Trenérský notes 8/23: Kreativita a variabilita v tréninku

V minulém díle jsme si pojmenovali, co je variabilita a kreativita a popsali konvergentní a divergentní myšlení. V tomto díle se podíváme na některé principy používané pro jejich rozvoj.

Kdy se do toho pustit?

Velmi brzy. Rozvoj kreativity je důležitý již ve velmi nízkém věku. Dítě si vytváří nejvíce synapsí do 7 let věku. Jako ideální věk pro rozvoj taktické kreativity se jeví jako optimální období 7 až 10 let. V pozdějším věku (a tedy i tréninkových fázích) již může být potenciál rozvoje kreativity výrazně omezen. To však neznamená, že bychom rozvoj kreativity v pozdějším věku neměli dělat, pouze upozorňujeme na klíčový význam raného věkového období. Po skončení dětství se účinek tréninkových aktivit na taktickou kreativitu zásadně oslabuje, i když zůstává stále evidentní. Nezapomeňme, že individuální zlepšení v úkolech taktického myšlení, může mít i při uplatnění stejných procesů pro každého hráče jiný výsledek.

Parametry tréninku

Mějme na paměti, že herní činnosti v sobě obsahují jak kognitivní, tak i motorické faktory, které jsou nedílně spjaty. Navenek se však projevují pouze chováním a pohybem. Hypotéza variability tréninku nám říká, že široká škála variability parametrů tréninku (rychlost, úhel, síla, prostor, počet hráčů atd.) je pro parametrické učení v komplexních motorických dovednostech efektivnější, než metody konstantních drilů a cviků. Variabilní učení má větší retenci. Stejně tak trénování úloh v nahodilém pořadí vede sice v krátkém období k nižší míře osvojování, avšak dosahuje vyšší retence než trénování úloh ve stejném pořadí.

Diferenciální učení a chyby 

Teorie diferenciálního učení vyzdvihuje jako významné prvky v procesu učení alternaci (střídání, obměnu) a fluktuaci (stálá změna, pohyb). Je nutné, aby uvedené prvky byly v tréninku podporovány. Výše uvedené znamená, že se hráči budou dopouštět i chyb a špatných řešení. Pro sportovce jsou však chyby důležité, mimo jiné proto, aby rozvinuly individuální mechanismy a samoregulační procesy, které jsou potřebné, aby hráči dokázali příslušně reagovat na neznáme situace. 

Nezapomeňme, že v reálné hře jsou hráči vystavováni stále jiným situacím – například vzdálenost a postavení hráčů, rychlost míče, přesné místo odbití, ale i v neposlední řadě v jakém emočním stavu a rozpoložení se hráč nachází, či jaké je v hale světlo, kde jsou diváci atd. – a hráče v tréninku musíme na tyto situace připravit.

Autor: Ing. Ondřej Foltýn

Zdroje: Daniel Memmert: Rozvoj taktické kreativity ve sporu. Praha, 2023