Opustila nás Běla Paclíková

S lítostí oznamujeme, že v neděli 22. září 2024 zemřela Běla Paclíková. Poslední rozloučení se bude konat v úzkém rodinném kruhu.  Parte

Běla Paclíková roz. Štulcová

(22. 3. 1928 - 22. 9. 2024)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantka ČSR a ČSSR se ziskem 3 medailí na ME a MS. Ligová hráčka a pětinásobná mistryně republiky s družstvy ÚDA Praha (2 tituly) a Dynama Praha (3 tituly), Zasloužilá mistryně sportu a třetí nejlepší česká volejbalistka 20. století (podle ankety ČVS z roku 2001).

Narodila se v Praze na Letné ve sportovní rodině (oba rodiče byli aktivní tenisté a lyžaři), víkendy a prázdniny trávila na chatě ve Žloukovicích na Berounce, kde se poprvé seznámila s volejbalem a začala hrát se studenty smíšené debly. Závodně začala hrát nejdříve basketbal (ml. dorostenky SK Erb, starší dorostenky AC Sparta), na letenskou „Schäfrovnu“ si chodila zahrát volejbalové debly a v roce 1948 začala hrát závodně šestky za I. Ženský sportovní klub Letná pod vedením Františka Klonfara. V rámci reorganizace tělovýchovy v roce 1948 došlo ke sloučení tohoto klubu se SK Slavia a SO Starý Ostrov pod novým názvem Dynamo Slavia Praha a s přechodem na libeňský Starý Ostrov. Běla se stala hráčkou prvního týmu žen, se kterým v roce 1952 získala svou první trofej – stříbrnou medaili za 2. místo na MR 1952 ve Zvolenu.

Po další reorganizaci tělovýchovy hrála v roce 1953 za Slovan SV TVS (předchůdce ČSTV) 1. ligu. Následovalo tříleté angažmá ve výběrovém armádním celku ÚDA Praha pod vedením internacionála Václava Rabana s 3. místem v roce 1954 a dvojicí mistrovských titulů v letech 1955 a 1956.

Po zrušení ženské složky v ÚDA se vrátila do Dynama Praha. Za Dynamo hrála nejvyšší soutěž (1. CL) v letech 1957-63, získala s ním další 3 tituly v letech 1959, 1962 a 1963, dvě druhá a jedno třetí místo.
K volejbalu se vrátila v roce 1970 jako členka B-týmu Slavie Praha, složeného z bývalých reprezentantek, hrajících pro radost 1. třídu pražského přeboru, kterou s přehledem vyhrávaly a postup do 2. ligy přenechávaly o generaci mladším týmům v pořadí.

Přes výběr Prahy v roce 1949 se dostala v roce 1950 do ženské reprezentace ČSR, připravující se pod vedením Zdeňka Lišky na ME v Sofii. Na závěrečném soustředění si však udělala výron a reprezentační premiéru si odbyla až na MS 1952 v Moskvě, odkud si pod vedením Metoděje Máchy dovezla bronzovou medaili. Po stejným trenérem získala na ME 1955 v Bukurešti titul Mistryně Evropy, s trenérem Josef Češpivou startovala na MS 1956 v Paříži (4. místo) a na ME 1958 v Praze se stříbrnou medailí.

K dalším úspěchům lze započítat tři stříbrné a jednu bronzovou medaili ze Světových festivalů mládeže a studentstva z let 1951-57. V roce 1959 se zúčastnila historického zájezdu volejbalistek ČSR do SSSR, ČLR a KLDR, při kterém sehrály 9 zápasů, z toho 7 vítězných. Touto akcí se s reprezentací a trenérem Češpivou rozloučila.

Autor: Václav Věrtelář