6.4.2022

Dubnová jubilea významných osobností ČVS roku 2022

Ve čtvrtém měsíci roku 2022 pogratulujeme k významnému životnímu jubileu pětici žijících osobností českého volejbalu. Bývalému reprezentantovi a olympionikovi, dále jednomu z nejdéle působících trenérů v ženské extralize s dalšími aktivitami a úspěchy s reprezentačními týmy juniorek a žen ČR a dvěma funkcionářům, zároveň rozhodčím s nejvyšší kvalifikací a nakonec dlouholetému funkcionáři u nás i na mezinárodní scéně. Zbývající tři medailonky jsou ohlédnutím za osobnostmi zesnulými, které náš volejbal proslavily v minulém století nejen doma, ale i za hranicemi a je potřeba si je připomínat. V prvém případě se jedná o dlouholetého významného funkcionáře FIVB, uvedeného v roce 2009 do světové volejbalové síně slávy - Volleyball Hall of Fame, ve druhém o dlouholetého funkcionáře na všech svazových úrovních. V případě třetím o bývalého slavného reprezentanta a trenéra mužské reprezentace ČSSR.
Pětici žijících osob přejeme pevné zdraví, neutuchající elán a pohodu v osobním životě.

jubilanti ČVS

80 let Antonína Procházky

(*3. 4. 1942)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, reprezentanta a olympionika, držitele stříbrné medaile z ME 1967 a bronzové z OH 1968, Mistra sportu a funkcionáře Klubu českých olympioniků.

Brněnský rodák se sportovními i volejbalovými začátky v Sokole Komárov, resp. Lokomotivě Komárov po roce 1952, dorostenecký přeborník republiky v roce 1960. V roce 1961 byl angažován do prvoligového Spartaku Brno ZJŠ, kde si kromě hrajícího trenéra K. Lázničky zahrál po boku dalších legend brněnského volejbalu předchozích let, jakými byli Handlíř, Lípa, Rusek či Stříbrný.
V letech 1962-64 absolvoval vojenskou službu v Dukle Kolín, se kterou získal pod vedením trenéra J. Fučíka v roce 1963 mistrovský titul a stal se členem reprezentační zálohy ČSSR. Po vojně se vrátil do Brna, do klubu již s novým názvem Zbrojovka Brno. V roce 1965 s ním vybojoval svůj druhý titul mistra republiky a v roce 1966 bronzovou medaili za 3. místo.

V roce 1967 přijal nabídku konkurenčního Slavoje České Budějovice, od roku 1968 Škody ČB, za kterou hrál nejvyšší soutěž do roku 1978 (svých 36 let). K největším úspěchům Jihočechů patřilo 3. místo v roce 1967 a vítězství v prvním ročníku Čs. poháru v roce 1972. Za podnikový tým Škody ČB pak startoval v celostátní odborářské soutěži a na kurty se vrátil ještě koncem 90. let. V letech 1995-99 získal na M-ČR veteránů (nad 40 let) a M-ČR superveteránů (nad 50 let) s týmem budějovických „vysloužilců“ celkem 6 medailí - 2 zlaté, 2 stříbrné a 2 bronzové.

Od roku 1962 byl členem B-týmu ČSSR se startem na mezinárodních turnajích a v přátelských mezistátních zápasech. V roce 1966 absolvoval pod vedením trenérské dvojice V. Matiášek – O. Kaplan přípravu na pražské mistrovství světa. Do závěrečné nominace se neprobojoval, ale dočkal se ji již v roce následujícím, kdy pomohl výběru ČSSR k zisku stříbrných medailí na ME 1967 v Turecku. Vyvrcholením jeho reprezentační kariéry se stala účast na OH 1968 v Mexiku, odkud naši volejbalisté dovezli bronzové medaile. S reprezentací se rozloučil v roce 1969 startem na dvou významných akcích. Tou první byl 2. ročník Poháru světa v Berlíně (5. místo) a druhou zájezd do Jižní Ameriky se startem na Turnaji pěti kontinentů (2. místo). Skupinu odehrál náš tým v Santiagu de Chile, finále v uruguayském Montevideu.

Při zaměstnání vystudoval trenérskou školu při FTVS UK a se ziskem kvalifikace trenéra I. třídy vedl dvě sezony volejbalisty Škody ČB v bojích o udržení extraligové příslušnosti. Jako rozhodčí dlouhá léta řídil soutěže Jihočeského KVS a v roce 1989 začal působit v Klubu českých olympioniků jako člen předsednictva. Od roku 1990 byl předsedou jihočeské sekce KČO a od roku 2007 byl předsedou krajského Nadačního fondu KČO. Zájemci o více informací mají možnost nahlédnout do jubilantova podrobného profilu v Síni slávy, doplněného několika historickými snímky. Fotografie v záhlaví vznikla v září 2016 při setkání mistrů světa 1966 ve Valdštejnském paláci (Senátu ČR), kam byli kromě medailistů pozváni i účastníci závěrečné přípravy.

60 let Mgr. Stanislava Mitáče

(*8. 4. 1962)

již 32. sezónu trenéra extraligových žen Olympu Praha (dříve RH Praha) se ziskem 5 titulů mistra republiky, trenéra reprezentačních výběrů juniorek a žen ČR s bronzovou medailí z ME žen v roce 1997, dlouholetého funkcionáře ČVS – školitele trenérů, člena trenérské a metodické komise, komise mládeže, předsedy trenérské rady dívek.

Narodil se v České Lípě a své dětství strávil v Zákupech. Nejprve hrál fotbal, poté soutěžil v řeckořímském zápasu a od 6. třídy to byl právě volejbal, který určil jeho další směr. To vše zásluhou tělocvikáře Zdeňka Klimpery, pod jehož vedením reprezentoval školu při téměř všech sportovních hrách i v atletice, gymnastice a plavání. Při studiu průmyslovky v České Lípě hrál volejbal za dorostence a při studiu VŠ za muže VV Zákupy (KP I. třídy).

V začátcích trenérského působení v Rudé hvězdě Praha hrál za B-tým mužů v soutěžích 1–3. třídy přeboru Prahy po boku „vysloužilých“ reprezentantů Groessla, Vápenky, Fialy a dalších kdysi prvoligových borců. Vystudoval pražskou FTVS UK se specializací na tělesnou výchovu, brannou výchovu a trenérství – volejbal. Kromě toho, že je diplomovaným trenérem volejbalu I. třídy, má také osvědčeními maséra, lyžařského instruktora a plavčíka.

Po ukončení VŠ studia absolvoval v letech 1986–87 prezenční vojenskou službu v Rudé hvězdě Praha, kde zůstal i po vojně jako zaměstnanec Správy tělovýchovy a vrcholového sportu, v současné době OLYMP Centrum Sportu Ministerstva vnitra. Už v době vojny působil u družstva mužů RH jako masér, po vojně začínal jako trenér juniorů se ziskem dvou titulů přeborníka ČSFR v letech 1987/88 a 1988/89 (mezi svěřenci i pozdější reprezentanti Martin Kop, Mirek Kvapil, Jan Jeslínek). V sezóně 1989/90 byl asistentem trenéra Pavla Maye u extraligových žen RH (4. místo) a v sezoně následující již družstvo vedl v roli prvního trenéra. V sezoně 1990/91 s ním vybojoval svůj první mistrovský titul, který byl současně prvním titulem PVK Olymp Praha. Se svým asistentem – legendou Zdeňkem Groesslem vytvořili na dlouhá léta trenérský tandem založený na „teorii FTVS a praxi HRÁČE“.

O kvalitách jeho trenérské práce svědčí úctyhodná bilance pěti zlatých, 13 stříbrných a sedmi bronzových medailí z Mistrovství ČR. Mezi další úspěchy Standy a volejbalistek Olympu lze započítat dvě vítězství v ČS poháru a devět vítězství v Českém poháru, účast v prestižních evropských pohárech (Lize mistrů, PMEZ, ve finále Poháru CEV). V roce 2013 dovedl výběr volejbalistek Policie ČR s převahou hráček Olympu k vítězství na policejním Mistrovství Evropy, po čtyřech letech ještě k bronzovému umístění. V letech 1997, 2005, 2013 a 2014 zvítězil v kategorii „trenér žen“ ankety Volejbalista roku.

Jako trenér se v Olympu podílel na přípravě více jak 30 reprezentantek ČR (včetně sedmi osobností Síně slávy českého volejbalu) a byly mu svěřeny i reprezentační výběry žen a juniorek ČR. V letech 1995-99 byl asistentem Pavla Řeřábka u RD žen ČR se startem na ME 1995 (9. místo) a ME 1997 (bronzová medaile). V letech 2000-01 byl ve stejné pozici u Miroslava Čady s 9. místem na ME 2001. V letech 2001-05 byl prvním trenérem ženské reprezentace se startem na MS 2002 (17. místo) a ME 2003 (11. místo). V letech 2009-13 byl trenérem RD juniorek (U20) se startem na dvou MS (2 x 11. místo v letech 2009 a 2013) a na ME 2012 (10. místo). V roli hlavního trenéra byl s reprezentačním výběrem na Letní světové univerziádě (Thaipei 2017, 11. místo). V současné době připravoval reprezentační družstvo juniorek ročníku 2002/03, které se připravovalo na ME juniorek, ale doba „kovidová“ tento start neumožnila.

Připomenout se sluší jeho funkcionářské aktivity. V letech 1991–2008 byl členem Trenérské a Metodické komise ČVS, v letech 2009–15 členem Komise mládeže a předsedou Trenérské rady dívek. Působil jako externí učitel na Katedře sportovních her FTVS UK (přednášející, vedoucí diplomových prací) a na Vyšší odborné škole ČSTV (vedoucí absolventských prací). Spolupracoval s redakcí sportu ČT jako spolukomentátor volejbalových přenosů, byl a stále je školitelem volejbalových trenérů I.–III. třídy.

Výčet aktivit a úspěchů doplňujeme několika již historickými snímky.

První historický snímek pochází z extraligové sezony 1990/91, ve které Standa převzal ve věku 28 let celek žen Olympu v roli prvního trenéra a dovedl k bronzové medaili za 3. místo. Zleva stojí trenér S. Mitáč, Matějíčková, Kloudová, Jírovcová, Hadryková a Volicerová, zleva v podřepu Elišáková, Melicharová, Bébrová, Zemancová a Musialková.

Na druhém snímku kouč Mitáč „v akci“ při jednom z oddechových časů v dnes již rovněž historické hale v Přípotoční ulici ve Vršovicích. Ta vznikla na místě bývalé policejní jízdárny, do provozu byla uvedena v roce 1967.

Končíme vítěznou sestavou volejbalistek Olympu v sezoně 2007/08, ve které vybojovaly zatím poslední mistrovský titul. Zleva stojí Bonnerová, Jeřábková, Halbichová, Brejchová, Duspivová, Kočiová, Havlíčková, Pyšková, Sládková, asistent trenéra P. Štulc, vedoucí družstva J. Trochta a prezident klubu V. Pirunčík, v pokleku zleva Šmídová, Háječková, Chroustovská, trenér S. Mitáč, Jakubšová, Neumannová a fyzioterapeut D. Obrda.

75 let Ing. Karla Všetečky

(*13. 4. 1947)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Vladimíra Spirita.

Hráč Lokomotivy Komárov, držitel kvalifikace trenéra II. třídy a dlouholetý trenér dorostenců Komárova a později v Tesle Brno. Rozhodčí I. třídy s mezinárodní licencí FIVB, řídící 21 let utkání domácí EXL a 17 let zápasy mezinárodní (na ME mužů a juniorů, na Univerziádě aj.).

Technický delegát ČVS a CEV, dlouholetý člen STK a předseda Komise rozhodčích JM KVS, člen Komise rozhodčích ČVS.

Skoro 15 let se věnoval rozhodování plážového volejbalu na turnajích organizovaných na brněnských KáČaTech Zdeňkem Václavíkem.

Nedožitých 105 let doc. Františka Stibitze

(*15. 4. 1917, †3. 3. 2008)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, v roce 2011 uvedeného „in memoriam“ do světové síně slávy - Volleyball Hal of Fame, držitel zlaté medaile z ME 1946 v basketbalu, akademického mistra světa z Paříže 1947 v basketbalu, osobnost Síně slávy basketbalu ČBF. Významného volejbalového teoretika, metodika a funkcionáře ČSVS, dlouholetého člena, sekretáře a prezidenta Komise pravidel FIVB. Držitele Veřejného uznání I. stupně za rozvoj tělovýchovy (ČSTV, 1977), sokolské Tyršovy medaile (ČOS, 1978) a desítek dalších sportovních a veřejných uznání a ocenění.

Kolínský rodák a patriot, hráč, trenér, funkcionář a tvůrce poválečných úspěchů kolínského basketbalu a volejbalu. Od dětství zapálený sportovec, člen Sokola Kolín s letními aktivitami v atletice a odbíjené a zimními v košíkové a ledním hokeji (za války kapitán týmu AFK Kolín).

Ve volejbalu hráč YMCA Praha a Masarykovy studentské koleje v době válkou přerušeného studia na Filozofické fakultě UK (1937-39), za války SK Slavia Praha a AFK Kolín, po válce Sokola Vysočany (přeborník ČOS 1947). Kromě šestek hrál také debly a ve dvojici se J. Zochem a A. Kubrovou (později manželkou) patřil k nejlepším v republice. Po válce se zasloužil o obnovení M-ČSR v deblu dvojic a mixů, na kterých startoval se svou ženou až do roku 1954.

Nejúspěšnějším však byl v basketbalu (YMCA a Uncas Praha, za války AFK Kolín, po válce Sokol Pražský a SK Slavia) se ziskem titulů mistra Evropy ze Ženevy 1946 a akademického mistra světa z Paříže 1947. Za války se seznámil a začal věnovat také judu (v té době jiu-jitsu), byl držitelem I. Danu, přeborníkem ČOS a mistrem ČSR 1948 v těžké váze. Některé z prvků pádové techniky judistů přenesl i do volejbalové metodiky (vybírání míče jednoruč bočním pádem).

Po válce se přestěhoval z Kolína na pražskou Letnou, v roce 1947 dokončil vysokoškolská studia a s aprobací středoškolského profesora tělesné výchovy zahájil přes 30 let trvající dráhu vysokoškolského učitele na Pedagogické fakultě a později na Katedře sportovních her FTVS UK. Současně začal působit jako rozhodčí a funkcionář několika svazů (basketbal, volejbal, judo). Připomeňme jeho významné aktivity volejbalové

V roce 1959 vedl prvoligový tým volejbalistek Slavoje Praha a v letech 1964-65 volejbalovou reprezentaci mužů Egypta, která rok po jeho odchodu zvítězila v Panarabských hrách. V letech 1961-71 byl předsedou Ústřední metodické komise a Ústřední trenérské rady ČSVS a v roce 1966 byl pražským kongresem FIVB zvolen do její Komise pravidel (CLJ). V roce 1969 se stal sekretářem, v roce 1970 viceprezidentem a v letech 1978-80 prezidentem CLJ a současně členem správní rady FIVB. Od roku 1970 byl také členem komise rozhodčích a řídících jury významných světových soutěží počínaje MS 1970 v Bulharsku a konče olympijským turnajem v Moskvě 1980. Za jedinečný a významný je dodnes považován jeho návrh nové koncepce pravidel a jejich komplexní přepracování, schválené kongresem FIVB v rámci OH 1980.

Významná byla také jeho činnost publikační, ze které jmenujme alespoň metodickou „kuchařku“ ODBÍJENÁ z roku 1958. V kompletním překladu byla později vydána v NDR, Rumunsku a SSSR, ve zkrácené autorské verzi v Brazílii, Nizozemsku, Polsku a NSR. V roce 1968 se dočkala zásluhou vydavatelství Olympia domácí reedice, doplněná novými metodickými poznatky autora. Zájemcům nabízíme podrobný Františkův profil. Další informace naleznete v dalších článcích na webu ČVS.
Snímek v záhlaví vznikl koncem roku 2007 při setkání jubilantů ČVS, tedy v roce, kdy doc. Stibitz oslavil 90. narozeniny. Již byl odkázán na invalidní vozík a krátce nato (v březnu 2008) volejbalovou rodinu opustil.

Na snímku z válečných 40. let František Stibitz (č. 8) při oblíbeném deblu ve dvojici s další legendou kolínského volejbalu - smečujícím Jaroslavem Fučíkem.

Volejbalisté Sokola Vysočany v roce 1947, ve kterém získali v Nymburku titul Přeborníka ČOS. Zleva stojí Češpiva, Těšitel, Polívka, Malý, Pácalt a Vlháček, dole zleva Stibitz, Čihák a Janoušek.

S hráčskou volejbalovou kariérou se rozloučil v roce 1949 v Kolíně v přátelském mezistátním utkání ČSR – Maďarsko. Na akci nedorazil jeden z nominovaných hráčů a v roli náhradníka reprezentační dres oblékl František. V té době se hrál systém dvojic a mistrovský Sokol Kolín měl v nominaci dvě. První tvořil nahrávač Linke (č. 3) se smečařem Tesařem (č. 7), druhý nahrávač Stibitz (č. 8) se smečařem Fučíkem. Ten na snímku chybí a pravděpodobně byl v roli kapitána našeho výběru u losování.

Snímek poslední vznikl v rámci kongresu FIVB v Římě v roce 1978, při kterém byl F. Stibitz uveden do funkce prezidenta Komise pravidel (CLJ). Zleva stojí F. Schmied – pokladník FIVB, mad. Canafe – sekretářka FIVB, P. Lang - člen CLJ a F. Stibitz.

70 let Jiřího Gottwalda

(21. 4. 1952)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita.

Hráč, dlouholetý funkcionář VK Královo Pole Brno, místopředseda Československé federace, bývalý člen Výkonného výboru ČVS.

Člen komise CEV, technický delegát CEV, organizátor mnoha mezinárodních soutěží na evropské i světové úrovni, předseda Komise společenského významu Jihomoravského KVS.

80 let Jana Mentinse

(*22.4.1942)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Vladimíra Spirita, Medaile Otakara Koutského, Čestného člena Plzeňského KVS.

Dlouholetý a dosud aktivní rozhodčí I. třídy a řízením zápasů nejvyšších soutěží, později technický delegát ČVS.

Dlouholetý školitel rozhodčích III. třídy, předseda STK a Komise rozhodčích MěVS Plzeň, předseda Komise rozhodčích Západočeského a nyní Plzeňského KVS, předseda krajské Komise společenského významu.

Nedožitých 85 let Josefa Hellebranda

(*23. 4. 1937, †17. 11. 2015)

Čestného člen ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitele státních vyznamenání Za pracovní věrnost (1969) a Řádu Rudé Hvězdy práce (1988) za úspěšnou a obětavou práci (udělené prezidentem republiky), Medaile za práci ve prospěch tělovýchovy a sportu (ČSTV, 2007) a řady dalších sportovních a veřejných ocenění.

Hráč, trenér a funkcionář Sokola Lhota a VP Frýdek-Místek, extraligový rozhodčí, komisař a školitel rozhodčích, funkcionář OVS (Frýdek-Místek), MVS (Ostrava), KVS (Moravskoslezský kraj), ČSVS a ČVS (člen Komise mládeže, Komise masového rozvoje a Komise společenského významu volejbalu).

Vyučený soustružník VŽKG, kde pracoval do nástupu základní vojenské služby (1957-1959), po vojně opravář důlních strojů v OKD až do roku 1991.

Narodil se ve sportovní rodině, otec hrával závodně českou házenou v Olomouci a všech pět synů vedl odmala ke sportu. Stejně jako bratři začal Josef sportovat již v žákovském věku v Sokole Lhota, po nástupu na odborné učiliště (1952) se začal věnovat fotbalu a ledním hokeji, který jej zaujal nejvíce. Na učilišti se seznámil i s volejbalem, začal navštěvovat tréninky dorostenců Vítkovic pod vedením Karla Kramoliše a hrál za výběr učiliště v učňovských soutěžích. Od roku 1956 působil jako cvičitel mládeže (ZRTV), v roce 1960 byl jedním ze zakladatelů VO Sokola Lhoty a společně s bratry hráčem družstva mužů. Ze zdravotních důvodů byl nucen zanechat výkonnostního sportu (lední hokej) a omezit aktivity fotbalové i volejbalové. V roce 1964 proto absolvoval kurz trenérů 3. třídy a stal se trenérem mužů Sokola Lhota v krajském přeboru, později mužů TJ Válcovny plechu Frýdek-Místek (KP a 2. liga).

Od roku 1964 držitel kvalifikace rozhodčího 3. třídy, od roku 1970 rozhodčím 2. třídy (s řízením utkání okresní a krajské soutěže) a od roku 1974 rozhodčím 1. třídy. V letech 1975-1977 řídil utkání 2. ligy, od roku 1977 utkání 1. národní ligy, v letech 1980-1991 utkání extraligová a v období 1992-2004 vykonával funkci svazového delegáta (komisaře) při utkáních nejvyšších soutěží. Do roku 2004 působil ještě jako rozhodčí v nižších soutěžích a po 40 letech „na empire“ má za sebou okolo 4 000 utkání všech kategorií a výkonnostních stupňů - od zápasů nemistrovských až po mezinárodní, řízené doma (Poháry osvobození a juniorské Družby v Ostravě) i v zahraničí (NDR, NSR, SSSR). V letech 1985-2005 působil při KVS jako školitel rozhodčích 3. a 2. třídy.

Funkcionářské aktivity. V roce 1960 spoluzakladatel volejbalového oddílu (VO), od roku 1962 člen výboru VO a TJ Sokol Lhota, v letech 1970-1985 člen výboru VO při TJ Válcovny plechu Frýdek-Místek. V letech 1970-1996 člen a dvě volební období místopředseda OV volejbalového svazu Frýdek-Místek. V letech 1973-1983 člen předsednictva Krajského výboru ČSTV v Ostravě, v letech 1974-1996 člen výboru a předsednictva KV volejbalového svazu Severomoravského resp. Moravskoslezského kraje, předseda Komise masového rozvoje volejbalu při KVS, v letech 1997-2009 sekretář MV volejbalového svazu v Ostravě. Od roku 1973 člen Komise masového rozvoje volejbalu ČSVS a Komise společenského významu volejbalu ČVS, člen a hospodář Komise mládeže, v letech 2001-2009 člen Výboru ČVS za Moravskoslezský KV.

Pro zájemce je k dispozici podrobný volejbalový profil J. Hellenranda.

Nedožitých 95 let Josefa Brože

(*24. 4. 1927, †19. 3. 2006)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, reprezentanta a reprezentačního trenéra mužů ze 7 medailemi z ME a MS (5 hráčskými a 2 trenérskými), sedminásobného mistra republiky, Zasloužilého mistra sportu, Zasloužilého trenéra.

Narozen v Radotíně u Prahy, ale od 4 let žil s rodiči a o dva roky starším bratrem Karlem (další z legend čs. volejbalu) na pankráckém sídlišti ŽIVOT. V místním Sportovním a společenském klubu začali s Karlem sportovat (basket, fotbal, stolní tenis), od roku 1942 hráli závodně volejbal za tým dorostenců, v roce 1944 za B-tým mužů a od roku 1945 patřili k oporám prvního týmu SSK Život se ziskem titulu Mistra ČSR v roce 1947.

V roce 1949 byl povolán na vojnu do výběrového armádního celku ATK Praha, kde vystřídal staršího bratra Karla, a kde v roli hrajícího trenéra zůstal i po vojně. V letech 1950-55 s družstvem nabitým reprezentanty ČSR vybojoval 6 mistrovských titulů se změnou názvu klubu na ÚDA Praha v roce 1953 a Dukla Praha v roce 1957. Po převelení volejbalového oddílu Dukly do Kolína po skončení soutěže 1957 odešel z armády a v roli hrajícího trenéra Sparty Praha (v té době Spartaku ČKD Sokolovo) s účastí ve druhé nejvyšší soutěži – 2. lize.

Reprezentační dres oblékli s bratrem Karlem poprvé v roce 1947 v týmu „Lvíčat ČSR“, který porazil výběr mužů Prahy v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání volejbalistů ČSR – Francie v Praze na Vinohradech. V letech 1948-56 pak vybojovali bratři Brožové celkem 5 medailí: v roce 1948 se stali v Římě při premiéře evropského šampionátu Mistry Evropy a s reprezentací se rozloučili titulem Mistrů světa v roce 1956 v Paříži. Zbývající tři stříbrné medaile získal Josef na MS 1949, ME 1950 a MS 1952. Nominován nebyl na ME 1955, kde bratr Karel přispěl k druhému evropskému primátu.

Po MS 1960 vystřídal u mužské reprezentace trenéra Josef Kozáka a výběr ČSSR vedl naposledy při OH 1964 v Tokiu s volejbalovou premiérou, při které naši volejbalisté vybojovali stříbrné medaile. Další stříbrnou medaili pod vedením „Šalamouna“ (jak zněla Josefova trenérská přezdívka) vybojovali naši volejbalisté na MS 1962 v Moskvě a 5. místo na ME 1963 bylo považováno za „propadák“. V těchto letech (1961-64) vedl současně tým mužů Dynama Praha 7 Doprava, resp. Lokomotivy Praha se ziskem mistrovského titulu v roce 1962 a 3. místem v roce 1964.
V letech 1965-69 vedl reprezentační tým Tuniska s vítězstvím na prestižních severoafrických sportovních hrách Maghrebo.

Také v tomto případě je k dispozici podrobný volejbalový profil J. Brože s několika historickými fotografiemi, snímek v záhlaví je z roku 1962. Další informace naleznete v dalších článcích na webu ČVS.

Autor: Václav Věrtelář

Navigace