EBERT Jiří, 75 let

Dnešní medailonek věnuji osobě, která nedosáhla „bran“ Síně slávy, ale která volejbalu věnovala více jak 60 let svého života a která se (pokud je mně známo) do volejbalového důchodu ještě nechystá.

Patří do velké party nadšenců, kteří naštěstí ještě nevymřeli a kteří po úspěšné hráčské kariéře věnovali svůj volný čas dalším volejbalovým generacím v roli trenérů, rozhodčích a funkcionářů. Navíc se jedná o mého dlouholetého kamaráda, od roku 2004 parťáka v Radě Síně slávy českého volejbalu, a byla by ostuda, kdybych mu u příležitosti letošního jubilea nevzdal alespoň tímto způsobem hold a blahopřání.

Tím jubilantem je Jirka EBERT (narozený 3. února 1938 v Praze), všeobecně známý jako „Ebrťák“, pro bývalé hráče Dynama Praha „Dykeš“ a od dob jeho působení v RH resp. Olympu Praha „Dynda“.

Jako hráče jsem Jirku začal vnímat koncem 50. let minulého století, kdy se vrátil po vojně do prvoligového Dynama Praha. Zaujal mě především proto, že patřil v lize k těm „mrňavým“ (kteří mně byli vždy blízcí) a přestože nedisponoval žádným výjimečným výskokem, v nejvyšší soutěži se neztratil. Kromě kvalitní nahrávky byl obdařen nezměrnou bojovností a schopností vyhecovat spoluhráče k lepšímu výkonu v okamžicích, kdy se týmu nedařilo. Obdiv si zasloužilo i jeho rasantní a takřka bezchybné „estonské“ podání, kterým tropil paseku v řadách soupeřů. Není divu, že již před nástupem na vojnu neunikl pozornosti reprezentačního trenéra Josefa Kozáka, který jej několikrát pozval na kontrolní akce mužské reprezentace ČSR. Zahrál si např. v exhibičním utkání reprezentantů mezi sebou na vinohradské Smetance v roce 1956, po kterém J. Kozák nominoval dvanáctku pro MS v Paříži. Jako nahrávač měl v té době Jirka bohužel smůlu – byli k mání borci ještě lepší! Jeho šance na reprezentaci mohly být větší, kdyby mohl i na vojně hrát vrcholový volejbal. Vyjednána byla RH Praha, ale nečekané rozhodnutí jejího trenéra Karla Brože (který dal přednost smečaři Valíčkovi z Čelákovic) znamenalo pro Jirku dva ztracené roky v RH Děčín, hrající krajský přebor. Po vojně reprezentační triko ještě oblékl, ale již jen za B-tým ČSSR při přátelských mezinárodních utkáních a turnajích.

Později, když už hrál jenom pro radost, jsme se potkávali jako soupeři při různých turnajích klubových a osadních, pro které dal dohromady partu s názvem „Vincentinum“, složenou z dalších vysloužilců z Dynama, Sparty či Lokotky. Mezi nimi nemohli chybět jeho celoživotní kamarádi „Pompe“ (Zdeněk Pommer) a nedávno zesnulý „Winny“ (Milan Žák). Jejich přátelství vzniklo na libeňském Starém Ostrově v Dynamu Praha, kde všichni tři s volejbalem u trenéra Jardy Kunce začínali a kde měli na očích stejné volejbalové vzory v podobě internacionálů Kroba, Mikoty, Schwarzkopfa, Soukupa, Synovce či Votavy. Když v roce 1979 převzal Z. Pommer funkci trenéra mužů RH Praha, vzal si k sobě jako asistenta Jirku. Ten v roce 1985 uvolnil tento post M. Žákovi a vydal se na další etapu svého volejbalového života jako obětavý a zdatný funkcionář nejen volejbalu klasického - šestkového, ale od roku 1989 i volejbalu plážového, tedy beachvolejbalu.

Ještě bych měl připomenout, že Jirka je schopným dokumentaristou, který sepsal např. historii prvních let existence našeho beachvolejbalu (1989-2001) a v loňském roce dával dohromady historický fotoarchiv RH resp. Olympu Praha. Všechny Jirkovy dosavadní aktivity jsou uvedeny v přiloženém volejbalovém CV, doplněném o několik fotografií z jeho bohatého volejbalového života.

Jménem všech přátel přeji Jirkovi k jeho životnímu jubileu všechno nejlepší a do dalších let především přijatelné zdraví, tj. úměrné věku a opotřebení. A samozřejmě se těším na další shledávání a spolupráci v Radě Síně slávy a při dokumentování naší volejbalové historie.

FOTO:

Na snímku z roku 1954 dorostenci Dynama Praha, kteří v tomto roce vyhráli Velkou cenu Prahy, hranou poprvé v mládežnických kategoriích. Zleva stojí trenér Jaroslav Kunc, Ebert, Musil Jiří, Křížek, Gratias, Kozel a Josef Černý - předseda oddílu a významný svazový funkcionář. Dole zleva Jakubec, Martinovský, Mlejnek a Krejčí.

Po vojně v RH Cheb se Jirka vrátil na Starý Ostrov a na dalším snímku je pětice hráčů Dynama při ligovém utkání v Bratislavě v roce 1959. Zleva hráči Dynama Praha Červinka (1), Hálek (12), internacionál Zdeněk Soukup (6), Hamáček a Ebert (4).

Začátkem 60. let byl Jirka členem „záložní“ reprezentace ČSSR. Snímek z roku 1961 vznikl při soustředění před odjezdem na mezinárodní turnaj ve Varšavě. Zleva stojí trenér Zdeněk Pokorný, Medonos, Hamták, hlava Nekolného, Kovařík, Pospíšil, rozhodčí Luboš Kettner, vedoucí družstva Čeněk Baloun a Budínský, dole zleva Procházka, Ebert, Červinka, Říha a Laušman. Pro neshody s trenérem Pokorným (který byl současně trenérem Dynama) odešla v roce 1963 dvojice Ebert – Jakubec do Spartaku ČKD Sokolovo.

V roce 1963 postoupil Spartak ČKD Sokolovo (kterému byl v roce 1965 navrácen historický název Sparta Praha) do 1. ligy, ve které nahradil Jirkovo „mateřské“ Dynamo Praha. V nejvyšší soutěži skončila Sparta se sedmi výhrami na předposledním 11. místě a vrátila se zpět do 2. ligy. O sestupu rozhodla i reorganizace soutěže, tj. snížení počtu družstev z 12 na 10. Na snímku tým Sparty v roce 1964 po svém prvním prvoligovém a současně vítězném utkání v Budějovicích. Zleva stojí Vaněk, Lukeš, trenér Jiří Jonáš, Skála, Hančl a Kubišta, dole zleva Medonos, Ebert, Rehberger, Frundl a Jakubec.

Po hráčských aktivitách ve Spartě a Tatře Smíchov, kde začal Jirka působit již v roli hrajícího trenéra s kvalifikací 2. třídy, přijal v roce 1979 nabídku Zdeňka Pommera a stal se jeho asistentem u extraligových mužů RH Praha. Na snímku z liberecké haly a počátků této spolupráce nalevo asistent trenéra a současně statistik „Dynda“ (Jirka Ebert), napravo trenér a kouč „Pompe“ (Zdeněk Pommer), za nimi na lavičce Tomáš Sýkora s dalšími střídači.

V roli druhého trenéra RH Praha získal Jirka Ebert tři mistrovské tituly (1982, 1984 a 1985). Na snímku tým RH Praha v ligové sezoně 1984/85, zleva stojí první trenér Z. Pommer, Brom, Černoušek Milan, Bednář, Rybníček Jiří, Galis Petr, Voplatek, Novák Petr, lékař MUDr. Jan Kubíček a vedoucí oddílu Vladimír Pirunčík, dole zleva druhý trenér J. Ebert, masér Libra, Barborka, Krejčí, Novotný Josef, Hora a Fortuník.

Při trenérských povinnostech hrál Jirka dál nižší pražské soutěže (Slavoj Praha 7, LCS a Páča Maniny) a soutěže veteránské. V roce 1995 při oslavách 100 let vzniku volejbalu si zahrál v exhibičním utkání bývalých reprezentantů v rámci turnaje v Dřevěnici. Na snímku z utkání „Žlutých“ proti „Zeleným“ zleva vbíhající nahrávač Jirka Ebert, Vláďa Petlák, Milan Vápenka, za ním Vlasta Lenert, Jirka Krebs a Josef Mikunda.

V roce 1991 byl Jirka jedním ze zakládajících členů Československé Asociace Beach Volleyballu (ABV). Po rozdělení republiky a svazů působil do roku 2000 ve vrcholných funkcích České ABV (člen Rady a Výkonného výboru). Na snímku z oslav 20 let existence ČABV v roce 2011 v Brně je čtveřice zakladatelů: zleva Zdeněk Václavík, Jiří Ebert, Ing. Milan Purnoch (první předseda ABV a člen komise CEV) a dr. Roman Plch. V roce 2003 byl Jirka jako zástupce ABV kooptován do Rady Síně slávy českého volejbalu při ČVS, kde působí dodnes.

Autor: Zdeněk Vrbenský