Říjnová jubilea významných osobností ČVS, 2016

První gratulace patří jednomu z našich nejlepších smečařů 70. let minulého století, který si svou údernou silou vysloužil přezdívku BULHAR. Kvalitní volejbal předváděl ještě v 60 letech, a kdyby jej nezradilo koleno, hrál by jej dodnes. K připomenutí jeho bohaté hráčské kariéry přidáváme gratulaci s přáním pevného zdraví a pohody do dalších let! Druhé ohlédnutí - již bez možnosti gratulace - patří hráči, trenérovi a funkcionáři, který volejbalovou rodinu opustil nedávno ve věku 87 let. Především jeho zásluhou startovaly od roku 1959 volejbalové výběry železničářů ČSR a ČSSR na Mezinárodních mistrovstvích USIC a Světových hrách železničářů a jeho zásluhou byly v roce 1994 obnoveny také volejbalové Přebory ČOS.

65 let Karla Jeřábka

(*18. 10. 1951)

reprezentanta ČSSR se startem na juniorském ME 1971 a dvojici seniorských ME v letech 1975 a 1977. Mistra republiky 1977 s Aerem Odolena Voda a sedminásobného mistra ČR v soutěžích vesnických družstev a soutěžích veteránských.

Narodil se v Náchodě, dětství a mládí prožil v Hronově, kde v místní TJ Tepna zahájil svou volejbalovou odyseu. V roce 1970 nastoupil na vojnu do Liberce a s Duklou absolvoval první dvě extraligové sezony s 3. a 2. místem. V sezoně 1972/73 oblékal dres Aera Odolena Voda (3. místo), odkud jej coby posilu získala Chemička Ústí. Se severočeským týmem se rozloučil po třech sezonách s nejlepším 5. místem v roce 1976 a vrátil se zpět do „Odolky“. V sezoně 1976/77 získal s Aerem svůj jediný extraligový titul a v sezoně následující pomohl družstvu k 3. místu. Následovalo nejdelší angažmá v Lokomotivě Nymburk (1978-1987), které pomohl dvakrát k postupu resp. návratu do extraligy. Poprvé v roce 1981 a podruhé v roce 1983 po sestupu v roce 1982. Největším úspěchem Nymburských volejbalistů se stal postup do play-off a 6. místo v sezoně 1984/85, ale o rok později spadli do NL potřetí a když se v sezoně 1986/87 návrat mezi elitu již nepodařil, rozloučil se Karel v 36 letech s domácím vrcholovým volejbalem a šel si zahrát do německého Marktredwitzu II. Bundesligu.

Reprezentační dres oblékl poprvé na MEJ 1971 v Barceloně, odkud se náš výběr vrátil s obrovským zklamáním v podobě 7. místa, když ve skupině skončil druhý po nešťastné prohře 2:3 s Jugoslávií - do finále postupovali pouze vítězové šesti turnajových skupin. V dalších bojích o 7. místo již naši neprohráli. S týmem seniorů startoval na ME 1975 v Jugoslávii a následném ME 1977 ve Finsku a připomeňme, že na obou šampionátech náš tým obsadil 6. příčku.

Začátkem 90. let se prezentoval v Antukové lize a při premiéře této soutěže v roce 1992 byl členem sestavy později několikanásobných vítězů - družstva Čtveráků - kteří v premiéře skončili na 2. místě. „MČR na antuce“ si Karel zahrál ještě v dalších letech a s různými celky. Angažmá v oficiálních svazových soutěžích v 90. letech již neumíme přesněji specifikovat, ale je ověřené, že oblékal také dres druholigových celků Slávie Hradec Králové, Karba Benátky n. Jizerou, SKP Nymburk a naposledy Sokola Hnátnice v letech 2000-2007. S tímto celkem se stal trojnásobným vítězem MČR vesnických a zemědělských družstev. V letech 2000-2006 startoval za Slávii Hradec Králové a Lokomotivu Česká Třebová na MČR veteránů (nad 40 let), Třebové pomohl k zisku dvou mistrovských titulů a ve třech ročnících byl vyhodnocen nejlepším smečařem. V roce 2002 se zapojil do MČR superveteránů (nad 50 let), do roku 2007 byl oporou hradecké Slávie a v letech 2008-2011 Krušnohorců Ústí n. Labem se ziskem titulu v letech 2008 a 2009. Shrneme-li to, pak v letech 2002-2009 startoval souběžně na třech MČR (vesnice, veteráni, superveteráni) s celkovým ziskem 7 titulů Mistra ČR – „na stará kolena“ úctyhodná bilance!

Pro bližší připomenutí jubilantovy rozporuplné osobnosti si dovolujeme citovat část „vyznání“, které mu v publikaci „Volejbalové trůny a kanály“ (2002) věnoval jeden z jeho spoluhráčů a současný předseda ČVS Zdeněk Haník:

Byl někdy neurvalý, často se neovládl a nebyla to ani pěkná podívaná … Ale ať seděl v hale kdokoliv, volejbalový odborník, fajnšmekr či ženská, která si právě odskočila od vaření knedlíků, ti všichni seděli na volejbalovém zápase jako přikovaní. Karel hrál, dirigoval, bavil se s diváky, hádal se s rozhodčími, „házel oči“ na krásné holky. Každý jiný by ztratil koncentraci, Karel ani náhodou, vše to tam patřilo a bylo součástí velkolepého představení. Kdykoliv by se některý z mých spoluhráčů během zápasu bavil přes síť s protihráči, šílel bych vzteky a ten dotyčný by asi nezapomněl, co bych mu lál. U Karla to bylo součástí jeho projevu. Nikdy jsem nezapochyboval o tom, že po dvou větách, které laškovně vymění se soupeřem, je schopen příštím úderem mu urazit hlavu. Spojilo se to u něj všechno, byl to určitě nejlepší smečař, s nímž jsem kdy hrál, a jeho hra byla navíc krásná, elegantní a strašně přesvědčivá. V životě i trošku kličkoval, ale na hřišti nelhal, jeho náruživost umlčela všechny pochybnosti. …. V letech 1983-86 jsem hrál v Nymburce s největším volejbalovým smečařem svého života a prožívali jsme tam krásné chvíle. Nymburk je malé město a tisícové návštěvy dělaly fantastickou atmosféru. Musím ale přiznat, že ty návštěvy dělal Karel … v Nymburce se totiž nechodilo na volejbal, ale na Karla Jeřábka.

Na závěr vkládáme několik historických fotografií.

Na snímku z roku 1971 junioři ČSSR v přípravě na MEJ v Barceloně. Zleva stojí Kapera, Rakovský, Hofman, Jindra, Kroča, Vondrka, Jeřábek a Plichta, zleva sedí Kubala, Sirvoň, Majer, druhý trenér Petr Bohunský, první trenér Rostislav Vorálek, lékař MUDr. Graus, Mocňák a Horňák. Hofmana a Horňáka nahradili v konečné nominaci na MEJ hráči Linha a Zapletal.

Volejbalisté ČSSR v přípravě na ME 1975 v Jugoslávii. Nahoře zleva první trenér Petr Kop, Kapera, Šlambor, Jeřábek, Petlák, Stančo, Vondrka a druhý trenér Evžen Krob, dole zleva Mikunda, Pipa, Nekola, Chrpa, Svoboda a Řeřábek. Stačo s Vondrkou byli z družstva pro kázeňský přestupek vyloučeni a na šampionátu je nahradila dvojice Lenert - Tomáš.

Bulharovo působení v Lokomotivě Nymburk připomíná snímek ze sezony 1984/85 s 6. místem mezi elitou. Nahoře zleva: Vondrka, Jeřábek, Hýbl, Šmejkal, Konvička, trenér Ota Blažek a člen výboru L. Horčic, dole zleva Hlinka, Pelant, Neumann, Řezníček, Haník a Blažek junior. Totožnost osoby za Hlinkou nezjištěna.

Poslední snímek je z roku 2009, ve kterém získal s týmem Krušnohorců druhý titul Mistra ČR kategorie superveteránů (+50). Spolu s ním nalevo blokař Přemysl Bláha a napravo v roli libera Zdeněk Koníček. Ortéza na Karlově levém koleně již avizovala blízký závěr hráčské kariéry, ke kterému došlo za dva roky. Po 45 letech enormní zátěže (Karel na svém těle nešetřil vůbec nic) koleno další služby již odmítlo!

---

Nedožitých 90 let Miroslava Douši

(*23. 10. 1926, †9. 11. 2013),

významného volejbalového funkcionáře Československé a České obce sokolské, Oborového svazu železničářů a Československého resp. Českého volejbalového svazu - držitele titulu Čestný člen ČVS.

Narodil se v pražských Košířích, kde v místním Sokole získal sportovní všestrannost, kde po skončení války a obnovení Sokola v roce 1945 založil volejbalový oddíl, stal se hrajícím trenérem družstva mužů a trenérem družstva žen. V roce 1947 oblékal dres branického Torkasu, v rámci prezenční vojenské služby v letech 1948-50 hrál za družstvo vojáků při Sokole Karlín a od roku 1952 byl hráčem Lokomotivy Smíchov, později Lokomotivy Praha a za tento oddíl hrál až do roku 1970. Jak zmíněno, trénovat začal již v Sokole Košíře a pokračoval v Lokomotivách Smíchov a Praha, u družstev mužů v letech 1952-70, v letech 1970-72 vedl extraligový celek žen. V letech 1960-95 byl trenérem a vedoucím reprezentačních výběrů železničářů ČSR a ČSSR (mužů i žen) při Mezinárodních mistrovstvích a Světových hrách železničářů, pořádaných organizací USIC. S výběrem mužů získal jednu zlatou medaili (1962) a dvě stříbrné (1975 a 1995), s výběrem žen dvě stříbrné (1964 a 1970). V letech 1951-54 a 1995-2009 byl lektorem školení sokolských trenérů odbíjené, pořádaných ČOS. Dodejme, že byl trenérem I. třídy, absolventem dálkového studia na FTVS UK.

Jako funkcionář působil více jak 60 let (1948-2009). Začínal v Sokole Košíře jako člen výboru a vedoucí oddílu, později byl vedoucím komise odbíjené a archivářem středočeské Jungmannovy župy ČOS a zástupcem ČOS ve Středočeské župě ČVS. V roce 1949 byl členem přípravného výboru MS mužů a ME žen v Praze, při kterém pak působil jako čárový rozhodčí. Od počátku 50. let byl členem výboru a předsedou volejbalových oddílů Lokomotivy Smíchov resp. Praha. V letech 1961-95 byl členem Ústřední tělovýchovné komise a předseda Trenérské rady volejbalové komise Oborového svazu zaměstnanců dopravy a spojů a Oborového svazu železničářů, kde se zasadil o ustavení vnitrostátní odborářské soutěže a start republikových výběrů na mezinárodních soutěžích železničářů USIC. V letech 1991-2010 byl členem a řadu let předsedou volejbalové komise Odboru sportu ČOS a zasadil se o obnovení sokolských přeborů ČOS ve volejbalu s premiérou při XII. Všesokolském sletu v roce 1994. V roce 2002 se zasloužil o podepsání dohody mezi ČOS a ČVS, koordinující zapojení sokolských celků ve svazových soutěžích.

Zájemcům nabízíme aktualizovaný profil z roku 2011 a několik archivních snímků.

Snímek první vznikl v roce 1951 v rámci kurzu volejbalových trenérů ČOS v Dobřichovicích a jeden z lektorů Mirek Douša na něm demonstruje správný způsobu „odbití míče obouruč vrchem“.

Volejbalisté Lokomotivy Praha B v roce 1961, po sloučení s oddílem TJ Dynamo Doprava Praha 7 s příchodem prvoligového družstva mužů a reprezentačního trenéra Josefa Brože. Tým Mirka Douši se stal „béčkem“ se startem v 1. třídě přeboru Prahy. Na snímku stojí zleva hrající trenér Douša, Houška, Tőlg, Liska, Reisz a Dolejš, v podřepu zleva Flossmann, Hadrava a Augusta. Smečař Josef Hadrava (zakladatel volejbalové dynastie „Hadráků“) se stal v roce 1962 největším objevem prvoligového celku Lokomotivy, kam jej trenér Brož zařadil a kterému „Hadrák“ pomohl k zisku mistrovského titulu.

V roce 1987 vedl Mirek Douša výběr volejbalistů ČSSR na Světových hrách železničářů v indickém Dillí (4. místo). Stojící zleva: Šmejkal, Holčík, Pakosta, Smékal, Frémund, Kobylka, vedoucí výpravy F. Vála, vedoucí družstva J. Reisz a trenér Douša. V podřepu zleva: Blažek, Drápela, Kleisner, Licek Jan, Vysloužil a Olšan.

Na snímku posledním z roku 2007 gratuluje Mirek Douša v roli zástupce Odboru Sportu ČOS legendě československého sokolského volejbalu doc. Jaroslavu Kozlíkovi k 100. narozeninám. Dodejme, že tento první smečař a lídr volejbalistů Sokola Kroměříž odešel do volejbalového nebe v roce 2012 ve věku 105 let.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský