprávyArchiv
Nové angažmá pro sezónu 2021/2022

Řady  příbramských Kocourů rozšíří Lucas Madaloz, pro brazilského smečaře se nejedná o první evropskou štaci, působil již ve španělské nejvyšší...

 
Nové angažmá pro sezónu 2021/2022

V UNIQA extralize se pokusí prosadit mladá smečařka Michaela Smolková, odchovankyně liberecké Dukly odchází na hostování do Prostějova.

 
Nové angažmá pro sezónu 2021/2022

Z týmu Falkenbergs VBK míří na první zahraniční štaci blokař Anton Ribom, švédský reprezentant se stal novou posilou Odoleny Vody.

 
Nové angažmá pro sezónu 2021/2022

Na zkušenost Romany Staňkové bude v nové sezóně spoléhat tým Králova Pole. Univerzálka, která může zaskočit i na postu smečařky, přichází ze Sokola...

 
Final Four Golden European League 2021 - ženy

V semifinále Final Four Golden European League bude soupeřem našich reprezentantek domácí celek Bulharska.

 
FIVB 4* J&T Banka Ostrava Beach Open

finále: Brouwer / Meeuwsen (NED) – Perušič / Schweiner 2:1 (13:21, 21:19, 15:13) semifinále: Krasilnikov / Stoyanovskiy (RUS) – Perušič /...

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018