7.2.2024

Únoroví jubilanti roku 2024 z řad osobností ČVS

Tento měsíc věnujeme ohlédnutí za čtveřici jubilantů, osobností Síně slávy českého volejbalu, kteří již nejsou mezi námi. Tři z nich reprezentovali ČSR a ČSSR na vrcholných mezinárodních soutěžích se ziskem medailí, čtvrtý patřil k významným svazovým funkcionářům. Gratulace patří dvojici žijících jubilantů, narozených shodně v roce 1954. První byl známým extraligovým hráčem a akademickým reprezentantem, druhý se zviditelnil úspěchy s mládežnickými reprezentačními výběry ČR.

logo

František SokolNedožitých 85 let Františka Sokola

(*5. 2. 1939, †11. 10. 2011)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta ČSSR se ziskem bronzové medaile na OH 1968 (Mexiko). Hráče RH Brno a VŽKG Ostrava (později TJ Vítkovice), mistra republiky 1968. V letech 1969-1970 hrajícího trenéra belgického IXEL Brusel. Držitele titulu Mistr sportu.

Rodák z Tišnova, se sportovními začátky v Sokole a Tatranu Tišnov, za který začal hrát jako žák a dorostenec závodně basketbal, házenou a volejbal. Vojnu v letech 1958-1960 prožil se sportem v Košicích – za místní Duklu hrál basketbal a za civilní Slavii druhou volejbalovou ligu. Po vojně posílil ligovou RH Brno, odkud jej v roce 1964 angažoval do Vítkovic internacionál a trenér Antonín Nogol. Za VŽKG hrál nejvyšší soutěž do roku 1974 s výjimkou jedné sezony v zahraničí. V roce 1968 pomohl vybojovat první mistrovský titul pro Ostravu a v roce 1969 si zahrál PMEZ.

V roce 1968 reprezentantoval ČSSR se 3. místem na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Sofii a OH v Mexiku (bronz).

Hrající trenér Ixelu Brusel v belgické 1. lize, hrající trenér Detvy a Hutních Montáži Ostrava ve 2. lize.
Přes 25 let trenér žáků Vítkovic, Danzasu a DHL Ostrava. Za přínos mládežnickému volejbalu v Moravskoslezském kraji je od roku 2013 udělována vedením KVS „Cena Františka Sokola“.

Více informací a několik historických snímku v profilu Síně slávy - Hráči.


Jaroslav Hlinka70 let prom. ped. Jaroslava Hlinky

(*7. 2. 1954 v Žirovnici)

držitele Medaile O. Koutského za zásluhy o rozvoj pražského volejbalu. Akademického reprezentanta ČSSR - trojnásobného vítěze mezinárodního turnaje akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze. Hráče Techniky a Tesly Brno, Dukly Liberec (dvojnásobného mistra ČSSR a vítěze PMEZ 1976), VŠ Praha, RH Praha, Lokomotivy Nymburk a německého Marktredwitz. Dlouholetého trenéra kadetek, juniorek a žen Tatranu Střešovice, s kadetkami Mistr ČR 1997. 

S volejbalem začínal ve 12 letech ve Slavoji Žirovnice zásluhou tělocvikáře na ZŠ a současně trenéra žáků ve Slavoji Josefa Machovského - duše žirovnického volejbalu. V rámci studia na průmyslovce v Brně hrál DL za Slavoj Juliánov (trenér Milan Čarvaš), po maturitě zahájil studium na VUT Brno, hrál 2. ligu za místní Techniku (trenér Osvald Flejšinger) a krátce 1. ligu za Teslu (trenér Luboš Dokoupil).

Po přerušení VŠ studia byl v prosinci 1974 povolán na vojnu do Dukly Liberec, se kterou získal v letech 1975 a 1976 tituly Mistra ČSSR a v roce 1976 vítězství v PMEZ (trenéři Karel Paulus a Josef Smolka st.). Ještě ve vojenské uniformě složil přijímačky na FTVS UK a po dobu VŠ studia v Praze byl hráčem SVS MŠ při VŠ Praha (trenéři Milan Pospíšil, Ivo Kunz). Od spoluhráče Zdeňka Pommera st. zde získal dodnes platnou přezdívku „Puk“. V letech 1977-79 si „odskočil“ do RH Praha, se kterou získal 4. místo v roce 1978 (trenér Milan Vápenka), titul vicemistra ČSSR a 3. místo ve Final four PVP v roce 1979 (trenér Zdeněk Groessl). Následoval návrat a tři sezony ve VŠ Praha se 3. místem v roce 1981 a dvojicí 2. míst v následujících dvou letech (trenéři Josef Vojík, Marcel Staša). Další 3 sezony 1983-86 oblékal dres Lokomotivy Nymburk s nejlepším 6. místem v EXL ročníku 1984/85. Spolu se Zdeňkem Haníkem byli hrajícími asistenty trenéra Oty Blažka, který jim svěřil přípravu družstva a tým v soutěži jen koučoval.
S vrcholovým volejbalem se rozloučil v německém VfB Marktredwitz, za který hrál do roku 1989 druhou nejvyšší soutěž a ve věku 34 let se stal mistrem Německa kategorie veteránů. Rád vzpomíná na turnaje v Dřevěnici, kam dlouhá léta s oblibou jezdil a několikrát vyhrál.

Již v době vojenské služby v Liberci oblékal dres mužů ČSSR „B“ se startem v několika mezistátních utkáních. V letech 1976-82 byl členem akademické reprezentace ČSSR, které pomohl vybojovat 3 prvenství a dvě 2. místa na prestižním mezinárodním turnaji o Pohár 17. listopadu, pořádaném v rámci Mezinárodního dne studentstva v Praze.

Po ukončení hráčské kariéry v Německu v roce 1989 se začal věnovat podnikání. V polovině 90. let začal trénovat mladé volejbalistky Tatranu Střešovice, se kterými získal v roce titul Mistra ČR v kategorii kadetek a o rok později 2. místo v kategorii juniorek. Stejný kolektiv hráček následně vedl v 1. lize žen s postupem do EXL již v první sezoně. Po sestupu družstva, tvořenému hráčkami bez potřebných zkušeností si dal trenérský time-out, ale již po dvou letech se vrátil k práci s mládeží v Tatranu a dalších 5 let vedl v DL tým juniorek.

Řadu let spolupracuje s vedením PVS při organizování předvánočních setkání jubilantů PVS z řad osobností pražského volejbalu v hotelu Questenberk na Pohořelci, jehož je majitelem. 


Jaroslav TomášNedožitých 75 let Jaroslava Tomáše

(*10. 2. 1949, †5. 3. 2016)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. Reprezentanta ČSSR se startem na čtyřech ME - držitele stříbrné medaile z ME 1971 v Itálii (1975 Jugoslávie 6. místo, 1977 Finsko 6. místo, 1979 Francie 6. místo), třech MS (1970 Bulharsko 4. místo, 1974 Mexiko 5. místo, 1978 Itálie 5. místo) a dvou olympiádách: v Mnichově 1972 (6. místo) a Montrealu 1976 (5. místo). Trojnásobného vítěze ankety o nejlepšího volejbalistu ČSSR (1975-1977). Smečaře VŽKG Ostrava a Dukly Liberec, pětinásobného mistra republiky a vítěze PMEZ 1976. Profesionálního hráče Kutiba Falconary, CUS Firenze a Belunga Beluna v italské sérii A1, nejlepšího hráče italské série A1 v sezoně 1983/84. Držitele titulu Mistr sportu.

Začínal s fotbalem a ledním hokejem. K definitivní volbě volejbalu přispěly především tradiční volejbalové turnaje TJ Kelč, na kterých pravidelně startovala ligová družstva mužů z Kolína, Vítkovic, Brna, Zlína a další. V 15 letech začal trénovat s místním družstvem dorostenců, v roce 1966 byl na soupisce ligových dorostenců VŽKG u trenéra Karla Kramoliše a v roce 1967 na soupisce ligového týmů mužů VŽKG.

V letech 1968-79 juniorského a seniorského reprezentanta ČSSR (335 startů), trenéra dorostenců a mužů Dukly Liberec, Aera Odolena Voda a Vítkovic res. Danzasu a DHL Ostrava – mistra ČR 2006. Trenéra juniorů Mantovy a mužů Verony v italské A2 (1992-1994), asistenta trenéra Zd. Pommera u mužů ČSFR (9. místo na ME 1991), trenéra juniorů ČR 2001. 

Více informací s fotografiemi v profilu Síně slávy - Hráči.


Josef MatějůNedožitých 100 let Josefa Matějů

(*11. 2. 1924, †14. 5. 1995)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitele titulu Zasloužilý rozhodčí.

Rodák z Kounova u Dobrušky, od dětství nadšený a všestranný sportovec se začátky v místním Sokole. S volejbalem se seznámil v roce 1938 ve Zlíně a v období Protektorátu Čechy-Morava již startoval s družstvem mužů SK Baťa Zlín v nejvyšší protektorátní soutěži.

Po skončení války a náhradní vojenské službě se v roce 1950 oženil a v rámci osidlování pohraničí odešli s manželkou do Krnova. V Krnově Josef pracoval jako ekonom a okamžitě se zapojil do volejbalového dění. Sám ještě hrál a ve funkci předsedy Okresního volejbalového svazu současně organizoval místní soutěže.

Od roku 1954 aktivní rozhodčí 1. třídy s řízením nejvyšších domácích soutěží a desítek mezistátních zápasů. Od roku 1964 občan Ostravy, místopředseda oddílu NHKG a dlouholetý předseda Severomoravského KVS. Iniciátor spolupráce volejbalistů Ostravy a Katovic s řadou turnajů ve všech věkových kategoriích mládeže a dospělých, dopisovatel deníku Čs. Sport, propagátor volejbalu na severu Moravy.

V závěru aktivit funkcionář volejbalového ústředí ČSSR, předseda Komise mládeže a člen mládežnické sekce STK, člen předsednictva a výboru ČsVS a ČVS. Od roku 2009 jsou na jeho počest pořádány v Hodslavicích u Nového Jičína mládežnické turnaje - „Memoriály Josefa Matějů“.

Více informací v profilu galerie funkcionářů Síně slávy.


František MikotaNedožitých 100 let Františka Mikoty

(*14. 2. 1924, †11. 8. 1972)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. V letech 1948 – 1955 reprezentanta ČSR, smečaře SO Starý ostrov, Sokola Dynamo Slavie Praha a Spartaku Motorlet se třemi tituly vicemistra republiky z let 1948, 1953 a 1954. Držitele titulu Mistr sportu.

S volejbalem začínal již za války na libeňském ostrově v klubu SOSO (Spojené osady Starý Ostrov). K volejbalu jej přivedl jeho starší bratr a hráč SOSO Adolf Mikota. Po sloučení několika volejbalových oddílů Prahy 7 v rámci sjednocení tělovýchovy v roce 1948 (Starý Ostrov, SK Slavia, Sokol Maniny, Dynamo Praha) došlo ke změně názvu klubu na Sokol Dynamo Slavia a po roce 1952 na DSO Dynamo Praha. Tomuto klubu zůstal František věrný po celý svůj dlouhý volejbalový život a opustil jej až na sklonku hráčské kariéry (ve 40 letech) v důsledku stěhování oddílu z oblíbeného sportoviště na libeňském ostrově do vršovického Edenu.

První reprezentační start za družstvo mužů ČSR v roce 1948 proti Polsku. V reprezentaci získal v roce 1948 zlatou medaili na ME v Římě, 1949 stříbrnou medaili na MS v Praze, 1950 stříbrnou medaili na ME v Sofii, 1952 stříbrnou medaili na MS v Moskvě. S reprezentací se rozloučil v roce 1955 na mezinárodním turnaji v Bělehradě.

Více informací s fotografiemi v profilu Síně slávy - Hráči.


Jiří Zach70 let Mgr. Jiřího Zacha

(*14. 2. 1954 v Chebu)

držitele Medaile Karla Lázničky za dlouholetou a úspěšnou trenérskou práci. Asistenta trenéra mužské reprezentace ČR se 4. místem na ME 2001. Úspěšného trenéra kadetů ČR se ziskem bronzové medaile na ME 1999, zlaté na ME 2017 a stříbrné na ME 2018. Hráče Slavie PF Plzeň, Dukly Kolín, Zbrojovky Brno a Baníku Příbram Trenéra EXL družstev mužů VK Příbram a žen SK Slavia Praha. Člena výboru ČVS, Komise a Rady mládeže ČVS, svazového trenéra ČVS. Držitele ocenění Trenér roku 2017.

Dětství a mládí prožil s rodinou postupně v Chebu, v Příbrami a v Rožmitálu p. Třemšínem díky otcově vojenskému povolání. Volejbal začal hrát závodně za dorost Baníku Příbram, kde studoval gymnázium. Při následném studiu na plzeňské Pedagogické fakultě hrál národní ligu za Slavii PF Plzeň a v rámci prezenční vojenské služby stejnou soutěž v Dukle Kolín. Po vojně získal hráčské angažmá v EXL Zbrojovce Brno a hráčskou kariéru zakončil v 1. lize s Příbramí.

Souběžně s výkonem kantorského povolání se začal věnovat mládežnickému volejbalu. Na příbramské 1. ZŠ více jak 25 let učil tělocvik a zeměpis, vedl sportovní volejbalové třídy a se svými svěřenci pod hlavičkou Baníku resp. VK Příbram získal celkem 6 titulů přeborníka ČR: jeden se staršími žáky, čtyři s kadety a jeden s juniory. Následovalo trenérské angažmá u družstva mužů Kocourů resp. Vavexu Příbram s postupem do EXL a největším úspěchem v podobě 3. místa v roce 2002. Trénoval družstva mužů a žen Sokola Dobřichovice v 1. lize a úspěšná byla i jeho spolupráce s EXL týmem žen SK Slavia Praha (2. místo v roce 2006, 3. místo v roce 2007).

K mládežnické reprezentaci ČR se dostal díky klubovým úspěchům v Příbrami. V letech 1999-2000 mu byly svěřeny reprezentační výběry kadetů a juniorů (ročníky 1981 – mj. Hudeček, Pláteník, Rejlek, Rybníček, Sukuba, Ticháček, jeho syn Vojtěch), se kterými získal na ME kadetů 1999 v Polsku bronzové medaile. Na MS kadetů ve stejném roce v Saudské Arábii skončil tento výběr na 8. místě a na ME juniorů 2000 v Itálii na 7. místě. V roce 2001 byl spolu s M. Fortuníkem asistentem trenéra Z. Haníka u mužů ČR na ME v Ostravě (4. místo). Následovaly starty na ME juniorů 2008 v Brně (9. - 12. místo), ME kadetů 2015 v Turecku (7. místo) a zatím největší úspěch v podobě zlatých medailí kadetů ČR na ME U19 2017 v Maďarsku po finálové výhře 3:2 nad Italy. Dodejme, že základ tohoto družstva (9 hráčů) byl při zisku stříbrných medailí na ME U20 2018 v Nizozemsku a Belgii (to již pod vedením J. Svobody). Následovala stříbrná medailie kadetů (roč. 2001/02) na ME 2018 ve Zlíně, v roce 2019 na ME U17 v Sofii 4. místo, v roce 2021 na ME U17 v Tiraně 9. místo a  roce 2023 na ME U17 v Podgorici 15 místo.

Souběžně s trenérskými aktivitami funkcionář VK Příbram. V rámci ČVS byl dvě volební období členem výboru, dlouhá léta členem Komise mládeže resp. Rady mládeže a již řadu let zastává funkci svazového trenéra reprezentační složky chlapců s odpovědností za výběry, následnou přípravu a výsledky reprezentačních družstev Lvíčat, kadetů a juniorů ČR.

 

Autor: Václav Věrtelář

Krátké zprávyArchiv
Chance Český pohár žen 2023/2024 - Final Four

finále: VK Dukla Liberec – VK Královo Pole 3:0 (25:23, 25:18, 25:11)   o 3. místo: TJ Ostrava – PVK Olymp Praha 2:3 (14:25, 13:25, 25:23, 25:20,...

 
Chance Český pohár žen 2023/2024 - Final Four

semifinále: VK Královo Pole – PVK Olymp Praha 3:1 (19:25, 25:18, 25:18, 25:14), TJ Ostrava – VK Dukla Liberec 1:3 (18:25, 25:22, 15:25, 17:25)

 
Champions League - muži

VK Lvi Praha – Guaguas Las Palmas (ESP) 3:1 (25:21, 25:21, 22:25, 25:22), zlatý set 8:15 – do čtvrtfinále postupuje Las Palmas

 
Kvalifikace ME U18 a U20 2024

Naše reprezentace chlapců a dívek U18 a U20 znají své soupeře pro druhé kolo kvalifikace ME 2024. chlapci U20: 4. – 6. 4. 2024 (Kutná Hora) Česko,...

 
Final Four Chance Českého poháru mužů 2023/2024 - rozlosování

Final Four Chance Českého poháru mužů 2023/2024, které hostí koncem února Tábor, je rozlosováno. V prvním semifinále vyzvou Beskydy pražské Lvy,...

 
Champions League - muži

Guaguas Las Palmas (ESP) – VK Lvi Praha 3:0 (25:23, 25:23, 26:24)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018