Reprezentace
2. 8. 2024
Muži - přátelské utkání: LAT - CZE, Riga
Reprezentace
3. 8. 2024
Muži - přátelské utkání: LAT - CZE, Riga
Reprezentace
9. 8. 2024
Muži - přátelské utkání: BEL - CZE
Reprezentace
10. 8. 2024
Muži - přátelské utkání: BEL - CZE
Reprezentace
24. 8. 2024
Muži - kvalifikace ME: MNE - CZE, Kolasin
Reprezentace
29. 8. 2024
Muži - kvalifikace ME: CZE - NOR, Tábor
4.10.2023

Říjnoví jubilanti roku 2023 z řad osobností ČVS

Dnešní ohlédnutí patří čtveřici bývalých reprezentantů, jednomu reprezentačnímu trenérovi a jednomu významnému funkcionáři Čs. volejbalového svazu ve službách FIVB. Trojici žijících jubilantů přejeme do dalších let především pevné zdraví a životní pohodu.

logo

Milan KafkaMilan KafkaNedožitých 90 let Ing. Milana Kafky

(*2. 10. 1933, †10. 12. 1994)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, trenéra ženské reprezentace ČSFR a ČR se startem na ME 1991 (Řím, 5. místo), ME 1993 (Brno, 2. místo), MS 1994 (Sao Paulo, 9. místo). Trenéra extraligových žen Techniky Brno, juniorek a žen KPS Brno s mistrovskými tituly v letech 1981 (juniorky) a 1990 (ženy). Na jeho počest jsou od roku 1996 pořádány turnaje krajských výběrů dívek jako Memoriál Milana Kafky.

Pražský rodák s volejbalovými začátky na gymnáziu v michelské Ohradní ulici. Byl členem školního výběru, který v roce 1952 zvítězil pod názvem Gymnázium Budějovická na SHM v kategoriích mladších dorostenců ve Vlašimi. Po základní vojenské službě se stal vojákem z povolání a absolventem vojenské akademie v Brně (VAAZ) s titulem inženýra chemie a zaměstnáním ve výzkumném ústavu protichemické obrany.

K volejbalu se vrátil v roce 1970 jako asistent trenéra Zbyhněva Ondráčka u extraligového družstva žen Techniky Brno (dvakrát 3. místo v letech 1971 a 1973). Po skončení sezony 1974/75 přešlo družstvo s trenéry do TJ Královopolské strojírny, při které bylo zřízeno ženské SVS a dívčí SVS-M. V roce 1978 odešel Milan z armády, stal se tajemníkem TJ KPS a trenérem družstev žen a juniorek. S juniorkami vybojoval titul mistra ČSSR v roce 1981, se ženami v roce 1990 a s ním čtveřici 2. míst a dvojici 3. míst.

V roce 1991 mu byla svěřena ženská reprezentace ČSFR, se kterou skončil za asistence Pavla Řeřábka na ME 1991 v Itálii na 5. místě, na domácím ME 1993 v Brně získal tým pod jejich vedením stříbrné medaile a v roce 1994 obsadil na MS v Brazílii dělené 9. – 12. místo.
Krátce po návratu ze šampionátu Milan ve věku 61 let podlehl krátké zákeřné nemoci.

Více informací a několik historických fotografií naleznou zájemci v jeho profilu. První snímek v záhlaví je ze 70. let minulého století (ještě v uniformě), druhý z posledního období života.


Drahoslava KřížováDrahoslava Kopúová roz. KřížováNedožitých 90 let Drahoslavy Kopové roz. Křížové

(*5. 10. 1933, †24. 2. 2022)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, v letech 1955-63 reprezentantky ČSR a ČSSR, Mistryně Evropy z Bukurešti 1955, stříbrné na ME 1958 v Praze a bronzové na MS 1960 v brazilském Riu de Janeiru. Ligové hráčky Slovanu SVTVS Praha, ÚDA Praha, Slavoje Praha a Tatranu Střešovice – čtyřnásobné mistryně republiky. Držitelky titulu Mistr sportu.

Pražská rodačka se sportovními a volejbalovými začátky v Liberci, kam se rodina Křížových v roce 1946 přestěhovala. V tomto roce se Drahuše stala členkou Sokola Liberec I., kde se kromě klasické sokolské gymnastiky věnovala lehké atletice (skoky, sprinty) a tehdy sezonním kolektivním sportům – v létě odbíjené, přes zimu košíkové. V roce 1950 začala hrát volejbal závodně za dorostenky Sokola I., které pod vedením Jaroslava Maděry obsadily na SHM (tehdy současně přebor ČSR) v Červeném Kostelci 2. místo. Po tomto úspěchu byla přeřazena do družstva žen, ale po dalším stěhování rodiny do Mělníka přestoupila do pražského Slovanu SVTVS (Státního výboru pro tělovýchovu a sport), kde na tzv. „státňáku“ (od roku 1957 ÚV ČSTV) získala současně zaměstnání. Družstvo skončilo v pokusném ročníku 1. celostátní ligy v roce 1953 na 6. místě.
Následovaly 3 roky v armádním celku ÚDA Praha s dvojicí titulů v letech 1955 a 1956. Po dohrání soutěže v tomto roce byl armádní celek žen rozpuštěn a Drahuše další 3 sezony oblékala dres prvoligového Slavoje Praha. Pod vedením Metoděje Máchy (který byl současně trenérem RD žen ČSR) získala v roce 1957 třetí mistrovský titul a s ním 2 tituly vicemistra v letech 1958 a 1959. Následovalo poslední hráčské angažmá v nejvyšší soutěži v podobě 5 sezon v letech 1960-64 v družstvu Tatranu Střešovice. Pod vedením Antonína Kyndra získala v roce 1961 poslední mistrovský titul a následně 2. a 3. místo v letech 1962 a 1963.
K volejbalu „pro radost“ se po dvojnásobném mateřství vrátila v roce 1969, dvě sezony si zahrála 2. ligu za Startu Praha a hraní definitivně zanechala v roce 1974 startem v pražském přeboru 1. třídy s B-týmem SK Slavia Praha, složeném z vysloužilých pražských reprezentantek.

Na soustředění ženské reprezentace ČSR byla poprvé povolána v roce 1953, premiérou na mezinárodní scéně se stala účast na ME 1955 v Bukurešti. V Bukurešti naše ženy i muži pod vedením trenérů M. Máchy a J. Kozáka vybojovali bez jediné prohry tituly Mistrů Evropy, když se ženám podařilo porazit favorizovaný tým SSSR (po boji 3:2, v rozhodující sadě 15:13). Následoval zisk stříbrné medaile na domácím ME 1958 v Praze, to již pod vedením Josefa Češpivy. Ve finále tentokrát zvítězily Sovětky, ale opět po boji (2:3, 11:15 v 5. sadě). Trenér J. Češpiva vedl naše ženy ještě na MS 1960 v Brazílii s finálovou skupinou v Riu. Velkým úspěchem se stalo 3. místo za celky SSSR a Japonska, pro Drahuši poslední (bronzová) medaile do sbírky. Startovala ještě na MS 1962 v Moskvě (5. místo) a ME 1963 v Bukurešti (6. místo), to již pod vedením Antonína Kyndra. Další 2 medaile získala na Světových festivalech mládeže a studenstva (stříbrnou ve Varšavě 1955, bronzovou v Moskvě 1957) a zahrála si na Předolympijském turnaji v roce 1963 v Tokiu (4. místo), kde se s reprezentací rozloučila.
Mezi nezapomenutelné zážitky Drahuše patří také zájezd našich volejbalistek do Číny a KLDR v roce 1959, na kterém v 9 utkáních 7 x zvítězily.

Také v případě Drahuše nabízíme podrobnější profil s fotografiemi a navíc úvodní část cyklu „České volejbalové klany“, věnovaný v únoru 2018 klanu Kopových již se 3 generacemi reprezentantů. První snímek v záhlaví vznikl v roce 1958 při ME, druhý při červnovém setkání jubilantů ČVS z řad reprezentantů v hotelu Pyramida v roce 2018.


Miroslav PuflerMiroslav Pufler95 let Miroslava Puflera

(*16. 10. 1928)

držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj českého volejbalu a řady čestných uznání ÚV ČSTV, v letech 1953-66 předsedy Mezinárodní komise ČsVS, v letech 1955-66 člena a od roku 1958 předsedy Komise sportovní organizace FIVB.

Pražský rodák s volejbalovými začátky v roce 1946 na Vančurově reálném gymnáziu na Smíchově, které reprezentoval na středoškolských sportovních hrách. Od roku 1949 sezónní basketbalista (v zimě) a volejbalista (v létě) TJ Sokol Chodov (dnes Praha 11). A měl to štěstí, že se těmto sportům mohl věnovat i v rámci prezenční vojenské služby u VÚ v Písku a Litoměřicích v letech 1949-51. Současně s hráčskými aktivitami působil v letech 1949-53 jako rozhodčí s kvalifikací II. třídy. V letech 1951-56 byl předsedou oddílu odbíjené Sokola Chodov a v letech 1951-52 současně předsedou sekce odbíjené pro Prahu-Západ.

V roce 1953 se stal členem a později předsedou Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu (tehdy Ústřední sekce odbíjené ÚV ČSTV) a v této funkci působil do roku 1966.
V roce 1955 se stal členem Sportovně-technické komise FIVB a v letech 1958-66 předsedou této komise s novým názvem Komise sportovní organizace FIVB. Účastnil se kongresů FIVB a jako člen řídící jury řady významných soutěží: ME 1958 v Praze (s úspěšnou kandidaturou na pořadatelství MS 1966 mužů v Praze), MS 1960 v Brazílii, MS 1962 v SSSR a předolympijského turnaje žen v roce 1963 v Japonsku, připravujícím se na OH 1964. Jak se smutkem vzpomíná, na olympiádě v Tokiu a kongresu FIVB jej zastupoval funkcionář ÚV ČSTV, přestože měl pozvání na kongres FIVB, který jeho post předsedy KSO potvrdil ro roku 1966. V tomto roce skončil také ve funkci předsedy svazové Mezinárodní komise.

Na volejbal nezanevřel, v 70. letech přijal nabídku dlouholetých přátel Karla Brože a Jaromíra Palduse a stal se funkcionářem Rudé hvězdy Praha, které díky svým zkušenostem a známostem pomáhal zajišťovat zahraniční styk.

Informace doplňujeme několika fotografiemi. Snímek vlevo v záhlaví je z 60. let minulého století, snímek napravo z roku 2018.

První snímek jsme i s komentářem převzali z publikace „Zlatá éra volejbalu aneb čtrnáct let v dresu se lvíčkem“, kterou ze zápisků a fotografií Karla Pauluse sestavil Václav Židů (ČVS, 2009). Vznikl v rámci MS 1962 a je na něm tým, sestavený z funkcionářů naší výpravy před jejich „exhibičním“ utkáním se zaměstnanci naší ambasády v Moskvě. Zleva kapitán J. Brož - trenér RD mužů, MUDr. J. Chrástek - lékař obou našich týmů, Polda Jebáček - rozhodčí FIVB, M. Pufler a J. Vévoda - delegáti kongresu FIVB a V. Matiášek - ústřední svazový trenér.

Druhý snímek je z roku 1963 a vznikl před odletem našich volejbalistek na Předolympijský turnaj v Tokiu. Odleva Bendeová, Benešová, Tolarová, Holubová, Kloudová, Špelinová, Obadálková, Derflová, Kopová, Šormová, Hrádková, trenér Antonín Kyndr, Herštová, lékař MUDr. Josef Chrástek a vedoucí výpravy Miroslav Pufler.


Eva EmingerovaEva Dostálová-Emingerová60 let Evy Dostálové roz. Emingerové

(*19. 10. 1963)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, členky RD žen ČSSR se startem na ME 1985 (Amsterdam, 4. místo), MS 1986 (Praha, 11. místo) a ME 1987 (Gent, 3. místo). Juniorské reprezentantky ČSSR se ziskem bronzové medaile na MEJ 1982 (Mnichov), hráčky RH Praha, šestinásobné mistryně republiky. Hráčky TSV Visbiburg v německé Bundeslize (1988/89). Držitelky titulu Mistr sportu.

Odmala byla členkou Slavoje Vyšehrad, kde se věnovala sportovní gymnastice a atletice. S volejbalem se seznámila na chatové osadě u Senohrab a v 10 letech ji maminka nechala zapsat do družstva žákyň RH Praha (trenéři Zdeněk Majer a František „Ferda“ Havlička). Přes družstvo mladších a starších dorostenek se startem v DL a ziskem mistrovského titulu v roce 1982 (trenér Pavel May) se v roce 1981 dostala na soupisku extraligového družstva žen.
V letech 1981-1988 hráčka RH Praha, šestinásobná mistryně republiky z let 1981, 1984-1988, vicemistryně v letech 1982 a 1983. V roce 1982 vítězka Čs. poháru a mezinárodní Spartakiády bezpečnostních sborů, v roce 1983 2. místo a v roce 1984 3. místo v Evropském PVP. Trenéři Petr Kop a Richard Bönisch.

Začátkem 90. let vyměnila volejbal za dráhu profesionální jazzové zpěvačky. Absolvovala desítky koncertů a festivalů v řadě evropských zemí, v USA, Kanadě a Mexiku. Repertoár rozšířila do oblasti dixielandu, swingu, šansonu a pustila se do komponování.

Zájemcům nabízíme její volejbalový profil v Síni slávy s fotografiemi.


Pavel ValachPavel Valach70 let Pavla Valacha

(*26. 10. 1953)

reprezentanta a olympionika ČSSR se startem na MS 1978 (Řím, 5. místo), ME 1979 (Paříž, 6. místo) a OH 1980 (Moskva, 8. místo). Hráče Dukly Kolín, Jiskry SB Jablonec a Škody České Budějovice, v letech 1995-2006 pětinásobného vítěze Mistrovství ČR veteránů a superveteránů - hráčů nad 40 a 50 let.

Rodák z České Lípy s dětstvím a mládím prožitým v Čáslavi, kde se v 10 letech začal věnovat v místní TJ lehké atletice (skoky) a později začal hrát v rámci studia na Střední zemědělsko-technické škole příležitostně volejbal. Na jednom z turnajů jej objevil trenér volejbalistů Dukly Kolín Josef Plašil, a když měl v roce 1973 nastoupit prezenční vojenskou službu, dostal pozvání na armádní volejbalový výběr branců v Kolíně. Narukoval do Dukly Liberec, kde si odbyl „přijímač“ a pak byl převelen do Kolína. Tak to bylo předem mezi trenéry kolínské a liberecké Dukly domluveno v obavách, aby Pavel neskončil v Dukle Trenčín, která byla na výběrech druhá v pořadí za Libercem. V Dukle Kolín odehrál „Džony“ (jak zní jeho přezdívka) pod vedením J. Plašila dvě sezony v 1. NL. V sezoně 1975/76 oblékl dres extraligového nováčka - Jiskry SB Jablonec (trenér Jiří Pochop), která skončila na posledním 10. místě a vrátila se zpět do NL.

Historický okamžik Pavlovy volejbalové kariéry nastal 7. 9. 1976, kdy podepsal přestup do extraligové Škody České Budějovice. Její dres oblékal 13 sezon (do roku 1989) s nejlepším umístěním v roce 1988 (5. místo). První rok působení v Budějicích přinesl také zklamání, družstvo skončilo v sezoně 1976/77 na posledním 10. místě se sestupem do 1. NL, ale již v sezoně následující se do nejvyšší soutěže vrátilo natrvalo. Pavel s výškou 197 cm a mimořádnými skokanskými schopnostmi patřil na postu smečaře mezi opory Škodovky, kde se na jeho hráčském růstu podíleli postupně trenéři František Hruška (1976-79), Zdeněk Scheichl (1979-85 a 1987-89) a Antonín Procházka (1985-87).

Pavlovy kvalitní hráčské výkony v extralize neunikly pozornosti trenéra mužské reprezentace ČSSR Petra Kopa, pod jehož vedením startoval na MS 1978 v Itálii (5. místo), na ME 1979 ve Francii (6. místo) a zažil neúspěšnou kvalifikaci na OH 1980 v Moskvě. Na olympijském turnaji si naši volejbalisté vč. Pavla nakonec zahráli v roli náhradníků po bojkotu her sportovci USA a dalších západních zemí. Narychlo sestavený tým volejbalistů ČSSR skončil v Moskvě pod vedením trenérské dvojice Pavel Schenk-Zdeněk Václavík v konkurenci 10 týmů na 8. místě.

Je třeba zmínit ještě Pavlovy aktivity a úspěchy v celostátních „veteránských“ soutěžích. V letech 1995-2004 (10 sezon) startoval s týmem Jihostroje ČB na Mistrovství ČR hráčů nad 40 let (veteránů), v letech 1995, 1999 a 2000 získal 3 zlaté medaile s titulem Mistra republiky, ve zbývajících letech ještě 4 stříbrné medaile za 2. místo a jednu bronzovou za 3. místo. V letech 2003-2007 (5 sezon) startoval se Budějicemi na Mistrovství ČR hráčů nad 50 let (superveteránů) se ziskem 2 titulů mistra v letech 2005, 2006 a 2 titulů vicemistra v letech 2003 a 2007.

První foto v záhlaví je ze začátků Pavlova působení v Budějovicích, druhé z roku 2005, kdy se stal s týmem VK Č. Budějovice poprvé Mistrem ČR v kategorii superveteránů. Tyto portréty doplňuje několik historických snímků.

Na prvním část týmu Škody při time-outu jednoho z extraligových utkání, zleva Jindra, č. 1 Peksa, č. 11 Valach, trenér Fr. Hruška a č. 7 Kopet.

Na dalším osmička reprezentantů ČSSR na turnaji v Dřevěnici v roce 1979, na kterém startovali v rámci přípravy na ME a který bez problémů vyhráli. Zleva stojí Sirvoň, Tomáš, Petlák, Stančo a Vondrka, dole zleva Valach, Řeřábek a Šmíd.

Na třetím snímku širší výběr mužů ČSSR pro OH 1980. Zleva stojí asistent trenéra Zdeněk Václavík, Potáč, Prieložný, Krejčí, Pick, Lenert, Šmíd, Samek, Repák a trenér Pavel Schenk, dole zleva Valach, Kopet, Jamka, Řeřábek, Cifra, Novotný Josef a Sirvoň. Do Moskvy neodletěla trojice Jamka, Potáč a Samek.

Na posledním superveteráni VK Č. Budějovice v roce 2006 po zisku druhého titulu Mistra ČR v kategorii hráčů nad 50 let. Zleva stojí Pech, Valach, Jelínek, Kopet, Pohl a vedoucí družstva Václav Drhovský, dole zleva Procházka Rostislav a Jiránek.


Antonín KovaříkAntonín KovaříkNedožitých 85 let Antonína Kovaříka

(*28. 10. 1938, †24. 12. 2018)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta ČSSR se startem na MS 1962 (Moskva, 2. místo) a ME 1963 (Bukurešť, 5. místo). Ligového hráče Dynama Praha 7 Doprava, Dukly Kolín a Lokomotivy Praha - mistra republiky 1962. V sezoně 1969/70 hrajícího trenéra Terstu v italské sérii A1. Držitele titulu Mistr sportu,

Pražský rodák se sportovními začátky v roce 1946 v Sokole Vyšehrad, kde se kromě klasické sokolské gymnastiky začal věnovat lehké atletice a fotbalu. S volejbalem se blíže seznámil na Odborném učilišti spojovací mechaniky v Brně se startem na SHM v týmu Pracovních záloh (PZ) pod vedením Františka Kučery. Po maturitě v roce 1956 se vrátil do Prahy a stal se členem druholigového družstva mužů Dynamo Praha 7 Doprava (trenéři Ladislav Macháček a Václav Topol). Na podzim 1957 narukoval na vojnu do prvoligové Dukly Kolín, kde pod vedením internacionála Jaroslava Fučíka získal v letech 1958 a 1959 na MR dvě bronzové medaile.
Na podzim 1959 se vrátil do Dynama Doprava, které mezitím postoupilo do 1. ligy, v roce 1960 skončilo mezi elitou na 5. místě a v roce 1961 na 7. místě (trenér Evžen Trýb). Koncem roku 1961 došlo ke spojení TJ a volejbalových oddílů Dynama Doprava (se zánikem) a Lokomotivy Praha, k ligovému týmu volejbalistů přišel trenér Josef Brož a již v roce 1962 slavila Lokomotiva mistrovský titul. V roce 1963 si zahrála PMEZ, díky nešťastnému losu byla již ve 2. kole vyřazena později vítězným CSKA Moskva. V 1. lize 1963 skončila na 6. místě, v roce 1964 na 3. místě a v roce 1965 na 9. místě, což znamenalo sestup do 2. ligy. Největší opory družstva odešly, Toník Kovařík zůstal „Lokotce“ věrný v roli hrajícího trenéra do jara 1969.

V sezoně 1969/70 si vyzkoušel italskou sérii A1 jako hrající trenér Terstu. Po návratu z Itálie hrál již pouze pro radost za ČSA Ruzyně (kde jako spojovací mechanik celý život pracoval) v nižších třídách pražského přeboru. A jako asistent trenéra působil několik let u dorostenců VŠ Praha, kde měl syna.

V reprezentaci prošel nejprve B-týmem a premiéru v prvním týmu ČSSR pod vedením Josefa Brože si odbyl startem a 1. místem na Světovém festivalu mládeže a studentstva v roce 1962 v Helsinkách. Následovalo MS v Moskvě ve stejném roce, odkud si dovezl stříbrnou medaili. V roce 1963 si zahrál na ME v Bukurešti s 5. místem a s reprezentací se rozloučil účastí v dlouhodobé přípravě na OH 1964 v Tokiu vč. závěrečného soustředění nejlepších 15 hráčů v Karlových Varech (trenéři Josef Brož a Ladislav Drobný).
Po zklamání z absence na OH se vzdal další reprezentace a startoval pouze za Lokomotivu. S výběrem ČSSR si zahrál na 2. a 3. ročníku Mezinárodního mistrovství železničářů, které světová organizace USIC uspořádala v roce 1962 v Praze (1. místo před výběrem SSSR) a v roce 1965 v Sofii (4. místo za Bulharskem, SSSR a Jugoslávií).

Více v jubilantově profilu v rubrice Síň slávy - Hráči, první snímek v záhlaví je z roku 1962 a druhý ze setkání jubilantů ČVS z řad bývalých reprezentantů v červnu 2018 v Praze.

 

Autor: Václav Věrtelář

Krátké zprávyArchiv
ME U18 2024 - chlapci - Plovdiv (BUL)

Belgie – Česko 3:1 (25:18, 23:25, 25:21, 25:18)

 
ME U18 2024 – beachvolejbal - Kacherti (GEO)

Breuer / Németh (HUN) – Ebertová / Knoblochová 0:2 (9:21, 13:21)

 
ME U18 2024 - chlapci - Plovdiv (BUL)

Česko – Slovinsko 2:3 (25:23, 21:25, 25:21, 23:25, 9:15)

 
ME U18 2024 – beachvolejbal - Kacherti (GEO)

dívky: Ebertová / Knoblochová – Stolz / Abbühl (SUI) 1:2 (16:21, 21:19, 11:15), Ebertová / Knoblochová – Przybyszewska / Wolny (POL) 2:0 (21:12,...

 
ME U18 2024 - chlapci - Plovdiv (BUL)

Řecko - Česko 1:3 (25:23, 20:25, 21:25, 20:25)

 
ME U18 2024 – beachvolejbal - Kacherti (GEO)

chlapci: Pavlusek / Votava – Iurisci / Zoeschg (ITA) 0:2 (18:21, 15:21), Pavlusek / Votava – Hameiri / Goldshmid Fisher (ISR) 2:0 (21:13,...

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018