Opustila nás osobnost českého volejbalu Jaroslav Tomáš...

Jako rána z čistého nebe přichází zpráva z Ostravy o nečekaném úmrtí další z výrazných osobností naší volejbalové historie. V sobotu 5. března 2016 nás po dlouhé těžké nemoci opustil Jaroslav Tomáš alias „Džasty“ a do volejbalového nebe byl povolán ve věku pouhých 67 let. S upřímnou soustrastí rodině a nejbližším přátelům přikládáme ohlédnutí za jeho 50 let trvající úspěšnou dráhou excelentního hráče (1965-1988) a uznávaného trenéra (1989-2014).

Jaroslav Tomáš (*10. 2. 1949, †5. 3. 2016),

Mistr sportu, Čestný člen ČVS a osobnost Síně slávy českého volejbalu. V letech 1970-1979 reprezentant a olympionik, držitel stříbrné medaile z ME 1971 a účastník dvou olympijských turnajů – v Mnichově 1972 (6. místo) a v Montrealu 1976 (5. místo). Pětinásobný mistr republiky, trojnásobný vítěz ankety Volejbalista roku z let 1975-77 a ve 35 letech nejlepší hráč italské série A1 v sezoně 1983/84 v dresu celku Kutiba Falconare. Trenér extraligových celků Dukly Liberec, Aera Odolena Voda, Ostravy (Vítkovic, Danzasu a DHL - mistrů ČR 2006) a Havířova, trenér juniorů Mantovy a mužů Verony v italské sérii A2. Druhý trenér mužské reprezentace ČSFR na ME 1991 (9. místo).

Rodák z Kelče v okr. Vsetín se sportovními začátky v místní TJ jako talentovaný fotbalista a hokejista. Jeho zájem o volejbal podnítily každoroční a výborně obsazené turnaje mužů, pořádané místním oddílem, na které chodil obdivovat mistrovství hráčů ligových celků Kolína, Brna, Ostravy či Zlína (tehdy Gottwaldova). V 15 letech se stal členem volejbalového družstva ml. dorostenců TJ Kelč, po roce již byl na soupisce ligových dorostenců Vítkovic u trenéra Karla Kramoliše a v roce 1967 se stal s výškou 190 cm smečařem ligového celku VŽKG. S Vítkovicemi získal v roce 1968 svůj první mistrovský titul a zahrál si po boku L. Jakubíčka, Koutného, Kudláčka, P. Pavlíka, Sokola, Svobody, hrajícího trenéra Volného a dalších ostravských legend. Díky tomuto úspěchu narukoval v roce 1970 na vojnu do Dukly Liberec, po skončení prezenční služby se stal vojákem z povolání a do roku 1981 jednou z největších opor tohoto armádního celku se ziskem dalších čtyř mistrovských titulů a v roce 1976 „hattricku“ v podobě zisku titulu Mistra ČSSR, vítězství v PMEZ a v prestižním Mistrovství spřátelených armád. S vrcholným volejbalem se rozloučil šesti sezonami v italské sérii A1 v letech 1982-88. Tři sezony oblékal dres celku Falconar, dvě sezony Firenze a poslední sezonu Belluna. V sezoně 1983/84 byl vyhlášen nejlepším hráčem italské série A1.

Dres se lvíčkem na prsou oblékl poprvé na MEJ 1969 v Tallinnu (6. místo) a již v roce následujícím startoval s týmem mužů na MS v Bulharsku (4. místo). V rozmezí let 1970-1979 startoval celkem na čtyřech ME (s jednou stříbrnou medailí a s trojicí 6. míst), třech MS (jedno 4. a dvě 5. místa) a na dvou olympijských turnajích - OH 1972 v Mnichově (6. místo) a OH 1976 v Montrealu (5. místo). O jeho hráčských kvalitách a renomé svědčí fakt, že si ve všech týmech klubových (doma i v zahraničí) i v reprezentaci „obhájil“ na dresech svou oblíbenou „osmičku“!

Po návratu z Itálie odstartoval v Dukle Liberec trenérskou dráhu, jednu sezonu vedl juniory a v letech 1990-92 první tým mužů s 3. místem v první sezoně. V letech 1992-94 se vrátil do Itálie jako trenér juniorů Mantovy a mužů Verony v sérii A2. V sezoně 1995/96 vedl muže Aera Odolena Voda (opět se 3. místem v extralize) a pak se vrátil do Ostravy – místa svých prvních hráčských úspěchů.  V letech 1997-2009 vedl extraligový celek mužů, hrající postupně pod názvy Vítkovice, Danzas a DHL. S tím vybojoval v sezoně 20007/08 druhý mistrovský titul pro Ostravu – přesně 40 let poté, co jej získal v roli hráče VŽKG. Jeho trenérských kvalit využil v roce 1991 také lodivod mužské reprezentace ČSFR Zdeněk Pommer st. v roli svého asistenta při přípravě a startu na ME v Německu (9. místo). Trenérskou dráhu zakončil v letech 2009-13 u mužů SKV Havířov s nejlepším 7. místem v sezoně 2010/11.

Ještě dodejme, že se svou ženou Svatavou roz. Skácelovou (ligovou hráčkou Loko Liberec) přivedl k volejbalu všechny své potomky. Syn Marek (*1973) byl juniorským reprezentantem, hráčem Liberce, Ostravy, Opavy a Zlína, v současnosti trenér VK Ostrava. Syn Radek (*1975) hrál DL za Duklu Liberec a dcera Veronika (*1983) ligovou ráčkou TU Liberec a NH Ostrava.

Zájemcům nabízíme ještě podrobný volejbalový profil a přidáváme několik akčních snímků již bez komentářů. Snímek barevný je z roku 2008 s týmem DHL Ostrava po zisku mistrovského titulu. Šťastný trenér Tomáš druhý stojící zprava. Snímek s italským komentářem byl otištěný v italském časopisu Pallavolo č. 38/84, tedy v roce, kdy byl Jaroslav vyhlášen nejlepším hráčem série A1. Jeho celoživotní kamarád Mirek Nekola nám heslo pod snímkem přeložil a lze konstatovat, že bylo po celý Džastyho život příznačné: „Starý český vlk se nikdy nevzdává“. Bohužel, poslední souboj se zákeřnou nemocí již byl nad jeho síly!

Čest jeho památce!

Parte Jaroslava Tomáše naleznete ZDE.

Autor: Zdeněk Vrbenský

(15597)