Zářijoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS

První podzimní měsíc věnujeme ohlédnutí za významnou plzeňskou volejbalistkou, která v uplynulých 60 letech prošla všemi volejbalovými profesemi – byla nejen hráčkou, ale i trenérkou, masérkou, funkcionářkou a také jednou z našich prvních volejbalistek, která složila rozhodcovské zkoušky, nebála se vylézt na empire a řídit i mužská utkání. Dále si připomeneme tři významná životní jubilea osobností naší volejbalové historie, které oblékaly reprezentační dres či tepláky v roli hráče nebo trenéra. První dvě se narodily dokonce ve stejný den (16. září), ale s odstupem pěti let, ale již nejsou mezi námi a zaslouží si alespoň tuto vzpomínku. Jubilant poslední se dožívá již úctyhodných 90 let.

85 let Mgr. Jany Myslíkové roz. Strejcové

(*8. 9. 1940)

Plzeňská rodačka, absolventka gymnázia a zdravotnické nástavby. Ve zdravotnictví začala pracovat, při zaměstnání vystudovala plzeňský „Pajdák“ s aprobací tělocvik – biologie a práci s nemocnými vyměnila za práci se studenty a sportovci.

Jako volejbalistka Slavoje Plzeň Masný průmysl získala pod vedením trenéra Stanislava Šnebergera titul Mistryně ČSSR pro rok 1960 a v roce následujícím si zahrála v historicky prvním ročníku PMEZ. Plzeňačky postoupily do 3. kola, kde je po boji s výsledkem 2:3 vyřadily vysokoškolačky z AZS Varšava. Později hrála 2. ligu za Škodu Plzeň a 1. NL za Slavii PF Plzeň. Jako hráčka zůstala volejbalu věrná do 55 let s derniérou v Sokole Doubravka.

V roce 1962 se provdala za známého plzeňského volejbalistu Richarda Myslíka (později významného trenéra a funkcionáře ČSVS, na jehož počest se již 29 let hrají turnaje krajských chlapeckých výběrů - Memoriály Richarda Myslíka), a k volejbalu přivedli i své dvě dcery – Barboru a Karolínu. Obě se také staly známými hráčkami, Karolína získala věhlas především v Turecku (kde její otec trénoval), doma si zahrála nejvyšší soutěž za Slavii a RH Praha a byla v širší reprezentaci. Obě se provdaly (jak jinak) také za volejbalisty, Barbora je již řadu let Hromířová a Karolina Koloušková. I tato jména jsou ve volejbalovém světě známá.

Jubilantka Jana pomáhala Ríšovi ve všech jeho funkcích, stala se uznávanou masérkou (8 let působila jako masérka RD juniorek ČSSR) a externí lektorkou Tělovýchovné školy ČSTV při školeních rozhodčích a trenérů II. třídy. Jak již bylo řečeno, byla kvalifikovanou a aktivní rozhodčí a trenérkou.

Na snímku kompletní volejbalová rodina Myslíkových v polovině 80. let. Nahoře již zkušení volejbalisté Jana s Ríšou, dole začínající volejbalistky Bára a Kája.

Na snímku Jana Myslíková s vnukem Matějem Kolouškem - úspěšným volejbalistou ČZU Praha. Na 2015 Memoriálu R. Myslíka (tedy svého dědečka) startoval za KCM Praha a z rukou babičky převzal cenu pro nejlepšího blokaře turnaje.
Zájemci najdou více informací v článku České volejbalové klany – část 19a – Myslíkovi, ... s několika historickými fotografiemi.

---

Nedožitých 105 let Ladislava Drobného

(*16. 9. 1920, †3. 6. 2000)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.

Rodák z Libochovic nad Ohří, dlouholetý občan obce Obříství v okrese Mělník. V Mělníku pracoval jako úředník a v závěru pracovní kariéry jako ředitel Okresní finanční správy. Ženatý, otec dvou synů a dcery. Syn Jan (*1943) byl v 60. letech jedním z nahrávačů prvoligové Rudé hvězdy Praha se ziskem mistrovského titulu v roce 1966.

Ladislav byl členem Sokola Obříství s aktivitami ve všech dostupných sportech. Věnoval se atletice, hrál kopanou, košíkovou, stolní tenis, šachy a stal se stěžejní osobností oddílu odbíjené jako hráč, trenér, funkcionář a pořadatel tradičních turnajů s účastí ligových družstev mužů. V roli hrajícího trenéra přivedl v roce 1954 volejbalisty Obříství do druhé nejvyšší soutěže – tehdy oblastního přeboru Čech.

V letech 1956-59 absolvoval několik krátkodobých trenérských stáží u vídeňských sokolských jednot a v roce 1959 pomáhal Rakouské volejbalové federaci vyškolit v rámci měsíční stáže dvě desítky volejbalových trenérů.

V letech 1959-69 mu byla svěřena reprezentační družstva juniorů a B-tým mužů ČSSR s účastí na mezinárodních akcích. V roce 1964 byl asistentem Josefa Brože a podílel se na přípravě mužské reprezentace před OH v Tokiu se ziskem stříbrných medailí.
V roce 1965 působil půl roku v Africe jako trenér mužské reprezentace Ghany.

Byl dlouholetým předsedou nejen oddílu Sokola Obříství, ale také Středočeského KVS. V 60. letech byl členem Ústřední trenérské rady ČsVS a v oblasti metodiky dopisovatelem měsíčníku Košíková-Odbíjená.
Pro zájemce jeho podrobnější profil s několika historickými fotografiemi v Síni slávy - funkcionáři.

---

Nedožitých 100 let Jitky Hajtmarové roz. Cvilinkové

(*16. 9. 1925, †19. 9. 2013)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, akademické reprezentantky ČSR na třech Světových akademických letních hrách (univerziádách) se ziskem dvou stříbrných medailí v letech 1949 a 1951. V letech 1947 - 1952 reprezentantky ČSR se ziskem stříbrné medaile na I. ME 1949 v Praze.

Narozená v Košicích v české rodině, která se v roce 1938 po mnichovských událostech přestěhovala do Brna. Tam Jitka dokončila gymnázium, po válce vystudovala Filosofickou fakultu při Masarykově univerzitě a následně působila v Brně jako středoškolská profesorka tělocviku a francouzštiny.

Sportovat začala již před válkou v Sokole Královo Pole, s volejbalem se seznámila za války na koupalištích. Po válce se stala oporou volejbalistek Sokola Královo Pole, za který hrála do roku 1952 s výjimkou roku 1951, ve kterém oblékala dres Sokola OKD Ostrava se ziskem mistrovského titulu. Hráčskou kariéru zakončila v letech 1952-54 jak hrající trenérka Slavie VŠ Brno v druhé nejvyšší soutěži – tehdy oblastním přeboru.

V letech 1947-51 byla akademickou reprezentantkou ČSR s účastí na třech Světových akademických letních hrách: v roce 1947 v Paříži (kde náš výběr sehrál pouze exhibici s Francouzkami, protože další přihlášené týmy na hry nedorazily), v Bukurešti 1949 a ve Východním Berlíně 1951 se ziskem dvou stříbrných medailí za 2. místo. S reprezentačním týmem ČSR vyhrála v roce 1948 Balkánsko-středoevropské hry v Sofii a pomohla vybojovat stříbro na prvním ME žen v Praze na Štvanici v roce roku 1949.

Snímek v záhlaví vizitky vznikl v roce 1949 při ME v Praze. V rubrice Síň slávy – Hráči naleznou zájemci její podrobnější profil a několik historických fotografií.

---

90 let Milana Laušmana

(*21. 9. 1935)

v letech 1958 -1962 člena širší reprezentace ČSR a ČSSR, prvoligového hráče Dynama Praha 7 Doprava, Dukly Kolín, Chemičky Ústí n. Labem.

Rodák z Pardubic, původním povoláním geolog po maturitě v roce 1956 na Průmyslové škole geologické v Praze. Otec syna a dcery. Syn Roman (*1961) byl rovněž úspěšný volejbalista – juniorský reprezentant ČSSR se startem na MEJ 1979 (4. místo), krátce extraligový hráč RH Praha, Dukly Liberec, VŠ Praha a dlouholetý hráč MFF UK v NL.

Se sportem začínal v roce 1950 v Sokole Skuteč u Chrudimi. V roce 1952 se stal dorosteneckým přeborníkem okresu Hlinsko ve stolním tenisu, věnoval se atletice a hrál závodně tenis. S volejbalem se blíže seznámil v rámci středoškolského studia v Praze a začal jej hrát za dorostence Spartaku Dukla Karlín. Družstvo vedl profesor tělocviku Ladislav Macháček – bývalý ligový hráč SSK Život a v roce 1947 mistr ČSR. Jeho poněkud netradiční tréninky s propojením volejbalových činností s gymnastikou a akrobacií zaujaly Milana natolik, že u volejbalu zůstal v roli hráče a trenéra bezmála 30 let. Dorosteneckou soutěž hráli pod názvem Stadion Mládeže, a když družstvo překročilo v roce 1954 práh dospělosti, převedl trenér Macháček kompletní tým do holešovického Dynama Praha 7 Doprava s postupem do 2. ligy mužů.

V rámci prezenční vojenské služby v letech 1956-58 byl Milan zařazen do výběrového armádního celku ÚDA Praha, resp. od roku 1957 již Dukla Praha s 2. místem na MR 1957. Zažil převelení družstva do Kolína a s kolínskou Duklou získal pod vedením Jaroslava Fučíka bronz na MR 1958. Následoval návrat do Dynama Doprava 7, které se v roce 1961 sloučilo s Lokomotivou Praha. Po skončení této sezony přijal nabídku a přestoupil do Chemičky Ústí n. Labem, které již v prvním roce působení pomohl k postupu do celostátní 1. ligy, a za kterou hrál do roku 1968 s nejlepším 5. místem v roce 1967. V letech 1968-71 hrál již jenom pro radost krajský přebor za Spartak Armaturka Ústí n. L. (byl hrajícím trenérem) a po návratu do Prahy v letech 1974-77 pražský přebor za ČSA Praha.

V letech 1958-60 byl členem širšího výběru ČSR a zúčastnil se přípravy na pražské ME 1958 a MS 1960 v brazilském Riu. Ani v jednom případě se však do konečné nominace trenéra Josefa Kozáka nedostal.
V roce 1973 získal kvalifikaci trenéra III. třídy a začal vypomáhat u mládežnických celků.
Byl asistentem trenéra Jiřího Jonáše u dorostenců SVS-M při RH Praha, asistentem Josefa Stolaříka u juniorů ČSSR a krátce trénoval dorostenky VŠ Praha.

 

Autor: Václav Věrtelář