Významná květnová jubilea roku 2015 …

70 let Stanislavy Švarcové, roz. Kloudové a po prvním sňatku Rehbergerové

(*13. května 1945)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSSR, držitelky bronzové medaile z ME 1967 (Izmir, TUR).

Narodila se v Praze na Proseku a sportovat začala v místním Sokole, kde kromě klasického „cvičení“ začala hrát stolní tenis a vyzkoušela si dokonce krasojízdu na kole. Nakonec zvítězil volejbal, ke kterému ji přivedli otec a starší bratr na osadě Arado u Káraného. Od 14 let začala dojíždět na vysočanské Tyršovo cvičiště na tréninky ml. dorostenek Spartaku ČKD Stalingrad, vedené zkušeným trenérem mládeže Miroslavem Bohatou. Díky výšce 165 cm ji byla předurčena role nahrávačky, s osadním týmem mužů (kterým nahrávala) hrála běžně na místních turnajích, nebála se a naučila se vybírat jejich tvrdé smeče. V ženách se pak stala uznávanou „polařkou“ a obě tyto přednosti (precizní nahrávka a nebojácná hra v poli) uspíšily její přeřazení do ligového družstva žen Stalingradu již v 16 letech. A o rok později ji trenér Antonín Kyndr poprvé pozval na soustředění ženské reprezentace. To bylo v roce 1962 a křest se lvíčkem na prsou si odbyla na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Helsinkách se 4. místem. O rok později hrála na ME v Bukurešti, kde naše ženy obsadily 6. místo a absolvovala s nimi zájezd do Japonska s účastí na předolympijském turnaji v Tokiu (4. místo) a exhibicemi v Hirošimě, Jokohamě a Ósace.

Nominována byla na MS 1966 v Peru, to však bylo přeloženo nejdříve do Mexika, podruhé do Japonska a hrálo se tam až v roce 1967. Po bojkotu šampionátu reprezentantkami SSSR se „dobrovolně“ přidaly další státy soc. tábora a o stornu naší účasti se hráčky dozvěděly až při závěrečném soustředění v Dobřichovicích. Zklamání bylo obrovské! Tento šampionát měl být současně kvalifikací na OH 1968, bojkotující země pak dostaly od FIVB možnost vybojovat si postup v náhradní kvalifikaci, hrané v roce 1967 ještě před ME v Turecku. Tento rok byl tedy mimořádně nabitý, ale naše hráčky (Stáňa s nimi) kvalifikaci vyhrály, z Turecka přivezly bronzové medaile a ještě stihly zájezd na Kubu se společnou přípravou na OH, při které se Kubánky od nás volejbal teprve učily. Přestože byla v širším kádru na olympiádu, Stáňa se z rodinných důvodů (rozchod s prvním manželem, ligovým volejbalistou RH a Sparty Praha Alfrédem Rehbergerem) v pouhých 23 letech vzdala písemně reprezentace a volejbal hrála již jen za ligovou Lokomotivu Praha, kam v roce 1966 přestoupila. V 70. letech již jenom pro radost za druholigový Spartak Čelákovice, kam o víkendech jezdila na domácí „mistráky“ z nedaleké osady Arado na kole.

Dodejme, že druhým manželem jubilantky je také bývalý volejbalista Josef Švarc a že rodina v roce 1984 emigrovala s 12tiletou dcerou Kateřinou do bavorského Augsburgu. Katku v novém domově přivedli také k volejbalu, stala se členkou bavorského výběru juniorek, ale sportu byla nucena ze zdravotních důvodů zanechat. Rodiče se v roce 1994 vrátili do Čech, Kateřina se v Bavorsku vdala a zůstala. Manželé Švarcovi žijí již řadu let ve vesničce Krabčice pod Řípem, kde provozovali (a možná ještě provozují?) nedaleký motorest. Zájemcům nabízíme kompletní profil jubilantky z roku 2010 a přidáváme několik historických fotek z její volejbalové kariéry.

Mistryně republiky 1964 – volejbalistky ČKD Praha. Nahoře zleva Baštová, Hrdinová, Pavelková, Vyštejnová, Holubová, Lorencová a trenér Josef Češpiva, dole zleva Malanová, Čuchalová, Kloudová, Řezanková, Vohníková a Podzimková.

Reprezentační družstvo žen ČSSR – vítězný tým kvalifikace pro mexickou olympiádu ve Slavonskim Brodu na jaře 1967. Zleva stojí Poláková, Hrabáková, Pražanová, Šašková, Široká, Hrádková a Šteffková, v podřepu zleva Štruncová, Rehbergerová, Mazurová, Senecká a Bendeová. Stejná sestava pak vybojovala na ME 1967 v turecké Adaně pod vedením Metoděje Máchy bronzové medaile.

Družstvo žen Spartaku TOS Čelákovice ve II. lize s trenérem Janem Valíčkem. Nahoře první zleva Hanka Pavelková dole druhá zleva Stáňa Švarcová – bývalé ligové spoluhráčky v ČKD Praha.

---

90 let Ing. Miloslava Humhala

(*30. května 1925)

významného hráče, trenéra a funkcionáře Československého a Českého volejbalového svazu a FIVB.

Pražský rodák s volejbalovými začátky v pankráckém SSK Život, od roku 1943 hráč družstva mužů, se kterým získal v roce 1947 svůj první mistrovský titul. V roce 1948 se v rámci sjednocení tělovýchovy pod ČOS stal Život součástí Sokola Michle a jubilant byl v tomto roce spolu se spoluhráči bratry Brožovými a Paldusem nominován do družstva ČSR pro zájezd do Polska s mezistátními zápasy ve Varšavě, Lublinu a Vratislavi.

V roce 1951 byl povolán na vojnu do PDA Plzeň, odkud byl druhým rokem přeřazen do ATK Praha. Zde se opět setkal s bratry Brožovými a v roce 1952 získal svůj druhý mistrovský titul. Po vojně se vrátil do Michle, ale již v roce 1953 přestoupil do nově ustavené Slavie VŠ Praha, kde byl do roku 1955 hrajícím trenérem družstva mužů, za které hrál i jeho mladší bratr, reprezentant Zdeněk Humhal. V roce 1956 předal trenérství spoluhráči B. Chválovi a jako hráč ještě družstvu pomohl v letech 1956-57 k zisku prvních dvou mistrovských titulů (pro něj již třetího a čtvrtého).

V roce 1956 trénoval dorostence, v letech 1956-57 ligové družstvo žen Slavie VŠ, v roce 1958 vedl akademický výběr žen ČSR při zájezdu do Polska a pobaltských republik SSSR. Sám hrál pro radost až do roku 1989 (tj. do 64 let) za Baník a Hutní projekt Praha v soutěžích pražského přeboru.

Také jeho funkcionářské aktivity byly úctyhodné: 1953-57 předseda volejbalového oddílu Slavie VŠ Praha a předseda Trenérské rady volejbalové sekce Vysokoškolského sportu, 1958-69 člen Ústřední trenérské rady Československého VS a od roku 1964 předseda ÚTR, 1969-1972 předseda Trenérské rady Českého VS, 1973-79 člen Výboru Českého VS a v letech 1978-79 předseda ČVS, 1979-85 člen Kontrolní a revizní komise Českého VS. V letech 1969-1978 člen a místopředseda Trenérské komise FIVB.
Rekapitulace: 46 let aktivní hráč (z toho 14 sezon v nejvyšší soutěži), 36 let aktivní trenér I. třídy (z toho 5 let ve vrcholovém volejbalu) a 32 let funkcionář vrcholných orgánu (z toho 10 let FIVB). Také v tomto případě nabízíme obrázkové ohlédnutí.

Volejbalisté Sokola Michle v roce 1949, nahoře zleva Fiedler, Venhač, J. Brož, Humhal a J. Malý, dole zleva Kučera, Hubáček a Pomr. Karla Brože již měli na vojně v ATK a do finále MR v Ostravě se bez něj neprobojovali. Stále však nosili na teplácích historický název „Život Praha“.

Mistr republiky 1951 – ATK Praha. Zleva stojí hrající trenér J. Brož, Tesař, Humhal a Kučera, v podřepu zleva Z. Malý, Fučík, K. Brož a Běhal. Druhá polovina družstva hrála ve finále MR v Kroměříži jako II. tým ATK a skončila na 4. místě.

V roce 1956 volejbalisté Slavie VŠ Praha přerušili šestiletý primát armádních volejbalistů z ATK a ÚDA Praha a vybojovali ve II. ročníku celostátní I. ligy svou první zlatou medaili. Nahoře zleva trenér Břetislav Chvála (v roce předchozím ještě hráč), Špelina, Petr, Stolařík, Purnoch, Musil a M. Humhal, dole zleva Z. Malý, Chour, Kemel, Z. Humhal a Vůjtěch.

---

Významných životních jubileí by se letos dožili i dva předsedové Čs. volejbalového svazu a tak si je připomeňme alespoň „in memoriam“. A to velice stručně, protože podklady k podrobnějšímu zpracování jejich aktivit se nedochovaly.

První z nich Jan Hejduk

(*3. 5. 1910, †27. 12. 1995)

by se letos dožil 105 let. Ve vrcholných svazových orgánech působil v letech 1950-1968, byl předsedou komisí vzdělávací, organizační, propagační a v letech 1957-64 předsedou ČsVS.

Připomeňme si jej snímkem z roku 1957, kdy byl vedoucím zájezdu RD mužů do Rumunska. Na letišti spolu s ním zleva Synovec, Šašinka a Purnoch.

 

 

95 let by se dožil JUDr. Otakar Beran

(*31. 5. 1920, †4. 5. 1993)

předseda ČsVS v letech 1972-79. V tomto případě se jednalo o vrcholného funkcionáře naší tělovýchovy (tajemníka ÚV ČSTV), který volejbalový svaz na veřejnosti víceméně jen „reprezentoval“ a možná, že z pozice ředitele státního podniku SAZKA dokázal volejbalu „přidělit“ více financí z výnosů podniku, který spadal pod ČSTV a byl hlavním „sponzorem“ našeho sportu až do roku 2011.
Naši reprezentanti poznali dr. Berana již v roce 1960, kdy byl vedoucím výpravy na MS v Brazílii.

V jeho volebním období se volejbalu v každém případě mimořádně dařilo a tak i část těch úspěchů patří jemu. Připomeňme si je: stříbro mužů na OH 1964, jejich titul mistrů světa 1966, stříbro a bronz mužů a žen na ME 1967 a bronz mužů na OH 1968!!

 

Dvojici žijících jubilantů přejeme do dalších let co nejvíce pohody a co nejméně zdravotních problémů. Věříme, že přijmou pozvání na květnové setkání letošních jubilantů ČVS z řad hráčů a trenérů a že se s nimi ve zdraví 23. května v Praze setkáme!

 

Zdeněk Vrbenský